Dnes je mi smutno. Minulý týden byl hlavně v závěru hodně hektický a také strašně smutný. Zemřel někdo mému srdíčku velmi blízký a já přitom prožila dosud neznámou věc. Zjistila jsem, že jsem ho vlastně vůbec neznala. Dnes už vím, jak tohle dokáže s člověkem zamávat. Nechci se tomu nějak poddávat a tak si pouštím hudbu. Tahleta hudební nádhera mi přišla na mejl. Chvíli jsem si pouštěla jednu písničku za druhou až z toho byl takový minikoncert napříč desetiletími.
A tady je můj výběr z listu one :
3) Tuhle písničku mám spojenou se svým dětstvím.
7) A co tahle romantika dávných časů?
11) Tuhle písničku nazpíval Těžkej Pokondr, ale mě se nepodařilo ji najít.
Napovíte mi?
13) Stevie Wonder - to byla hitovka :-)
15) Originál je sice duet Simona a Garfunkela, ale tohle video je nádherné a
isntrumentální provedení skladby se mi líbí víc.
16) Ta dáma je prostě nesmrtelná...
19) Opět jsem našla cover verzi originálu.
Líbílo se mi jak tihle mlaí lidé rozpohybovali písničky starší než oni sami.
20) Mamma Mia je důkazem nadčasovosti písniček skupiny ABBA
24) Nejprve jsem znala českou verzi, až později originál.
Hádejte, co se mi líbilo víc?
Originál!
Navnadila jsem alespoň některé z vás na list two? Pokud ano, jsem ráda. Moc děkuji všem, kdo jste vydrželi až do konce a pomohli mi zahnat chmurné myšlenky.
A to víš, že jsem si tam nějaký ten " trhák " našla,držím palce, aby se nálada zlepšila, bohužel máš umírání v popisu práce a s tím se srovnají jen ti nejotrlejší
OdpovědětVymazat[1]: No a protože já nejsem vůbec otrlá, léčím si bolístky hudbou a čtením. A tyhle pecky z doby "před léty" zabírají docela slušně. Hudba umí léčit
OdpovědětVymazatSpoustu klenotků. :)
OdpovědětVymazatNěkdy je hranice mezi životem a smrtí tak nejistá a ten vlásek je tak tenký. Je dobré mít něco osvědčeného, co zabere a zase dodá optimismus.
OdpovědětVymazat[2]: Kdysi dávno....za totáče jsme měli na oddělení leukemiky jako normální pacienty,byli tam dlouho a tvořila se přátelství, v noci s námi motali tyčinky, razítkovali tiskopisy atd,umřel jeden, za půl roku další, pak další a další...pak jsem se seknula,už jsem na to neměla, přijít každou chvíli o přítele či kámoše...prostě jsem si postavila obrannou zeď a už se mnou v noci nikdo štětičky nemotal
OdpovědětVymazat[3]: Jsem ráda že jsem tě potěšila
OdpovědětVymazat[4]: Pouštím si písničky, poslouchám texty, vnímám rytmus a na víc nic s ani nesnažím soustředit Když nic víc, tak aspoň otupím neposedné myšlenky
OdpovědětVymazat[5]: To je smutné, moc smutné. Asi bych nemohla pracovat na onkologii nebo podobném oddělení, nejspíš bych vyhořela nebo se zbláznila. Smrt na našem oddělení je výjimečná a většinou se týká hodně starých lidí pro které je často vysvobozením z trápení. I tohle je hodně smutné. Tentokrát nezemřel pacient z našeho oddělení, ale můj spolužák...
OdpovědětVymazatVšichni jednou odejdeme do nenávratna a vždy to bude pro někoho smutné. Vydrž!
OdpovědětVymazat[9]: Je to smutná spravedlnost pro všechny...
OdpovědětVymazat