Dnes dopoledne v 11 hodin jsem měla zkoušku z anestezie a resuscitace.
Budík mi po noční službě zahrál v 10 moji oblíbenou La passion. Vůbec se mi nechtělo vstávat. Se zalepenýma očima jsem doklopýtala na záchod a do koupelky. Pak mi došlo, že jdu na zkoušku. Rychle vybrat oblečení, nezapomenout index, sednout do auta, bez nehody dojet, zaparkovat co nejblíž nemocnice tak, abych 10:45 čekala na chodbě s ostatníma holkama - nemožné hned, zázraky na počkání. Cestou jsem myslela, že je to má poslední hodinka. Nejdřív se mi rozbouřily střeva. Bolestí jsem nahlas vyjekla a prudce se přitom opřela do sedačky. Málem jsem přitom rozdrtila volant. Když to konečně přestalo, neslyšela jsem blinkr při odbočování. To mi tak zběsile bušilo srdíčko. V duchu jsem si říkala, je to jen nervozita, učila ses, to dáš. Samozřejmě jsem dorazila s 5 minutovým zpožděním. Stejně se na zkoušejícího pana doktora čekalo. Po vstupu do učebny nás nechal vytáhnout si dvě otázky. Já si z resuscitace vylosovala intoxikaxe a z anesteziologie regionální anestezii. Trochu se mi ulevilo. Na chvilku. Protože jakmile jsme začala psát přípravu, obavy se vrátily. První šla maminak od dvojčat. Měla to hezky uspořádané, odpovídala stručně a věcně. Vypadalo tak jednoduše. Dostala za A. Druhá to měla taky dobře seřazené a taky vyfasovala za A. Nastoupila jsem já. Začátek ještě ušel. Rozdělila jsem regionální anestezii, řekla kde se využívá. S používanými anestetiky mi muselo být trochu pomoženo, ale vcelku byl spokojený
- dal mi B. Intoxikace byla daleko horší. Plavala jsem od začátku. Potápění začalo na léčbě. Při mé odpovědi, že toxické látky v těle rozředíme se pan doktor pousmál, napověděl mi správnou odpověď. Jenže moje výstavní okno mi nedovolilo zareagovat. Po konstatování, že tato otázka mi nesedla, jsem měla srdíčko opět až v krku. Bušilo jako o závod. Vyletím, proletělo mi hlavou. Hodný zkoušející mi nabídl, jestli nevadí celkové hodnocení za D. Ten padající balvan muselo být slyšet úpně všude. Poděkovala jsem, usmála se a zavřela za sebou dveře. Mrzímě, že jsem nedokázala prodat svoje vědomosti. Ale mám zkoušku za sebou. Moje svědomí je čisté. Připravala jsem se poctivě, jenom to okno kdybych dokázala včas zasklít...:-)
Budík mi po noční službě zahrál v 10 moji oblíbenou La passion. Vůbec se mi nechtělo vstávat. Se zalepenýma očima jsem doklopýtala na záchod a do koupelky. Pak mi došlo, že jdu na zkoušku. Rychle vybrat oblečení, nezapomenout index, sednout do auta, bez nehody dojet, zaparkovat co nejblíž nemocnice tak, abych 10:45 čekala na chodbě s ostatníma holkama - nemožné hned, zázraky na počkání. Cestou jsem myslela, že je to má poslední hodinka. Nejdřív se mi rozbouřily střeva. Bolestí jsem nahlas vyjekla a prudce se přitom opřela do sedačky. Málem jsem přitom rozdrtila volant. Když to konečně přestalo, neslyšela jsem blinkr při odbočování. To mi tak zběsile bušilo srdíčko. V duchu jsem si říkala, je to jen nervozita, učila ses, to dáš. Samozřejmě jsem dorazila s 5 minutovým zpožděním. Stejně se na zkoušejícího pana doktora čekalo. Po vstupu do učebny nás nechal vytáhnout si dvě otázky. Já si z resuscitace vylosovala intoxikaxe a z anesteziologie regionální anestezii. Trochu se mi ulevilo. Na chvilku. Protože jakmile jsme začala psát přípravu, obavy se vrátily. První šla maminak od dvojčat. Měla to hezky uspořádané, odpovídala stručně a věcně. Vypadalo tak jednoduše. Dostala za A. Druhá to měla taky dobře seřazené a taky vyfasovala za A. Nastoupila jsem já. Začátek ještě ušel. Rozdělila jsem regionální anestezii, řekla kde se využívá. S používanými anestetiky mi muselo být trochu pomoženo, ale vcelku byl spokojený
- dal mi B. Intoxikace byla daleko horší. Plavala jsem od začátku. Potápění začalo na léčbě. Při mé odpovědi, že toxické látky v těle rozředíme se pan doktor pousmál, napověděl mi správnou odpověď. Jenže moje výstavní okno mi nedovolilo zareagovat. Po konstatování, že tato otázka mi nesedla, jsem měla srdíčko opět až v krku. Bušilo jako o závod. Vyletím, proletělo mi hlavou. Hodný zkoušející mi nabídl, jestli nevadí celkové hodnocení za D. Ten padající balvan muselo být slyšet úpně všude. Poděkovala jsem, usmála se a zavřela za sebou dveře. Mrzímě, že jsem nedokázala prodat svoje vědomosti. Ale mám zkoušku za sebou. Moje svědomí je čisté. Připravala jsem se poctivě, jenom to okno kdybych dokázala včas zasklít...:-)
Přesně tak, nejhlavnější je ten pocit, že se člověk připravoval poctivě a udělal pro to vše co se dalo V opačném případě by člověku zbytečně a otravně vrtalo hlavou, jestli by to nemohlo to být ještě lepší. Od té doby, co jsme v druháku přestali mít proklatou matiku jsem se už na všechny zkoušky těšila. Protože jsem se vždycky mohla spolehnout na svou paměť a učitelé byli spokojení Já mám zdravku, ale jenom střední. Hlídám seniory s rakovinou a alzheimerem Dneska jsme si vymalovávali víly no Ale je to taky záslužné a krásné ♥ Mají mě rádi♥ Já je taky.
OdpovědětVymazatGratuluji! Důležité je, že jsi to dala a stres si vybral svoji daň, to se stává i v lepších rodinách, jak se říká . Tak si moc nenadávej a buď ráda, že je to za tebou.
OdpovědětVymazat[2]:Jo, to opravdu jsem ráda
OdpovědětVymazat[1]:Nejdůležitější při práci je dělat ji s láskou a s přesvědčením, že to co dělám má smysl. A to je moc dobře
OdpovědětVymazatTak hlavně, žes uspěla. Intoxikaci bych měl za A.
OdpovědětVymazat[5]:Proč?
OdpovědětVymazat