pátek 22. ledna 2021

Škola, základ života

 V létě jsme měli sraz ze základky. Plánovalo se to hodně dlouho. Nebyl to jen tak obyčejný sraz, který děláme každý rok. Byl to totiž sraz padesátníků. Musela jsem si v práci nahlásit dopředu požadavek volna, protože byly prázdniny a doba dovolených. Moc jsem se těšila. Manžel mi dělal taxíka, což bylo bezva. Sraz byl jako obvykle v naší oblíbené hospůdce. Místem našeho výročního srazu byly opět Metle, alias Otaslavice. Tentokrát nám místní spolužáci domluvili také prohlídku školy. 

Kolem naší školy jsme nejprve jenom prošli cestou na hřbitov.



Ke kostelu svatého Michaela, který je před hřbitovem,
vede pavláčka, což jsou kryté, původně barokní , schody.
Jinak je to místo našich dětských  schůzek o polední pauze...



V našich řadách ze základky už chybí dva spolužáci.
Tonda má hrob v Kelčicích,
Jenda zde, v Otaslavicích.
Donesli jsme mu kytku a zapálili svíčky.



To je ona, naše stará základka v novém kabátku.



V době naší školní docházky se o něm mluvit nesmělo.
Teď je po něm pojmenovaná škola.



Nadporučík Josef František - zde jsou informace, kdo to vlastně byl.
Kliknutím na obrázek najdete o tomhle muži také zajímavé informace.



Sportovní úspěchy místních žáků.



A jde se chodbou  do družiny.



Družina.
Prostory stejné, vybavení moderní.



Kliknutím na obrázek se dozvíte něco víc.
Tenhle výkres visí v družině.
Otaslavská hladomorna, tak se jí říká dodnes.
Chodili jsme tam randit...



Otaslavská hladomorna dnes - klikněte.



Chodby v přízemí.
Nechybí ani dezinfekce na ruce.



Schody vpravo, u židle, vedou z přízemí k prvnímu patru.
Schody s mým podpisem pak do prvního patra vlevo,
my chodili vpravo...



A tak to vypadá mezi patry.



Ukázky z tvorby žáků.



V téhle  moderně zařízené počítačové učebně jsme kdysi měli i my svou třídu.
Stávalo tam piano. 
Náš třídní se jmenoval Jiří Luska, jeo hlavním předmětem byla hudební výchova
Učil nás mít rád hudbu.
Zpívali jsme písničky Ježka, Suchého, Woskovce a Wericha
Taky jsme si mohli donést vinylové desky s moderními nahrávkami ...
Dnes je to pan profesor na UPOL 



Jedna z tříd je připravená pro prvňáčky.



A tohle byla také naše třída, včetně dveří.
Když jsme vešli dovnitř, zkoumali jsme, kdo kde seděl...



Horní byly dole, pod kopcem
a Dolní byly nahoře, v kopci.
Táta, který svého času také  chodil do Otaslavic do školy říkal,
je to jediná dědina, kde potok teče do kopca...z Horních do Dolních...

Tak, tolik z prohlídky naší bývalé školy života.
Co bylo potom?
Seděli jsme v hospodě, kecali a popíjeli vínečko a pivko.
A večer přišlo i na taneček,
hrála tam totiž skoro místní kapela.

Klikněte




22 komentářů:

  1. To je veľmi milé. Zhodou okolností chystáme so spolužiakmi v lete na prvú sterdávku zo základky. Žiaľ, naša škola už nie je školou, ale možno sa nám raj podarí vybaviť si aj tak vstup. Ak to klapne, budem veľmi rada. Dlho som tam nebola.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme se poprvé setkali už rok po ukončení ZŠ. Pak byla pauza a my se setkávali na slavobránách. Pak byla opět pauza na výchovu dětí. Přitom jsme se ale vždy po 5 letech vídali. A pak už jsme se scházeli každý rok...

      Vymazat
  2. Mám ráda tyto srazy. Z ekonomky se setkáváme vždy po pěti letech a malá skupinka(nejvíc 10) míváme sraz každý rok. Ovšem v loňském roce nám to covid překazil.
    Ze základky jsme měli srazy taky po pěti letech docela dlouho, ale pak na nějaký čas to ustalo a před nějakým rokem se jedna ze spolužaček rozhodla svolávat všechny čtyři třídy (ABCD) najednou a to každý rok. Fungovalo to dobře a opět to ten hnusný covid přerušil.
    Měj se hezky a hlavně ať se cítite s manželem po zdravotní stránce jen a jen dobře.
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jo, sraz čtyř tříd, to vás bylo docela dost.
      My se ze zdravky scházíme taky po pěti letech, i s učiteli.

