Snění

Název tématu týdne Lapač snů ve mě evokoval jednu starší pecku Petry Černocké Snění nad hlávkou zelí. Zkoušela jsem ji najít na You Tube, ale nepodařilo se mi to. Pamatuji si, že Petra v ní zpívá o tom, jestli se jí ten příběh tenkrát stal, nebo jestli se jí jen zdál...
Já docela ráda sním. Sny mi pomáhají utéct z tvrdé reality. Když už je toho na mě moc, relax v teplé voňavé vaně neuklidní, písničky nepomáhají, tak si zalezu do postele, zavřu oči a nechám myšlenky volně toulat hlavou. Víčka těžknou, dech se zpomaluje a já se ocitám v tajuplné říši snů. Sem žádné trápení nesmí. Násilí, zloba i závist mají vstup zapovězený. Sny totiž mají čarovnou moc, v nich se špatné věci mění v dobré. Příběhy tu mají happyend. Dokonce se mi občas daří vysnít si svůj vlastní příběh. Začátek si vymyslím a podvědomí děj dokončí podle svých představ. Mocktrát jsem se plavila s patnáctiletým kapitánem, žila na Větrné Hůrce, tančila hříšný tanec nebo prostě prožívala šťastné manželství bez hádek.

Nežiju ve snách a nevznáším se na obláčku, to v žádném případě. Ale občasný únik od starostí a nepříjemností vůbec není na škodu.