Včera dopoledne jsem si dovolila luxus dívání se na film. Navařila jsem v sobotu, takže vznikl prostor pro lenošení jako stvořený. Na jednom z mých oblíbených blogů mě už dříve zaujal film Hlas moře. Docela se mi líbila recenze, tak jsem si ho stáhla a uložila do složky plné dalších jistě zajímavých filmů. Letošní Velikonoce neprobíhají ani trošku podle mých představ, takjsem si řekla trocha rozptýlení snad nuškodí. Ale vybrat si právě tento film nebyla dobrá volba. Místo abych se odreagovala, pokračoval jsem v sebetrýznění a pláči.
Velice hezky zpracovaný snímek francouzsko - španělsko - italské koprodukce řeší problém eutanázie. Staví proti sobě lásku k člověku, lásku k životu a sebeúctu. Nabízí možnou odpověď na otázku, zda je žovot právo nebo povinnost. Ramón, muž 30 let upoutaný na lůžko, po úrazu skokem do mělké močské zátoky, je deprimovaný nezbytností přijímat péči a starost svých blízkých. Může hýbat pouze hlavou. Ostatní části těla má ochrnuté. Přeje si zemřít. Sám to ale nedokáže. Napomáhání k sebevřaždě je v jeho zemi trestný čin a on nechce, aby byl kvůli němu kdokoli obviněn. Obrací se proto na soud, aby mu umožnil eutanásii. Invalidní Ramón s pomocí svých přátel a rodiny natočí video, aby podpořil svoji žádost u soudu, které uvidí v televizi osamělá žena se dvěma malými dětmi a rozhodne se ho vyhledat. S podklady k soudnímu jednání Ramónovi pomáhá právnička, která sama trpí nevyléčitelnou degenerativní nemocí...
Umožní Ramónovi soud eutanásii?
Jak vyvrcholí sblížení s oběmi ženami?
Splní se Ramónovi jeho sen konečně zemřít?
Pusťte si film a uvidíte.
P.S. Kapesníky s sebou.
Zdroj fotek: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10075126379-hlas-more/20738145868/
:( toto znie až príliš smutne. Určite to je krásny film, nejdem pochybovať. Ale keď mňa vie rozhodiť aj obyčajná americká romantická komédia, kde sa poukazuje na lásku ako na príťaž, tak toto by ma momentálne asi zložilo.... nečudujem sa ti. Plakala by som s tebou. :(
OdpovědětVymazatTakové filmy, myslím, vyžadují speciální rozpoložení. Ale na druhou stranu, je lepší, když si člověk popláče u filmu než ve skutečnosti.
OdpovědětVymazat[1]:Děkuji ti za spoluúčast .-)
OdpovědětVymazat[2]:Pravdu máš, raděj si zabulit v tichosti u filmu, než v bolesti reality
OdpovědětVymazatTakové filmy zrovna nemusím. Stačí se dívat na zprávy a vidí i tam hodně neštěstí.
OdpovědětVymazatO tohle fimu jsem četla nebo dokonce viděla minidoumentek. Byl podle skutečné události nebo knihy, že jo?
OdpovědětVymazatJé, to taky není nic pro mne. Já bulím u daleko menších tragédií, natož toto. Jak říká Pavel, stačí mi zprávy.
OdpovědětVymazat[5]:Já nevím proč, ale mě zase přitahují jako magnet. A katastrofické taky....
OdpovědětVymazat[6]: Měl by být podle skutečnosti...
OdpovědětVymazat[7]:Jak jsem řekla, přitahují mě. Ale na zprávy se zase moc dívat nemusím. jsem jakási divná....
OdpovědětVymazatJá mám někdy takovou trýznivou náladu, že se koukám na tyhle filmy, které mi rvou srdce. Dokonce i čtu takové knihy... Masochista srdcem i duší. Hold se toho už nezbavím...
OdpovědětVymazatSpíš by lidé zprávy z mého článku měli šířit dál a ne můj článek. :) Ale třeba by i on něčemu pomohl.
[11]:Hlavní je, že ten tvůj článek existuje, je dobré psát o těchto věcech
OdpovědětVymazatzní to zajímavě, ale jak už tu ostatní psali, musí na to člověk mít náladu :)
OdpovědětVymazatMám dny, kdy takové filmy vyhledávám. Člověk si u nich totiž uvědomí spoustu věcí...třeba tak samozřejmé přání, které vyslovujeme třeba při gratulaci k narozeninám... "hodně zdraví" má pro mě po shlédnutí takového filmu úplně jinou váhu.
OdpovědětVymazat