Spolu v Brně

Dnes jsem měla naplánovnou další návštěvu u zubařky. Tentokrát se mnou jel i manžel.

První problém byl, kde zaparkovat. Navrhla jsem mu Vaňkovku, ale on chtěl ušetřit a tak najel až před hotel Grand. Parkoviště mělo dost volných míst, za hodinu stání chtěli 30, za druhou a každou další 40 Kč. Navíc nešel vytisknout lístek. Protože se blížila 10. musela jsem ho tam nechat a prchnout do zubařského křesla. Dnes zákrok zvaný ortodoncie vůbec nebolel, obešla jsem se bez injekce. Celých 45 minut se mi zubařka pokoušela zachránit zub a pokud se nic závažného nestane, tak se jí to povedlo. Na konec své dílo zrentgenovala, já zaplatila a mohli jsme s mužem vyrazit za krásami Brna. Nejprve jsme jeli opravdu ušetřit a přeparkovat autíčko do Vaňkovky. Pak naše kroky zamířily utišit hlad (mohla jsem hned jíst) do restaurace Špalíček na Zelném trhu. Ten je zrovna v rekonstrukci, alias je totálně rozkopaný. Po obědě jsme vyrazili kolem divadla Husa na provázku na Petrov. Kostel sv. Petra a Pavla je nádherný zvenku i uvnitř. Nápis na zdi pod označením Havlovy ulice si sám řekl o fotku. Neodolala jsem vábení kávičky a na Náměstí Svobody jsem v "Mekáči" zhřešila a dala si jeden vroucí, voňavý nápoj s sebou. Já Brno moc neznám, trefím ze Zvonařky na Masarykovu třídu, kde je moje zubní ordinace, to je asi tak všechno. Takže když mě muž podruhé přivedl ke Staré radnici s proslulým Brněnským drakem a Kolem, byla jsem naprosto u vytržení, jak jsme se tam opět mohli ocitnout. A když jsem celá vykulená zjistila, že tentokrát při tom stojíme na Masarykově třídě, manžel se málem po... smíchy. Ve Vaňkovce už jsme se smáli oba dva. Abychom našli naše auto, vyfotila jsem písmeno A na sloupu u kterého parkovalo. Jenže těch Áček tam bylo opravdu hodně...

Domů jsme dorazili krátce po 15 hodině. U garáže mě předjela čtyřkolka, věřte nebo ne, moje první čtyřkolka na vlastní oči.

Foceno mobilem