Melodie a nepovedený tisk

Všechno začalo už ve středu brzy ráno. Přesně v 7:30 jsem stála před prodejnou s tiskárnou, flešku v tašce. Dával jsem totiž do tisku svoji bakalářskou práci. Vybrat barvu desek, písma, popisky. A ve čtvrtek odpoledne budu mít na pultě nachystané 3 teplé výtisky. Jenže ve čtvrtek mám denní službu, takže si pro ně přijdu až v pátek a hned je odevzdám na fakultě. Při odchodu z prodejny jsem měla takovou slavnostní náladu a pustila jsem si do sluchátek Omegu, její veselé a energické "boogie" se mi přesně trefilo do vítězných pocitů - konečně se to martýrium kolem bakalářky blíží do zdárného konce. Kdybych tušila, co se přihodí, hrála by mi ve sluchátcích Beethovenova 5. symfonie. Ale nepředbíhejme. V pátek ráno jsem opět v 7:30 stála před prodejnou s tiskárnou a přede mnou ležely na pultě opravdu 3 krásné výtisky bakalářky. Zasvítily mi očka radostí a proč to nepřiznat i pýchou. Sedla jsem na kolo, do sluchátek si pustila Muse - Madness, ta stupňující se melodie se mi zaryla pod kůži. Hezky svižně jsem šlapala na nádraží, abych stihla autobus do Olomouce. Zamčela jsem kolo a spěchala na zasatávku, vtom mi hlavou běželo asi milion myšlenek, takový ten divný, nepříjemný pocit, že něco nemám. V tašce byly bakalářky, CD s anotacema, vytisklý list ze STAGu, ale něco mi chybělo. Index! Krve by seve mě nedořezal. Naštěstí mi ho manžel dovezla na nádraží a dokonce počkal, jestli stuhnu další bus, čímž mi podal ruku ke smíru naší tiché domácnosti. Cestou na fakultu mi v uších zněly tóny melodie J. S. Bacha AIR upravené Davidem Garretem. Slavnostní nálada se blížila ke svému vrcholu. Nejprve jsem ukončila poslední ročník studia, pak odevzdala závěrečnou práci, nakonec jsme si šly s kamarádku sednout na výbornou kávičku a mňam zákusek do kavárny na náměstí. Ve vlaku cestou domů mi zazvonil telefon. Prý jestli mám v pořádku tisk na vazbě bakalářky, kamarádce to zkazili. Když jsem se podívala na svůj výtisk, krve by se ve mě nedořezal. Musela jsem mít tak 210/120 tlaku. Měla jsem to taky špatně. Ale nikdo jsme si toho nevšiml, ani na studijním oddělením. Smršt telefonátů skončila právě v čas, abych mohla vystoupit z vlaku, sednout na kolo a promoknout cestou do prodejny. Kdybych měla náladu na písničky, asi bych si pustila Sbor židů z Nabucca, bylo mi bídně na duši, tak jak jsem to z této skladby vždycky cítila, Nabucco jsem ale nikdy neviděla ani celé neslyšela. Nakonec se všechno vyřešilo. V tiskárně se omluvili, musela jsem sice zpět do Olomouce vyzvednouz ze studijního odevzdané výtisky práce, dát je do tamní pobočky tiskárny, kde už o mě věděli, počkat opět v dešti na opravu tisku a pak nechat na vrátnici fakulty oba dva opravené výtisky balkalářky vložené do obálky označené jménem mgr. ze studijního naší fakulty. Vyzvedne si je v pondělí, protože oprava tisku byla dlouho po ukončení její pracovní doby. Cestou domů mi v autě hrála nejmenovaná olomoucká stanice Kabáty - V pekle sudy válej. Měla jsem chuť zastavit, pustit si je na plný pecky a pořádně si zapařit. Normálně jsem se ale rozplakala. V tu chvíli mi bylo hrozně. Uvolnily se emoce, nebránila jsem se jim, nahlas jsem "házela na stůl" spolu s Kabátama a tekly mi přitom slzy. Ještě že mě nikdo neviděl. Doma jsem se ani neohřála a cestou do práce mi v uších zněly tóny Daxe Johnsona A Moment in the Life of Me. Potřebovala jsem "zklidnit hormon". Nemůžu přijít na noční nesoustředěná a podrážděná. A Daxovy relaxační tóny umí navodit příjemno. Ideální je dívat se i na nádherné video, ale i samotná hudba je uvolňující.

Tolik já, bakalářská práce a tóny hudby. Hudba je mou součátí. Neumím hrát na žádný hudební nástroj, možná ani nemám výborný hudební sluch, ale mám ráda hudbu.