pátek 22. ledna 2021

Škola, základ života

 V létě jsme měli sraz ze základky. Plánovalo se to hodně dlouho. Nebyl to jen tak obyčejný sraz, který děláme každý rok. Byl to totiž sraz padesátníků. Musela jsem si v práci nahlásit dopředu požadavek volna, protože byly prázdniny a doba dovolených. Moc jsem se těšila. Manžel mi dělal taxíka, což bylo bezva. Sraz byl jako obvykle v naší oblíbené hospůdce. Místem našeho výročního srazu byly opět Metle, alias Otaslavice. Tentokrát nám místní spolužáci domluvili také prohlídku školy. 

Kolem naší školy jsme nejprve jenom prošli cestou na hřbitov.



Ke kostelu svatého Michaela, který je před hřbitovem,
vede pavláčka, což jsou kryté, původně barokní , schody.
Jinak je to místo našich dětských  schůzek o polední pauze...



V našich řadách ze základky už chybí dva spolužáci.
Tonda má hrob v Kelčicích,
Jenda zde, v Otaslavicích.
Donesli jsme mu kytku a zapálili svíčky.



To je ona, naše stará základka v novém kabátku.



V době naší školní docházky se o něm mluvit nesmělo.
Teď je po něm pojmenovaná škola.



Nadporučík Josef František - zde jsou informace, kdo to vlastně byl.
Kliknutím na obrázek najdete o tomhle muži také zajímavé informace.



Sportovní úspěchy místních žáků.



A jde se chodbou  do družiny.



Družina.
Prostory stejné, vybavení moderní.



Kliknutím na obrázek se dozvíte něco víc.
Tenhle výkres visí v družině.
Otaslavská hladomorna, tak se jí říká dodnes.
Chodili jsme tam randit...



Otaslavská hladomorna dnes - klikněte.



Chodby v přízemí.
Nechybí ani dezinfekce na ruce.



Schody vpravo, u židle, vedou z přízemí k prvnímu patru.
Schody s mým podpisem pak do prvního patra vlevo,
my chodili vpravo...



A tak to vypadá mezi patry.



Ukázky z tvorby žáků.



V téhle  moderně zařízené počítačové učebně jsme kdysi měli i my svou třídu.
Stávalo tam piano. 
Náš třídní se jmenoval Jiří Luska, jeo hlavním předmětem byla hudební výchova
Učil nás mít rád hudbu.
Zpívali jsme písničky Ježka, Suchého, Woskovce a Wericha
Taky jsme si mohli donést vinylové desky s moderními nahrávkami ...
Dnes je to pan profesor na UPOL 



Jedna z tříd je připravená pro prvňáčky.



A tohle byla také naše třída, včetně dveří.
Když jsme vešli dovnitř, zkoumali jsme, kdo kde seděl...



Horní byly dole, pod kopcem
a Dolní byly nahoře, v kopci.
Táta, který svého času také  chodil do Otaslavic do školy říkal,
je to jediná dědina, kde potok teče do kopca...z Horních do Dolních...

Tak, tolik z prohlídky naší bývalé školy života.
Co bylo potom?
Seděli jsme v hospodě, kecali a popíjeli vínečko a pivko.
A večer přišlo i na taneček,
hrála tam totiž skoro místní kapela.

Klikněte




úterý 19. ledna 2021

Covídek - Byl to boj!

Bylo nebylo, dávno tomu....ne, tak tohle rozhodně nebyla pohádka... 
V neděli 6.12. to na naší části covid IPCHO (druh JIPky) bylo dost hustý. Vůbec jsme nestíhali. Chodili nám pomáhat z další části. A všichni jsme měli plné ruce práce. Večer jsem přijela domů dost unavená s bolehlavem. V noci mě vzbudila horečka. Vzala jsem si prášek a usnula. Ráno mi nic nebylo. Po obědě jsem ještě zajela do TEDi koupit nějakou plechovku na perníčky do chystaného balíku synovi na misi do Litvy. 

Kromě perníčků a jiných pochutin byly v balíčku i dárečky...

Už v obchodě mi nebylo dobře. Doma pak teploměr ukázal skoro 39 stupňů. Zavolala jsem do práce, že tu dnešní noční asi nedám. Holky mě ubezpečily, že mám v klidu zůstat doma a zítra se ozvat co a jak. Horečka skoro vůbec neklesla. V úterý ráno, mě manžel zavezl na stěr do Olomoucké FN, tam jsem to jako zaměstnanec měla bez čekání, stačila jen elektronická žádanka od praktika. Ve středu 9.12. po obědě mi přišel výsledek. Pozitivní. Manžel sice odjel na odpolední, ale vzápětí se vrátil. I on byl na stěrech a taky mu vyšly pozitivní. 

