Tak na čem jsem vlastně závislá?

Na čem jsem závislá?

Ještě před časem bych řekla: "Tak třeba na sladkém." Byla jsem schopná sbaštit během chvilky třeba celou čokoládu. Nebyla noční směna, abych nespořádala nějakou tu sladkou tyčinku, křupky, nebo kokino z bohaté zásoby od hodných návštěv a dvěčných pacientů. Ale co jsem najela na pravidelnou stravu a snažím se jíst po 3 hodinách, chutě na sldké se mi hodně omezily.

Nedovedu si představit život bez hudby. Je mou součástí. Patří ke mě. Pomáhá mi, když jsem smutná a umocňuje moji radost. Už jako malá holčička jsem si s tátou v autě zpívala lidové písničky. Ó řebíčku zahradnický byla moje oblíbená. Tradice sledovat na Nový rok Prodanou nevěstu mi vůbec nevadila. Některé árie z ní znám ještě dnes. Třeba Milostné zvířátko, nebo Znám jednu dívku. Pamatuji se, že jednou dávali v televizi pozdě večer Rusalku. Naši o tom představení básnili, protože ho viděli přímo v Národním divadle a to s Beňačkovou a Hakenem. Moc jsem se chtěla dívat, máma mi slíbila, že mě přijde vzbudit a nenechá se ukolébat mým: mě se nechce, chci spát. Nevyšlo to, byla jsem tolik ospalá, že jsem v obýváku hned usnula.

A co třeba taková knížka? Každičký den si čtu aspoň kousek. Beru si ji sebou i na dovolenou. Než jdu na denní směnu, musím se nasnídat. Mám spoustu zlozvyků a mezi jeden z nich patří čtení u jídla, tudíž i u snídaně. Jím a přitom se ztratím v příběhu. Alespoň na 15 minut. Není to moc, ale ani málo. Začtu se a na krátký okamžik prožívám osudy postav.

Jsem závislá na lásce? Asi ano. Několikrát jsem měla strach, že zůstanu sama, bez manžela, bez lásky. Ale není jen láska k muži, je také láska k dětem, k lidem. Miluji naše syny. Pracuji s lidmi. Pokud bych svoji práci nedělala s láskou, nestála by za nic.

Na čem jsem tedy nejvíc závislá?

Asi na životě!

Miluji život se všemi jeho proradnostmi.

Ráda bych zestárla po boku svého muže.

Ráda bych viděla dospívat naše kluky.

Ráda bych rozmazlovala vnoučky.

Chci užívat života plnými doušky.