Hračky

Byl jednou jeden dětský pokoj. Dvě stěny a strop měl natřené bílou, druhé dvě zářily zelenou barvou. Podél bílých zdí stály dvě postele. Dřív, když byly děti ještě malé, rodiče jim z nich udělali palandy. Děti povyrostly a bylo potřeba postele dát na zem, každou zvlášť. U zelených zdí stály skříně plné oblečení a také hraček. Úplně nahoře na šatní skříni seděla veliká hnědá opice. Vlastně to byla gorila. Kousek pod ní parkovala autíčka. Na dálkové ovládání, na setrvačník i úplně obyčejné maličké angličáky. Naproti hračkám, vedle postele stál počítač. Měl svůj stůl s bedničkami, telefonem a tiskárnou. V pokojíčku byl ještě jeden stůl, psací. S polohovací horní deskou a šuplíky na sešity a jiné věci do školy.

V noci, když všichni spali, dětský pokojík zázračně ožíval. Gorila seskočila ze skříně, posadila se na postel a rozhlédla se po ostatních hračkách.

"Co je to s vámi, je vám smutno?", zeptala se jich.

"Už mě dlouho nikdo neměl na hlavě", posteskl si velký trojbarevný klobouk s uchem.

"Nás taky nikdo nepouští", přidala se obě autíčka na dálkové ovládání.

"My jsme pořád v krabici", křičely jeden přes druhého dílky puzzle.

Postupně e přidávaly další hračky a stěžovaly si, že jejich děti už vlatně nejsou děti. Vyrostly a hraní je baví jen na počítači.

"Tak abyste neřekli, že jsem suchar, já pro vás něco mám", rozsvítil obrazovku počítač. "Nejdřív něco pro tebe, veliká opice. Sedni si na židli a dívej se", poručil. Pak se na monitoru spustila hra. Gorila musela pojmenovávat zvířata. Když se trefila, do koše ji přibyl banán, když se spletla, to zvíře, které neuhodla, jí ho snědlo. Byla to veselá hra. Kačenka u okna a plyšový oslík jí občas napověděli.

Když hra skončila, vyzval počítač autíčka, aby připravila k závodu. Na obrazovce se objevila autodráha. Dlouhá, se spoustou zatáček. Počítač vyzval autíčka, aby najela až před monitor a pak všechna naráz spolkl. Ostatní hračky se nejprve lekly, ale jakmile uviděly autíčka uvnitř obrazovky, nachystanána startovní čáře, přiblížily se k počítači, aby mohly fandit. Závod začal. Autíčka se předjížděla, troubila a jela jako o život. Celý závod vyhrál maličký, stříbrný angličák. Na druhém místě skončil teréňák na dálkové ovládání a jako třetí se umístil černý Fiat s hracími kostkami na setrvačník.

Jakmile se autíčka vrátila zpět na skříň do pokojíčku, zablikal na monitoru počítače nápis: Teď se připraví všechno kostky lega a ostatních stavebnic. Když byly kostky nachystané, počítač jim vysvětlil, co pro ně připravil: "Budete soutěžit o nejvyšší komín." Kostky se začaly stavět jedna na druhou. Těm dřevěným to šlo docela dobře, Horší to měly lego kostky, měly ulámané rohy, někdy i celé strany. Ale přesto vyhrály. Aby to těm dřevěným nebylo líto, přihopsal plyšový tygříka, zamával ocasem a smetl úplně všechny kostky na jednu hromádku. Vyvolal tím takový jásot ostatních hraček, že je musela gorila maličko mírnit.

Najednou z vedlejšího pokoje zazvonil budík.

Žlutá kačenka z okna křikla: "Všichni zpátky na místa!" Do hraček jako když střelí. Rychle se vrátily zpátky. Auta s gorilou na skříň, plyšáci na poličku a na postele, kostky pospíchaly do šuplíčků a puzzle naskákaly do krabice.

Na chodbě se rozsvítilo. Otevřely se dveře na WC, ale pak se zase rychle zavřely. Paní spěchala do pokojíčku. Na monitor počítače svítila webová stránka blogu. "Asi jsem ho včera zapomněla vypnout", divila se nahlas své zapomnětlivosti paní...