***   ***   ***

Oběma nám volala hygiena a ujistila se, že jsme pochopili všechna jejich doporučení. Kdyby něco, nesmíme nikam chodit, ale zavolat buď praktikovi o e-recept, který nám někdo z okolí vyzvedne nebo zavolat RZP (rychlou). 

***  ***  ***

Muž byl zpočátku bez příznaků. Já měla pořád horečky. Aby mi to nebylo líto, tak se o pár dnů později připojil a teplotovali jsme spolu. A taky kašlali. Tentokrát vedl manžel. Když  ani po týdnu polykání pilulek moje horečky neklesaly pod 38,5 stupňů a kašel se i po využívání celé lahvičky sirupu nelepšil,  zavolala jsem v pondělí obvodnímu. Ten mi řekl, ať volám rychlou. Manžel je tedy vytočil a vylíčil jim můj stav, že jsem 9. den v horečkách a kašlu a že jsem hrozně zesláblá a dělá mi potíže i dojít na záchod. Chtěli mě na ucho, aby mi vynadali, proč jim jako volám, když mám covid tak je to normální stav. Rozbrečela jsem se. Dali mi dali několikaminutové kázání o tom, jak mám srážet teplotu a jak užívat sirupy proti kašli. A zavěsili. Až jsem se vybrečela, znovu jsem zavolala obvodnímu, vylíčila mu to a natvrdo si řekla o ATB a něco proti kašli. Dostala jsem Klacid a Erdomed. 

***  ***  ***

Ani ve středu 16.12. horečky neustupovaly a kašel se nezmírnil. Dojít do kuchyně a uvařit si čaj bylo jako vylézt na osmitisícovku. Paralen a brufen jsem polykala v maxidávkách. Horečka se mě držela jako klíště. Těsně před 11 večer jsem se vzbudila a bylo mi strašně. Teploměr ukázal 39,8 stupňů. Vzbudila jsem manžela a on opět zavolal rychlou. Řekl jim, že mám horečku v kuse od 6.12. a oni tentokrát opravdu přijeli.  Ale bez lékaře. Zeptali se, jestli jsem dušná, změřili saturaci (prokrvení), byla dobrá (96) a pak mi dali přednášku, že pokud nejsem dušná....Tak jsem se ozvala, že mám od 6.12. v kuse horečky... Chtěli, abych se tedy změřila a teploměr ukázal 40,7 stupňů. Chraptivým hlasem jsem jim řekla, že prostě chci být převezena do nemocnice. Bez řečí mi vyhověli. Já na cestu ještě spolkla brufen. 


V nemocnici  začali s kapačkami s draslíkem, což je minerál sloužící ke správné činnosti srdeční svaloviny myokardu. Měla jsem ho prý málo. Až z propouštěcí zprávy jsem se dozvěděla jak moc málo. Moje hodnota byla 2,8. Normální je 3,8 - 5,4. 


Dali mi další kapačku s draslíkem. Ráno se u mě vystřídalo pár sestřiček, protože mi nešla vzít krev. Na WC jsem si troufla jen s doprovodem, a to bylo mnohem blíž než doma. Dopoledne mi udělali RTG plic a zase snižovali horečku kapačkou Perfalganu, což je tekutý paralen. Pak jsem dostala dvě plasmy (na fotce) od dárců, kteří prodělali covid.  Jejich protilátky by mi měly pomoct. 
V pátek 18. 12. dopoledne při velké vizitě jsem se dozvěděla, že mám počínající zápal plic.

***  ***  ***

Moje nová nálož léků. Chybí tam jen  Klacid.


Když mi  sestřičky přepichovaly kanylu, protože opravdu hodně bolela, musely si zavolat posilu z ARA. Ta řekla, že zařídí centrálu, protože prý mám denně odběry (z centrály se dají brát odběry přímo přes hadičku, není nutný žádný další vpich). Ale byly to jen plané řeči. Zato její kanyla byla píchnutá velice dobře. Vydržela až do propuštění. Každý den jsem do ní dostávala kromě kapaček ráno a večer Dexamed. To je steroid a glukokortikoid v jednom, mnohem silnější než hydrokortizon. Má imunosupresivní účinky. 

***  ***  ***

Každý den jsem volala domů a moje obavy o manžela postupně narůstaly. V neděli jsem se zeptala, kdyby mě asi tak pustili domů. Od pátku jsem byla bez teplot a trochu se mi ulevilo. Ani kašel nebyl tak hrozný. Řekli mi, že v úterý 22. 12.  na velké vizitě bude velká předvánoční čistka oddělení. V pondělí jsem se pro jistotu zeptala taky a byl mi nabídnutý reverz. Je to propuštění na vlastní žádost. Podepsala jsem ho. Měla jsem totiž hodně velký strach o svého muže. Stejně by mě druhý den pustili.

