Neděle odpoledne. Muž sedí u Formule 1. Já na PC u korektuy textu, který jsem díky škole zanedbala. Z obýváku se najednouozve: "Mamóóóó´, honééém!"
Všeho nechám a letím za ním. Má tam puštěné Óčko Gold, tenhle klip:
Říkám mu: "Stejně to byl bezva seriál, krátký, leč intenzivní."
Když se objevil asi za půl minuty On, dodala jsem: "To je chlap, svýho času jsem z něj málem ucvrkávala."
Manžel se vševědoucně usmál a pak si začal hladit neexistující Sandokanův plnovous.
Pak jsme se začali oba smát jako puberťáci :-D
A tady je charismatický Kabir Bedi v době své největší slávy a v roce 2013
Jo, Sandokan. Taky jsem na něj koukala, ale teď už mne nebere. Už mám jiné priority.
OdpovědětVymazatSandokan, lamač dívčích srdcí. :)
OdpovědětVymazatNojo, na ten seriál si pamatuju, sledovala jsem ho nadšeně jako -náctiletá. Byl to tehdy šlágr, a musela jsem nutně mít tričko s tím filmovým hrdinou. V tehdejší ČSSR tyhle věci strašně frčely, vždycky to byly takové vlny. Každý to musel mít a byla na to náležitě pyšný, protože to bylo právě "in". Třeba látková taška s ABBOU, nebo céčka. Vzpomínáš si na to? Céčka ovšem zasáhla už spíš moje mladší bráchy, mne už ne.
OdpovědětVymazat[1]: Ježurko, já sice taky, ale ty jeho oči...
OdpovědětVymazat[2]:Lamač? Lorenzo Lamač? Taky!
OdpovědětVymazat[3]: Jasně že jo, někde mám velké černobílé fotky Vinnetoua i Sandokana. A taky jsem uměla skládat Rubikovu kostku. No a na dveřích pokojíčku byl nalepený maxi plakát Vaška Neckáře
OdpovědětVymazatJó, to byly časy, zrovna minulý týden jsem koukala na Poklad na Stříbrném jezeře, to bylo něco!
OdpovědětVymazat[7]: Mayovky jsem přečetla si všechny, teda kromě takových těch Divokým Kurdistánem apod. A filmy s Vinetouem? Ty mám ráda:)
OdpovědětVymazatTohle asi šlo mimo mne.
OdpovědětVymazat[6]: Rubikovu kostku jsme měli taky, ale dokázala jsem složit nanejvýš tři strany. Jó, jako třináctiletá jsem taky (bláhová) milovala Gotta a Korna, plakáty byly taky.
OdpovědětVymazatNo a Mayovky jsem taky přečetla všechny, bylo to takové příjemně dobrodružné. A filmy s Vinetouem nám promítali na pionýrském táboře v jídelně, když pršelo, to byly zážitky.
[9]: To je škodaMělo to své kouzlo
OdpovědětVymazat[10]: Ony ty pionýrské tábory byly zážitky samy o sobě
OdpovědětVymazat[12]: Já si nemůžu stěžovat. Já jezdila na tábor k Novým Hradům, a strašně jsem ho milovala. Několikrát jsme se z nostalgie vrátila na místo činu i jako dospělá, kouknout, v rámci dovolené.Tábor dodnes funguje, a doufám, že se na něm mají dnešní děcka stejně dobře, jako tehdy my.
OdpovědětVymazat[13]:Já ráda jezdila hodně do Okluk. Nevím to jistě, ale myslím, že už nefunguje
OdpovědětVymazat