Dopis do nebe

Ahoj tati!

Tak už mám tu školu hotovou. Státnice jsem zvládla v termínu. Promoce bude začátkem července. Je mi moc líto, že Ty na ní nebudeš. Vím jak moc jsem tě zklamala, když jsem po zdravce nechtěla jít na medinu. Moc sis přál, abych byla doktorka. Jenže já na to tenkrát neměla. Když jsem si před pár lety podala přihlášku na vysokou, ani jsem Ti to neřekla. Až když mě přijali. Mrzí mě, že jsi nebyl na imatrikulaci. Měla jsem si dupnout, dnes už to vím. Musím se Ti tati přiznat, že škola byla občas výmluva, proč nemůžu přijet častěj a proč občas za mě jezdili kluci. Ale uznej, že toho bylo na mě trochu moc. Směnný provoz, škola a ještě jednou, dvakrát týdně půlden s tebou. Nelituju těch půldnů, ale té školy. Kdyby jí nebylo, mohli jsme být víc spolu.

Ája je snad v dobrých rukách. Jezdila jsem za ní denně dva měsíce, ale ona pořád utíkala. Ještě víc než tobě. Pořád tě hledala. Musela do útulku. Nechala jsem ji naočkovat. Je mi po ní smutno, ale nezasloužila si být tolik sama.
Učím se starat o zahradu. Je hezky posekaná i kolem garáže. Zase rozkvetly voňavé fialové pivoňky. Nejdřív jsem myslela, že víno odešlo s tebou, ale ono se chytlo. Je ho zase plno. Snad letos stihne dozrát. Obě kadlátky jsou obsypané. Už jsem se domluvila s Lubošem, že mi stromky na podzim prostříhá a ošetří. Před barákem asi ten úzký proužek u chodníku vysypu kamínkama nebo kůrou. Říkala jsem si, že bych mohla zkusit pořádně ostříhat ten starý klematis. Buď to přežije a obrazí, nebo místo něj koupím nový. Taky vyměním dveře na dvůr. Tak jak jsi to plánoval.
Na hřbitově to máte s mámou hezký. Chodím za váma často, to vlastně víš. Pokaždý, když jedu na barák se tam stavím. O vánocích jsme se tam potkali s Mirkem CH. Pamatuješ, jak jsem po něm bláznila? Když rozžínám svíčku, svítím i Tetině. Tohle Ti musím říct. Na hostině po Tvém pohřbu jsme s tetou Blažou a Hankou plkaly a přišla k nám paní V. Vzpomínala, jak chodila kočárkem na nedělní procházkou do domečku u potoka v K. Pokaždé dostali strašně dobré velikánské buchty. Jasně že chodili na Čtvrť k Tetině.
Je mi po tobě strašně smutno tati. Mrzí mě, že jsem s Tebou v tu středu nezůstala dýl. Cestou domů jsem byla strašně nervózní. Ráno jsem volala, kdyby se jim při předávání obědů něco nezdálo, aby zavolali. Když jsem tě našla, bylo mi jasné, žes odešl za mámou chvíli potom, co jsem večer odjela. Doktor mi řekl, že kdyby sis to srdíčko nechal odoperovat, mohl jsi tu ještě být. Proč jsi mi nikdy nic neřekl? Vzdálená rodina to vělěla a Tvoje dcera ne! Zlobila jsem se na Tebe.

Už musím končit tati. Snad se v nebi máš dobře. Nic Tě nebolí a jsi tam se svojí Milu.

Mám Tě moc ráda. Tebe i mámu.

Reni