***   ***  ***

Vyšla jsem z pokoje na chodbu  a málem se mi podlomila kolena. S velkou námahou  jsem došla k autu a nechala se synovou sličnou slečnou dovézt domů. Manžel mě přímo vyděsil. Hodně zhubl (už to zase nabírá) a zestárl. Sotva se ploužil. A ten jeho kašel, to byla hrůza. Ale rychlou zavolat odmítl, bál se, že dostane akorát tak přednášku. Jeho obvodní doktorka mu pořád dokola říkala jenom, je to covid, musíte vydržet, žádné léky mu nepředepsala. Skoro nic nejedl, sotva se napil. 

Nazdobila jsem stromeček. Na chodbě hodně neuměla zabalila dárky. 
Vždycky po chvilkách. Strašně rychle jsem se unavila.



Neměla jsem  upečené žádné cukroví, jen perníčky.
Kamarádka Jana mi mezi dveřmi dala tuhle krabici.



Neskutečný dárek. 
Slzy vděčnosti mi tekly proudem.





***  ***  ***

První nákupy nám udělal syn a taky kamarádka Zdenča. Nechala jsem si nakoupit hotovky. Manžel jedl piškoty a pil ředěné ovocné šťávy. Na Štědrý den jsem měla rajskou s hovězím a knedlíkem. Půlku na oběd, půlku na večeři. Další nákupy nám obstaral Rohlík. Objednat takový obyčejný rohlík bylo peklo. Ten den byl dostupný jen kus za 4,90 Kč. To je na můj vkus dost drahý špás. Taky se mi povedlo neuhlídat košík a pár položek mi někdo vykoupil. Ale nakonec se druhý den zadařilo a nákup mi donesli až k bytu. 

***  ***  ***

Manželův stav se zhoršil, kašlal až se dusil.  Zvedla jsem telefon a zavolala rychlou. Když se operátorka potřebovala ujistit, že neodmítne převoz do nemocnice, neprotestoval, jen mu tekly slzy. Přijela opět posádka jen se sestrou. Opět začali s kázáním, že tohle je prostě covid... Tak jsem je utnula a vylíčila jim manželův stav po měsíci bez léčení. Poslechli i jeho plíce a řekli, že jsou čisté. Změřili saturaci a tvrdili, že 90 je v pořádku.  Ozvala jsem se, že to  není v pořádku, že je to na hraně. Oni nevěděli, že jsem zdravotní sestra. A zase chtěl začít o covidu... Tak jsem se  už zoufale zeptala, jestli by manžela nemohl konečně vyšetřit nějaký lékař, udělat RTG plic a konečně nasadit nějakou léčbu. Odvezli ho.   Odebrali mu krev a s podezřením na trombózu a eventuelní plicní embolii udělali speciální CT plic. Embolie se nepotvrdila. Ale po prodělaném zápalu plic (bez léčby!) má plíce  poškozené z 50-60 %. Nechali mu vykapat několik menších kapaček,  nasadili lék na kašel a dali doporučení na plicní covid  ambulanci. A propustili domů.  Dostal další léky, které konečně zabraly. Občas ještě zakašle, je hodně unavený, ale hooodně se mu i mě ulevilo. Ten tísnivý pocit, když ho odvezli, ten ve mě zůstane už napořád. Vůbec jsem neměla chuť na jídlo, jen jsem seděla a hleděla do blba.

***  ***  ***

Já už byla i na kontrolních odběrech u praktika. Dokonce mám  i vycházky, abych se mohla připravit na ten rachot, až nastoupím do práce.  Po telefonátu s naší vrchní se budu vracet na covid IPCHO.  Kdy? Nevím. Dnes se na to ještě necítím. Asi od února. Nejsem infekční, takže můžu chodit nakupovat. Není to žádná sláva, nemít nákupní vozík o který se můžu opřít, tak nevím... Ale je každý den o fous líp. Jen schody ještě nedávám. To jsem zadýchaná jak stoletá bába. 

***  ***  ***

Mám teď spoustu času. Hodně čtu. Už mám přelouskanou celou ságu knih Harry Potter. 

***  ***  ***

Manželovi se dres líbil. Jen se nerad fotí....



...chvilku nepostojí....


...odchází do  koupelky...


Už týden a kousek zase háčkuju. 



Po šesti týdnech jsem si uvařila kafe. A to jen proto, že manžel si dal taky. 
Tak tohle je naše covidstory. Bylo to fakt peklo.
Ale už je to snad za námi.
Manžel bude asi dlouho na PN, ale já bych už od února chtěla do práce.
Mějte se moc hezky.