      Vymazat
  3. Hezky jsi sraz zdokumentovala. Joo, Hanáci, ti umějí žít :-))). Líbí se mi, že jste se vydali i na hřbitov položit kytku, to jsem ještě nezažila na srazu. A co učitelé, žijí ještě? Je dobré, že jsi připomněla Josefa Františka, to asi málokdo ví, že je tamní rodák, i když jméno letce snad je rozšířeno. Jinak na těch fotkách zezadu je vidět, jak ti 50tníci vypadají dobře, nevím jak zepředu :-)). Povedlo se ti to. ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kytku na hrob dáváme oběma, jen Tondovi ji veze spolužaška sama, v týdnu. A dáváme ji při každém srazu, takže jednou ročně.
      Učitele jsme nikdy nezvali, je to škoda, ale většině nepřirostli k srdci...

      Vymazat
  4. Jé, to bylo určitě krásné setkání a ještě i s prohlídkou školy, to by se mi také líbilo. My jsme sraz neměli už pěkně dlouho, snad poslední byl před deseti lety.
    Renátko, přeji Ti hezký víkend. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla to bezva sobota. Užívala jsem si ji a dopadlo to na výbornou.

      Vymazat
  5. Renátko, je báječné, že se scházíte. My měli před dvěma a půl lety sraz po padesáti letech se základkou a v příštím roce nás to čeká se střední školou. Tady se setkáváme docela pravidelně a jsme v kontaktu přes WhatsApp, kde máme třídní skupinu.
    Moje mladší vnoučata chodí do školy, která nese jméno Gen. Františka Peřiny, který bojoval v Británii a dožil v naší městské části. Kromě názvu školy je před ní i pomník.
    Měj hezké dny a opatruj se 🍀💓

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám ráda tyhle školní srazy, jak ze základky, tak ze zdravky. Je to příjemné vzpomínání i probírání současnosti.

      Vymazat
  6. Takový sraz je vždycky super. Já mêla naposledy sraz se třídou z ekonomky v roce 2019, a to po 50 letech od maturity. Od té doby se kvůli covidu nic podobného nekonalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se spolužáky ze základky jsme takové to silné, zdravé jádro. Jsou lidi, kteří chodí jen občas, ale bohužel jsou i tací, co nechodí. Ale to je každého věc, někdo na to prostě není.

      Vymazat
  7. Taky jsme se scházívali,ale dvakrát jsem nebyla. Důvodem byla mrcha rakovina a. Nyní covid. Snad se ještě uvidíme,naposledy už bylo setkání spojené s návštěvou hřbitova,bylo to smutné,ale pak jsme byli Fukčarinka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem se léčila s rakovinou, poprosila jsem spolužačku o jeden mimořádný sraz a řekla jí i proč. Prostě jsem je chtěla ještě vidět. Bylo to moc hezké setkání. Nejdřív takové nesmělé, ale když jsem odpověděla na všechny otázky, uvolnilo se to. Jsem strašně ráda, že tehdy přišli.

      Vymazat
  8. Tak tohle ti nefalšovaně závidím, jo, su závistivá.
    Ani základka, ani zdrávka se nekonají. Abych to uvedla na pravou míru, měli jsme sraz, který se zvrhl na alkoholové a sexuální orgie, které nemohly dopadnout jinak fiaskem, který odmítli akceptovat partneři a rodina. Byla jsem zrovna na dovolené a když jsem slyšela tu estrádu, nedivím se, že se žádný sraz už konat nebude.
    Evidentně jste na větší úrovni a tvoje reportáž mne skutečně potěšila s vědomím, že to prostě funguje, když se chce.
    Pěknou neděli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na našich srazích ze základky panuje kamarádská atmosféra. Navíc většina je ze stejné dědiny... Mnohdy se známe i celé rodiny. Nebo aspoň známe partnery spolužáků.
      A na srazích ze zdravky? Potykaly jsme si s učitelem tělocviku, který se později stal i ředitelem. Šly jsme na diskotéku, ale všechno bylo v mezích slušnosti.
      To je strašná škoda, že se vám to takhle zvrhlo.

      Vymazat
  9. Srazy ze základky bývaly skvělé, ale poté se naše letité spolužačky - organizátorky rozhádaly kvůli penězům a bylo po srazech.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My se skládáme na kytky na hroby. Dobrovolně a bez hádek. Oba spolužáci nám chybí. Jeden z nich byl z dvojčat. Ten druhý jezdí na srazy, sice ne úplně pokaždé, ale jezdí....

      Vymazat
  10. Musel to být krásný pocit podívat se do míst, kde jsi tak dlouho nebyla. Kdybych se já chtěla kouknout do své školy, našla bych jen místo zarostlé trávou, před pár lety budovu zbourali. A srazy se u nás nekonají, protože není zájem, asi špatnej ročník :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někteří školu znali líp, chodili tam jejich děti, ale dnes je jiná, než tehdy.
      Já tam byla poprvé od roku 1984.

      Vymazat
  11. Jo, vrátit se do školy - to evokuje tolik zážitků a vzpomínek. Také se scházíme pravidelně po střední škole /SVVŠ/ a pomalu nás ubývá. Je to smutné. Ale setkání je vždy veselé a v mezích slušnosti. Zkrátka jsme už "kmeti".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to smutné, když na srazu někdo chybí. Ale to je život. Je bezva, že vám to funguje. Srazy jsou prostě bezva.

      Vymazat

Děkuji vám za milou návštěvu ❤