Langoše hrnečku vař.

Nejsem žádná zdatná kuchařka. Ani po 30 letech v manželství ne. Nijak se ve vaření nevyžívám. Jenže jíst se musí, že? Neumím moc dochucovat. Moje chuťové buňky se odebraly na věčnost ještě dřív, než stačily dospět. Jsou jídla, která si myslím, že zvládnu. A mezi ně patří i langoše. Recept na ně mám od své tchýňky. Říkáme jim langoše hrnečku vař. 

 

Recept jsem si opsala do svého kuchařského zápisníku.

Těsto zadělávám do hrnce s pokličkou.

Je to vlastně odměrka z Tupperware.

Je potřeba mít opravdu hodně místa k dobru.

Suroviny smíchám, hrnec zadělám a dám do ledničky.

Myslím, že se tomu říká pomalé kynutí.

Zadělávám večer, aby mělo dostatek času pracovat.

Langoše pak smažím druhý den na oběd nebo k večeři.

Pokud je dělám až k večeři, 

těsto dopoledne dvakrát promíchám, aby nepřekynulo.

Ono má totiž velkou sílu i v chladu,

dokáže zvednout plastový poklop, pokud ho špatně zamáčknu.

Uklízet ledničku od kynutého těsta bych opravdu nikomu nepřála.

Nastrouhám si sýr, hooodně sýra...

Stroužky česneku rozmačkám se solí na takovou kašičku, skoro pěnu.

Pak do ní přidám kapku olivového oleje.

Všechno musím mít dopředu vychystané.

Asi je to úděl zdravotních sester, mít všechno v lajně...

Ještě mi tam chybí zakysanka.

A teď vám prozradím jeden fígl.

Vy ho nejspíš znáte, ale co kdyby ne?

Těsto odměřené lžící dám na olejem potřenou desku.

Nahoru přidám taky trochu oleje.

Takže ho rozvaluju mastné, ne pomoučené.

Smažím je ve vrstvě oleje.

Nemusí být vysoká, stačí mít dobře rozehřátou kvalitní pánev.

Ale bez tuku to prostě nejde.

Hotové langoše skládám na ubrousky, aby odsály přebytečný tuk

Tenhle kousek byl manželův.

Langoše potřu připraveným česnekem,

namažu zakysanou smetanou 

a hustě posypu sýrem

Můj kousek je místo se zakysankou s pálivým kečupem.

A samozřejmě se sýrem.

Dobrou chuť vám přeje 

Chudobka

Ona praskla

Od kamarádky Zdenči jsem měla slíbené okurky.  O prvním srpnovém víkendu. Sobotu jsme měla rozplánovanou úplně celou. Od rána až do večera. Vstávala jsem brzy, abych měla čas si na trhu mohla hezky v klidu vybírat. Mám to ráda, procházet se mezi stánky plnými zeleniny a ovoce. Kupodivu mi nevadí ani ta spousta lidí kolem mě. Mnohdy se potkám se známýma právě na trhu. Vybavená vším potřebným k zavařování okurek, krásnými jahůdkami, hroznovým vínem, brambory, mrkví, květákem, cibulí....Ještě, že jsem nejela na kole, nevím, jak bych to pobrala. Doma jsem to hezky uklidila a chtěla se pustit do vaření oběda. Jenže muž mě pozval na oběd do restaurace. Bylo to tak trochu alibistické, neměl prý chuť na smažený květák. A pak prý zajedeme nakoupit. Konečně na nákup nebudu sama a on mi nebude moct říct, že něco chybí. Hodně rychle jsem souhlasila, než si to rozmyslí. Docela dost mi to bodlo. Do toho volala Zdenča, mám prý natrháno. Dostala jsem  takový menší, leč vrchovatý kyblík okurek. Většina z nich byla malého lahodného vzrůstu. Zpracovávat jsem je začala až v neděli.

Zatím, co se vařil nálev....

 

skládala jsem okurky, mrkev i cibuli do sklenic. 

Šlo to jako po másle. 

Nahoru nezbytný kopr.

Aby se mi to nepopletlo.

Zavařovala jsem vždy jednu várku jednoho nálevu.

Pak jsem všechno zalila nálevem, 

zavíčkovala a naskládala 

do svého stařičkého zavařovacího hrnce.

Bylo toho několik várek.

Po 20 minutách na 85 stupních bylo hotovo. 