čtvrtek 14. ledna 2021

Covídek - odměna za práci

 Pracovat na covidovém oddělení JIPkového typu není pro sestru ze standardního oddělení zrovna jednoduché. Měla jsem štěstí na kolektiv. Holky i kluci byli vždy ochotní pomoct. Všichni jsme chtěli, aby pacienti měli tu nejlepší péči, jakou jsme jim byli schopni poskytnout. O tom, jak se nám to dařilo mluví dárečky od vděčných rodin našich pacientů. 


Tenhle presovač si s sebou vzali kolegové z NIP DIOP,
dostali ho za dlouhodobou péči o jednoho z pacientů.
Bohužel, nevydržel nápor tolika lidí a musel na opravu.



Víc jsem toho nestihla vyfotit, byly vynikající.
A to jich paní přinesla plnou krabici.



Vděčné rodiny nosily nejen sladkosti, ale také ovoce, pití (džusy, sirupy, nealko piva v plechovce).
Kromě toho nás podobným sortimentem zásobili i nejrůznější firmy. Jedna nám svým darem doslova vyrazila dech...



Tuhle zprávu jsem zkopírovala z FB stránek FN Olomouc.



A foto jsem si vypůjčila také odtud.
Na horní fotce je maličké torzo naší jedné směny.
Na lehátku si odvážíme polévky, dva druhy hlavního jídla a zákusek.
Ten jsem snědla a jídlo dostal syn a jeho sličná slečna. 
Moc jim to chutnalo.



Polévka Misó.



Losos a rýže.
Zvláštní kombinace, ale prý to bylo dobré.



Druhá varianta byla vepřový bůček, taky s rýží,
 holkám a klukům chutnala trochu víc než losos.
Ale nejvíc se líbily dresy České reprezentace.



Holky si oblékly a pak se pustily do jídla.



Já ho dala do taštičky od jídla s tím, že ho dám manželovi na Vánoce.



Hezký, že?



Doma jsem ho rozbalila a kochala se.




Krabičky s cukrovím jsme dostávali docela často.
Tahle cukrářka, jméno už nevím, to teda sakra umí...
Lízátko v sobě ukrývalo čokoládové brownies.



Už na pohled se jedlo očima...



No není to nádhera?
Bylo to mňamózní...



Ještě teď se mi sbíhají sliny, když ty dobroty znovu vidím.



V prosinci holky z NIP DIOP nazdobily stromeček.



Moravské divadlo v Olomouci pro všechny zdravotníky připravilo Koncert plný energie. On-line jsem ho téměř celý sledovala na mobilu. Bylo to úžasné. Pro členy činohry muselo být nesnadné zpívat bez publika. Ale oni to zvládli na jedničku, rozbalili to a bylo vidět, že si to užívají.  



V pondělí 23.11. se rozjedou letošní Vánoční hvězdy mezi Vás...Loňský rok byl hvězdný a "Naše Vánoční hvězda" rozzářila spoustu domácností napříč celé republiky
Děkujeme Honzovi Honza Pospíšil, Ondrovi
Ondřej Mareš
, kteří pro nás video natočili a sestříhali a
Pavel Berčo Foto&Video
, který klukům zařídil lepší techniku.
Sbírka Vánoční hvězda by nešla bez :
Zahradní centrum Florcenter
,vypěstovává květy a námi milovaná Eva Katty Kašlíková maximálně a trpělivě pomáhá v přípravě květů na transport k Vám.
AUTO A1 s.r.o.
fantasticky připraví transportní auto a zdarma nám ho zapůjčí po celou dobu konání sbírky.
Fakultní nemocnice Olomouc
nás podporuje a pomáhá v medializaci sbírky.
A za grafiku a přípravu tištěných materiálů děkujeme dámám z Přerova Jitce Koppové a Petře Lednické.
A v neposlední řadě jsou to všichni naši dobrovolníci, kteří ve svém volném čase organizují prodeje ve svém okolí.
My všichni už se těšíme na pondělí 23.11., kdy to všechno vypukne!
A hvězdy vyrazí mezi Vás!
Děkujeme za Vaši podporu
Zkopírováno z FB stránek FN Olomouc.
Škoda, že nejde stáhnout to video, je fakt pěkné.
Každá jedna z nás dostala krásnou Vánoční hvězdu.
Děkujeme.



Na každé květině byla jmenovka a nádherné vánoční přáníčko.
Na zemi vedle květin byly připravené velké archy balicího papíru.



Obvykle mi Hvězda nevydrží, tahle se má čile k světu.



Koupila jsem si perníkový Adventní věnec.
Nádherně voní.



Na stůl jsem dala také jeden můj Adventní věnec.



Na dveře od bytu jsem zavěsila zvonky a začala se těšit na Vánoce.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec...