Jedu proti stresu.

Už toho všeho mám vážně dost!
Valí se to na mě jako velká voda.
Nepříznivá diagnóza na očním - vysoké hodnoty nitroočního tlakupo náhodném změření na praktikách ve škole, ověření pořádným očním vyšetřením s nepříznivým závěrem: snad počínající zelený zákal nebo oční hypertenze, kontrola s eventuelním dalším dovyšetřením počátkem března.
Na zubním paní doktorka rozhodla, že mi zbudou jen 2 stoličky, ostatní budou brzy minulostí a dala mi vybrat mezi fixní zubní náhradou, můstkem a implantáty, popřípadě kombinací všeho.

V neděli jsem se pohádala s manželem,chtěl se usmiřovat v nekřesťanskou ranní hodinu když jsem měl nejvíc pilno spát, no a nebaví se se mnou dodnes. Ani oběd si ode mne nevzal. Nechal ho ležet na stole.
Učení se na zkoušku z ARIPu (ARO péče a resuscitace) mi také zrovna nejde do hlavy. Je to dost těžké. Na zkoušku jdu v pondělí po noční.
Tak jsem prostě dneska řekla a dost! Sedla jsem na rotoped a zuřivě šlapala. Najela jsem 10 km. A dokonce jednu chvíli můj tep ukazoval 140 za minutu. Což znamená aerobní cvičení a spalování. Zítra jedu zase. Je to příjemný relax. Cítím se teď líp. Problémy jako by se smrskly. Endorfiny (nebo co je to za potvůrky) se vyplavily a mě je tak nějak blaze. Dnes jsem jela P1, což je základní program s maximální délkou 30 minut. Vydržela jsem 20 minut, ale přidala jsem si zátěž na stupeň 3. Uvidíme, jestli překvapím sama sebe a podaří se mi aspoň trochu zformovat tu moji neforemnou postavu.