Otevřela jsem hrnec, nechala vyjít páru,

postupně vytahala jednu sklenici za druhou.

U té předposlední najednou puk,

sklo mi zůstalo v chňapce a okurky v hrnci... 

Dost mě to naštvalo.

A při poslední várce se mi to stalo znovu.

To už mi tekly slzy, byly to ty nejmenší, nejlepší okurky.

Nikdy předtím se mi to nestalo.

Měla jsem dva nálevy.

Znojemský, tekutý, prodává se v takové octové flašce.

Pikanta Haná, práškový.

Letos mám zavařeno dost okurek.

Z loňska mi zůstaly pouhé 4 sklenice.

Už se těším, až je budeme pojídat...

Rozhovor a klíče

 Jsem členka Klubu blogerů. A ejhle, Mám za sebou už druhý rozhovor. Ten úplně první mi nabídla na svém blogu Blondýnečka Simča. No a ten druhý je právě na stránkách Klubu blogerů. Nejprve jsem o sobě vytvořila krátký úvodník. Potom následoval rozhovor. O tom, jak se vydařil se můžete přesvědčit na Zoznamováku. Byla to docela zajímavá zkušenost.

Tak já na sebe ještě něco prásknu. Jsem sklerotik. Proč? Pro tohle....                                                          Mám nový noťásek. Synova slečna mi věnovala maličkou myš, protože upravovat obrázky jen na touch padu mi moc nejde, s myškou je to jednodušší. Jen bych ji potřebovala trochu větší, spíš takovou tu normální velikost. Projela jsem net, abych měla jakous takous představu o možném barevném provedení a hlavě o cenách. Ráno jsem s lístkem o nákupu sedla do auta a vyjela směr nákupní centrum. Nejprve jsem všechno z lístku nakoupila  v Kauflandu. Jdu dát nákup do auta. Mám takový zlepšováček, klíče od auta i od bytu visí na společné karabince na uchu nákupní tašky. Jsou hezky na očích a odpadá jejich hledání pod nákupem. Na klíčích od auta je bezva funkce, otvírá se pouze kufr. Pak ho stačí zavřít a je zamčeno opět celé auto. Myslím, že hádáte správně. Klíče, oboje, zůstaly viset na tašce, v opět zamknutém kufru. Zůstala jsem nevěřícně hledět na blikající kontrolku. Vypadlo ze mě ne příliš inteligentní "A do prdele!". 

Můj zlepšovák...

No a co teď? Obchoďák je asi 5 km od našeho bytu, jenže klíče jsou stejně v zamčené v kufru. Ještěže peněženku s mobilem nosím v taštičce přes rameno samostatně. Syn v práci, jeho slečna v práci, manžel v práci...Právě on mi byl v tu chvíli nejblíž, asi tak 500 metrů. No, smál se jako pominutý, ale klíče od bytu mi dal. Bylo to k vzteku, vzala jsem si na nákup auto, abych ušetřila čas a stihla přepsat nějaké ty obrázky na přestěhovaný blog. Místo toho se v neskutečném pařáku budu ploužit nejmíň půl  hodiny rychlou chůzí domů pro náhradní klíče a pak zase zpět k autu. 

Manželovy klíče od bytu

Myš k počítači měla stát maximálně tak do 500 kč. Tak bude stát o 200 kč víc, no, co už. Prostě jsem si zavolala taxík. Ta sranda mě nakonec přišla na 250 kč. Ve finále mi syn myš koupil na sebe, má slevu, takže jsem platila pouze 350 kč + taxi přirážka = 550 kč. Když jsem šla manželovi vrátit klíčky, byla jsem stejně utahaná jak hrom. A to mě večer čekala noční služba. Ptal se mě, proč jsem nejela pouličkou. Protože žádná nejela... 

Náhradní klíče jsem hlídala jako oko v hlavě.

Kdybych i ty zabouchla, asi bych si šla hodit mašli...

