Tak to ten týden mého zastupování staniční sestry začal hezky.
Nejdřív se u jednoho našeho pacienta našel paralyzér. To je taková ta věcička, která ochromí útočníka omocí elektrického šoku. Po několikavteřivoném zásahu paralyzérem dojde ke svalové křeči, následnému pádu na zem a pár minut trvá, než je zasažená osoba schopná koordinovaného pohybu. To je on, vyfotila jsem si ho:
Měl ji u sebe člověk místy naprosto dezorientovaný. Donesla mu ho jeho rodina, která možná ani netušila, "čím si bude jejich příbuzný svítit". Kdybych na to přišla já, vůbec bych nevěděla, s čím mám tu čest. Narozdíl od kolegyňky, která přesně věděla, jak nebezpečnou "hračku" dostal do ruk dotyčný člověk. Odebrala mu ji a zamčela u nás na pracovně. Když nám ukazovala, jak taková "baterka umí prskat", ztuhly jsme jedna vedle druhé. Ve stádiu zmatenosti mohl ten člověk ublížit nejen personálu, ale i sám sobě. Při vracení nebezpečného obranného prostředku šokované rodině byla zdůrazněna jeho naprostá nevhodnost v nemocničním prostředí. Škoda, že na tyto eventuality nepamatuje nemocniční řád.
Ale tímto můj týden zastupování pouze začal. Pokračoval vnitřním auditem. Kontrolovalo se vše kolem léčiv, dezinfekce a hygieny. A to důkladně. Hold kvalita poskytované péče a dodržování norem musí být neustále kontrolovány. Auditoři prošmejdili celé oddělení. Nahlíželi do lékárny, čističky, kuchyňky. Dokonce hledali i zpětnou vazbu u pacientů. My šikulky jsme kromě jediné malinké chybky prošli takříkajíc bez ztráty kytičky. Ale byly to nervy jak blázen.
A aby toho nebylo málo na začátek týdne, jeden náš pacient byl okraden. Na pokoji přímo z nočního stolku mu ukradli týden starý mobilní telefon, peněženku s hotovostí a platební kartou. Bylo to velice nepříjemné na obě strany. Na nový mobil si nestačil ani zvyknout. Vyřizování nových dokladů určitě nebude díky našim úřadům procházka růžovou zahradou. Vyslýchání policií nebylo příjemné ani nám, personálu. Možná to znáte, policie musí vyloučit všechny možné eventuality a tak to chvílemi vypadalo, že by se mobil mohl hodit mě, peněženka s hotovostí kolegyni a o platební kartu bychom se rozdělili i s pomocným personálem. Naštěstí se státní orgán ve vyšetřování dostal k pravděpodobnému pachateli krádeže a my jsme z okruhu podezřelých osob vypadli.
Myslíte, že by to na první dny zastupování stačilo? Já taky :-)
Je vždycky nepříjemné zbavovat se podezření z něčeho takového. No a okrádání pacientů a vůbec těch slabších považuji za obzvláště podlé a zbabělé. Takovým pak vždy poťouchle přeju, aby při svých loupeživých výpravách jednou narazili na opravdu důstojného soupeře, nejlépe zdravého mladého boxera v plném tréninku .
OdpovědětVymazat[1]: To ale vůbec není špatné přání
OdpovědětVymazatJe vidieť, že si sa riadne zapotila... jedna perlička za druhou :). V každom prípade som rada, že sa to s policajtmi vyriešilo a vás z toho dali preč. Ani mňa by to nepotešilo, a dvojnásobne, na pár istých okolností, ktoré sú okolo mňa .
OdpovědětVymazatMám podobnou baterku, ale ta skutečně jen svítí.
OdpovědětVymazatJe to nepříjemné, když je někde krádež a všichni jsou podezřelí.
To víš, lidi se dneska necítí být v bezpečí ani v nemocnici, tak se ozbrojí .... a jak koukám, krade se všude....
OdpovědětVymazat[3]: Opravdu to bylo velmi nepříjemné. Hned 1. den zástupu a hned taková patálie
OdpovědětVymazat[4]: Na tuhle baterku už asi nikdy nezapomenu)))
OdpovědětVymazat[5]: Kdyby to byl krásný mladý muž a cítil by se nesvůj mezi krásnýma mladýma sestřičkama, tak prosím....
OdpovědětVymazatNo vida, kdyby mě někdo ohrožoval, vytahnu na něj baterku, co nosím v kabelce, je tomudle hodně podobná. Třeba se lekne Jinak teda strašných pár dnů. Našli toho zloděje? Vrátil se tomu pánovi jeho majetek?
OdpovědětVymazat