Tenhle rok mi víc vzal než dal. Jeden známý mi k vánocům přál, aby ten nový rok byl rozhodně lepší než ten letošní.
Rok 2013 mi vzal tátu. Máma zemřela v roce1990. Táta letos. Bylo to nečekané a moc smutné. Co natom, že se dožil 78 let. Prostě mi chybí. Když odešla máma, měla jsem dojem, že najednou dospívám. Ale daleko intenzivnější pocit dospělosti jsem zažívala po tátově pohřbu. Jako bych se až teprve tehdy stala rodičem. Zvláštní? Ano, hodně! Prostě jsem intenzivně vnímala svoji roli matky vůči synům, byť už dospělým. Najednou můj strach ze smrti není tak silný jako dřív. Vím, že něco ze mě zůstane v nich a bude to tam žít. Tak jako táta žije ve mě. Chodím na hřbitov mnohem častěji než dřív. Občas tam oběma rodičům oznamuju co se mi povedlo, co jsem totálně pokazila, jak se daří klukům. Taky oba vědí, že manžel už má zase práci a v lednu nastupuje.
Rok 2013 mi dal pocítit význam pojmu rodič ve všech možných rovinách. Některé věci bereme s naprostou samozřejmostí. Máme pocit, že tu budou pro nás navždy. Když o ně potom přijdem, nestačíme se divit...
To chce mnoho šťastných vzpomínek na milovanou osobu.
OdpovědětVymazatNedokážu si představit, že bych jednoho dne, ať už bych byla sebestarší, že bych tu neměla své rodiče.. Těžké to musí být v jakémkoliv věku.
Nádherně napsané. Vím, co autorka zažívá, protože to mám podobně. Taky mi odešel jeden z rodičů. Bylo mi "teprve" 20 a musela jsem během měsíce dospět a ještě držet toho rodiče, který mi "zbyl". Takže vím, jak moc těžké to je.
OdpovědětVymazatKaždopádně článek krásný :)
[1]:No právě, ne všechny vzpomínky jsou šťastné...
OdpovědětVymazat[2]:Ano, tak nějak to bylo.Ve 20 jsem kromě sebe držela nad vodou i tátu...
OdpovědětVymazatJe to těžké, když odejdou rodiče. O to těžší, když spolu máme krásný vztah. Já už nemám tatínka víc jak 30 let, maminku ano, ale je jí už 93 let, tak si říkám, jak dlouhou ještě? Ona vždy, když od ní odjíždím, tak mi říká, že už se možná vidíme naposled. Je to takové smutné, ale i tak to beru. I tak si to nedovedu představit.
OdpovědětVymazatJe to smutné, ale život jde dál. Mě zemřel otec, když mi byly 3 roky. To ještě dítě tak nevnímá. Maminka mi zemřela před jedenácti lety a chybí mi pořád. Není den, abych na ní nevzpomněla. Přeji ti nový rok pohodový, radostný a hlavně ve zdraví prožitý.
OdpovědětVymazat