A to je ona,

moje nová myš i s podložkou

Bylo tam fajn

 Dost mě naštvali, když oznámili ukončení činnosti Blog.cz. Ale nemá cenu se vztekat, že na přestěhování máme pouhý jeden měsíc. Na blogspotu jsem v listopadu 2018 založila s pomocí Jitky  tenhle  blog, který měl být původně pouze pro mé ruční práce. Takže stačilo trochu změnit jeho fasádu a přestěhovat sem blog Chudobka1970.blog.cz. Jak snadné, řeklo by se. Blog.cz nám dal k dispozici takový návod, aby akci "kulový blesk" zvládl opravdu každý. Jen jaksi pozapomněli dodat, že obrázky na novém blogu stránek blogspotu budou jen do 16.8. Pak zmizí. Musela jsem jim psát opakovaně, než mi tuhle "novinku" potvrdili. Pak ji milostivě dali i na své stránky. Pomohl mi Martin. Blog mi přesunul i s komentáři, což blog.cz neuměl. Obrázky mi stáhl a já si je postupně přehrála na nový blog. Byla to opravdu mravenčí prácička. 

Do 849 článků jsem přetáhla během asi 12 dnů 2964 obrázků. 

A jaký byl vlastně blog Chudobka1970?

Založila jsem ho v únoru roku 2013

První článek  měl celý jeden komentář.

Byla jsem za něj neskutečně šťastná.

On mě někdo našel a přečetl si mých 9 řádků...

Zde je přehled, jak jsem postupně vydávala svých 849 článků.

Časem jsem se zlepšila.

Rekord je 82 komentářů.

Snažila jsem se psát na témata týdne. 

Zpočátku každý týden, ale později jen když mě téma zaujalo.

Každý článek na téma týdne byl viditelný na titulní straně blog.cz

Články pročítali "výběrčí" a některé se tak dostaly do výběru.

U mých článků se to povedlo mockrát.

Stala jsem se členkou klubu Duše pisálka.

Také jsem byla členkou Autorského klubu.

Naše články byly také viditelné pro všechny na titulní straně blog.cz

Moje ruční práce mě dovedly i do Ženského klubu. 

Tam jsem dodnes.

Stala jsem se součástí tohoto zvláštního projektu.

Vyrobila jsem podle instrukcí ikonku s proklikem na svůj blog.

Bylo nás tam hodně, prostě zeď z ikonek.

Tohle bylo strašně bezva.

Robka vytvořila projekty Hudební abeceda a Ve znamení.

Podle určených pravidel jsme přidávali písničky.

Mám od ní svolení, tenhle velice zajímavý projekt zde zveřejnit.

Už se na to moc těším....

Sem tam můj článek vybrali na titulní stránku.

V listopadu 2018 jsem si na své stránky vložila tohle zajímavé počítadlo.

Od února 2013 na blog Chudobka19710 přišlo přes

130 tisíc návštěvníků.

Tolik ze vzpomínek na můj první blog Chudobka1970.

Mějte se moc hezky.

Marta Naposledy...

 

Před malou chvilkou jsem se dodívala na recitál Marty Kubišové Naposledy z listopadu roku 2017. Uvědomila jsem si, jak ten čas letí. Chvilkama jsem se usmívala, chvilkama dojetím brečela. Marta téměř celý koncert seděla na židličce. Je obdivuhodné, že žena narozená v roce 1942 dokáže takhle bravurně dát nádherný koncert. Je fakt, že hlas se jí chvílemi třepotal a písničky měla upravené, trochu zpomalené, ale stejně klobouk dolů...

Tuhle ženu jsem poznala v době dospívání. První písnička, kterou od ní znám je Nechte zvony znít...

 Máma nechtěla, abych si ji na kotoučáku pouštěla moc nahlas. Tehdy byla Marta Kubišová na černé listině. Ale zkuste to vysvětlit puberťačce... Ten zvláštně hluboký a velmi příjemný hlas se mi prostě líbil. A nejen její, ale taky mi učarovaly písnička Karla Kryla,  Beatles, Vaška Neckáře....

TV seriál Píseň pro Rudolfa III

 Modlitba pro Martu. 

Hej Jude.

Duet s Václavem Neckářem. Nikdo nemládne, ani známé osobnosti. Marta je dáma v letech a Vašek po těžké nemoci. Na obou je vidět, jak si s nimi pohrálo stáří. Téměř celou tuhle píseň jsem měla slzy v očích. Bylo hodně poznat, že Václav si musí pomáhat čtecím zařízením a bylo hodně dojemné, jak se snaží právě tohle zamaskovat.  Jsem zvědavá, jaký bude na koncertu v prostějovském divadle v září. Moc se na něho těším. Je to moje srdeční záležitost...