Poslední stomatochirurgický zákrok

Tak a mám to za sebou. Chtěla bych vám všem poděkovat za podporu. Pomohlo mi podělit se s vámi o svůj strach a tím ho zmenšit. Minulý čtvrtek jsem to zvládla docela sama. Kamarád se mnou nemohl, byl pracovně zaneprázdněný, tak jsem mu napsala mejl:

Tak jsem byla ve čtvrtek sama v Brně na zubním. Ivoš je zařazený do programu na pracáku a středa čtvrtek tam musel být.

Jela jsem busem a cestou tam poznávala krásy jihomoravských vesniček, jo, stavělo to v každé dědině. Záměrně jsem vybrala spoj, který byl v Brně 11:25, takže nebylo času nazbyt, když v 11:45 jsem měla sedět v křesle. Paní doktorka se ptala, když jsem tentokrát bez doprovodu, jestli to zvládnu. Přitakala jsem a nervózně mačkala papírový kapesníček. Dostala jsem tři injekce místo obvyklých dvou, prý abych je pak měla ráda. Ztuhnul mi jazyk a když jsem měla otevřít pusu, nešlo to, musely mi obě dvě pomoct. Cítila jsem, jak mi něco škrábe po kosti, ale nebolelo to. Stehů mi tentokrát dali nějak víc než na dva zuby.

Asi si dokážeš představit můj anestezií pokřivený šťastný úsměv při definitivním opouštění stomatochirurgické ordinace.

Venku bylo docela chladno, ale mě to vyhovalo. U podchodu můj úsměv pomalu vyhasínal. Nemohla jsem polykat. Jazyk ztuhnul a panty začaly neskutečně bolet i při sebemenším pokusu otevřít klapačku. První myšlenka patřila promiň mi to, blití. Ne jak, ale do čeho budu zvracet v buse. Tak rychle jsem ve Vaňkovce ještě nebyla, abych našla drogerku a koupila si nějaký ten sáček. Pak ale nevolnost přešla a já se pokoušela vyřeřit problém, jak se napít aulinu, protože polknout prášek a ještě k tomu nasucho byla naprostá utopie. Anestezie se rozvinula naplno a já necítila ani rty. Ještě že se mi netvořily sliny, jako na potvoru jsem zapomněla přidat do kabelky papírové kapesníky, takže mi muselo stačit jedno balení. Uprostřed Vańkovky byl stánek s rébusy a mladé hezké slečince se podařilo mě nalákat. Nedařilo se mi zřetelně artikulovat, takže s rukou před pusou jsem na ni kývala, že další kolo kuličkové hádanky jsem úspěšně vyřešila. Když vtipně poznamenala: zubař?, tak mi při pokusu o úsměv málem vyskočila čelist z pantů a já si málem cvrkla z prudké bolesti.

Cesta busem začala dobře, řidič mi z 200kč vrátil o 100kč míň, musela jsem si o peníze zaňuhňat. Naštěstí se rozpomněl a 100 kč mi vrátil zpět. Aulin moc nepůsobil. Krátce jako analgetikum zapůsobila několik km dlouhá kolona v protisměru. Ne nadarmo se říká, cizí neštěstí potěší. Dnes je sobota a já sloužím na ortopce, ale to už je jiný příběh a taky docela veselý. Ale čelist mě pobolívá pořád...

Tolik z dopisu, pro kamaráda. Dnes je pondělí a já chytila do jedné díry (p zubu) zánět. Možná se jen vyplavil ten, co mě potrápil u státnic. takže te´d naprosto přesně vím, jak se cítí babušky a dědové, když jim zapomnětlivé sestřičky nepodají k jídlu zuby. Už mám natrénováno do starších let.

O víkendu byli doma oba dva synáčci a já dostala ke svým narozeninám dárek. Hračku! Motýlek ve sklenici je boží:

Když zaťukám na víčko, začne létat. Manžel říkal, že je to týrání zvířat. Já říkám, že obrečím, až mu dojdou baterky.

Taky si rádi hrajete?