Slovenská řeč je pro mě melodická a velmi příjemná. Přijde mi proti češtině měkčí. Už jako dítko jsem se ráda dívala na slovenský večerníček. Vůbec mi nevadilo sledovat pohádky a později filmy ve slovenštině. Myslím že i oba synové nemají s touhle řečí žádný problém.
Když mi jednou v práci řekli, že budu zaučovat slováka coby zdravotní sestřičku, dokonce jsem se i těšila. Bude mluvit česky nebo slovensky? Zklamal mě, jeho čeština byla skoro bez chybičky. Ale to bylo jediné zklamání, kterého jsem se od něj dočkala. Stali jsme se dobrými kamarády, tak jak to popisuju zde. Hodně dlouho jsme si všichni mysleli, že on je slovák. Ale je to trochu složitější. Jeho státní příslušnost je slovenská, národnost maďarská.
V současnosti na našem oddělení pracuje opět slovák. Jenže tole je pro změnu lékař. I když se snaží mluvit s pacienty i s námi česky, sem tam mu uklouzne slovenský výraz.
Je to milé a veselé. Stejně jako mladý, bohužel čerstvě ženatý, pan doktor
Ano, krásně jsi to napsala a ta melodie z večerníčku byla skvělá, připomnělo mi to už brzké Vánoce.
OdpovědětVymazat[1]:Letos se Vánoc trochu bojím...
OdpovědětVymazatMuž je Maďar a mluví česky perfektně. Když na Moravu přijel, uměl slovensky jen ze školy- měl průmyslovku s maďarským vyučovacím jazykem. Česky se naučil nejen v práci , pak na vojně, ale hlavně proto, že chtěl. Doma jsme mluvili jen česky a musela jsem ho opravovat, když něco řekl chybně- na jeho přání.
OdpovědětVymazatMaminka moje byla Slovenka, já jsem se tam narodila, slovenštinu zvládám,mám ráda, ale žiju už tak dlouho na Moravě, že ...
[3]:Tak to klobouk dolů tvému muži
OdpovědětVymazati tobě