Noc

Každičký den přichází po dni noc. Mám ráda dny naplněně užitečnem. Ráda dělám smysluplné věci. Večer, když zalehnu do postele, zavrtám se do peřiny, zavřu oči a usínám. Než mě pohltí spánek, sním. Od malička. Prostě zavřu oči a usilovně myslím na své přání. Nejdřív jsem si nechala zdát pohádky. Stala jsem se zakletou Růženkou čekající na princův polibek. Sněhurkou bydlící u trpaslíčků. Popelkou trpící pod macešinou krutostí. Později se mi občas do snů vkrádala smrt. Nedokázala jsem si představit, že bych se dožila 10. narozenim. Po jejich oslavě sen zmizel navždy. Puberta si také s mou představivostí hezky pohrála. Sny měly erotický náboj. Když se mi narodily děti, padala jsem večer do postele tak unavená, že sny přicházely jen vyjímečně. A nebyly zrovna příjemné. Třeba po mámině úmrtí jsem chodila hřebenovou túru po úzké cestičce a pode mnou byl strmý sráz. Chtěla jsem šlápnout vedle a spadnout někam dolů, ale vždy jsem se probudila.

Jak kluci rostli, nočních snění přibývalo. Ve tmě za zavřenými víčky ožíval příběh šťastné rodiny s milujícím manželem. Když pak v reálu onemocněl, vysnila jsem si jeho pochopení a zklidnění. Noc byla moje přítelkyně nejvěrnější. Potom přišel do mého života pan S a obrátil ho vzhůru nohama. Ze snů se postupně vytratil neznámý muž a nahradil ho můj manžel. Náš vztah se hodně zlepšil a jsem za to moc ráda. O čem sním teď? Ráda čtu. Pokud mě příběh zaujme, dokážu ho prožívat s postavami jakoby uvnitř knihy. V noci pak sním o tom, že já jem ta, která Zbožňuje New York, najde Duhového hada nebo se stávám na prchavý okamžik noci Lékařkou v pekle na zemi.

Dobrou noc a hezké sny.