Štěstí se opravdu skrývá v maličkostech. Krátké okamžiky, které prosvětlí a zpříjemní náš život. Stačí chvilička a rozzáříme se jako sluníčko na letní obloze. Jak řekl klasik: "Štěstí, co je to štěstí? Muška jenom zlatá..."
Umývám nádobí a najednou za mnou stojí manžel. Přitiskne se ke mě, obejme mě v pase a zašeptá Broučku... Ten milý kratičký projev lásky vykouzlí na mé tváři úsměv.
Odjíždějící syn se skloní aby mě mohl obejmout a dát pusu na tvář. Kde se ztratilo jeho přesvědčení, že není objímací typ? Spou s úsměvem se mi leskou oči. Mé dítě dospívá.
V obchodě hledám v regálech s těstovinami ty svoje semolinové špagety. Když je konečně najdu, úplně jinde než obvykle bývají, pocit vízězství umocní parádní písnička znějící nákupním střediskem:
O 13 let starší Š. mi jednou řekl, že možná jsem věkem trochu starší než on, ale duchem jsem mladá, někdy i mladší než on. Tahle větička mi neskutečně zvedla pošramocené sebevědomí.
Zaslechla jsem z chodby rozhovor dvou pacientek těšících se na tu tmavou usměvavou sestřičku. Moje srdíčko se tetelilo blahem a práce mi šla hned líp od ruky i když jsem sloužila už druhou noční během dvou dnů.
Měla jsem radost, když mě pustil řidič abych mohla vjet na hlavní silnici. Netrvalo dlouho a já mohla udělat stejnou radost jinému řidiči pokoušejícímu se vyjet z vedlejší silnice.
Při placení mi pokladní dala dvě samolepky do sbírky ke slevě na nějakého plyšáka. U košíčků jsem si všimla mladé paní lepící podobné samolepky novou kartičku. Oslovila jsem ji a ona velmi ráda přidala ty moje dvě ke svým. Zřejmě jsem se stala inspirací, protože po mě přišel k té paní starší muž a stejně jako já jí věnoval své samolepky. Byl to velice příjemný pocit.
Včera večer jsem vyšla do zimy, mrazu a větru na noční službu. Zledovatělou cestu lemovaly nádherné stromečky. Déšť se sněhem zamrzl a z ledových větviček přitom vykouzlil křišťálovou nádheru. Při pohledu na pouličními lampami nasvícené skleněné stromy se mi do práce ani nechtělo. Pořád jsem se na tu krásu dívala, usmívala se přitom a pokoušela se ji vyfotit. Mobil to nezvládl.
Bohužel tahle mrazivá krása na zledovatělých a obtížně sjízdných silnicích udělala z už tak nebezpečné jízdy peklo. Přikládám fotky Hasičů z Protivanova.
A na konec přidávám jednu písničku o štěstí. není to ani Marie Rottrová, ani Karel Gott a Darinka, ale jedna ptákovinka, kterou jsem čistě náhodou objevila. Moje radost, že zmám anglickou písničku, jejímž slovům rozumím nemá mezí. Navíc je plná zelených bláznivých žabiček:
Jak málo stačí ke štěstí...:-)
To jsou krásné zážitky. :) Hlavně s tou paní, jak jsi jí dala své samolepky, taky mi přijde zbytečné, když je někdo doma vyhodí, i když by je mohl dát někomu, kdo to pro své dítě sbírá. :)
OdpovědětVymazatA ta písnička je vážně bláznivá!
Vidíš, věnovat samolepky, ještě nevymřela ochota a dobré skutky.
OdpovědětVymazatNaše vnučka si strašně přála plyšáky za nálepky. Teď na narozeniny dostala plyšový banán a byla šťastná jako blecha
OdpovědětVymazatMěla jsi tolik krásných zážitků, které nejsou "jen" maličkosti, ale obrovské dary štěstí
[1]: Věř nebo ne, ale měla jsem z té její radosti sama velikou radost
OdpovědětVymazat[2]: I pro mě to bylo příjemné dát kousek malé radosti
OdpovědětVymazat[3]: Radost dává zase radost, tak proč ji skrblit jen pro sebe
OdpovědětVymazatAno, krásně jsi to napsala. Náš život se skládá z takových malých radostí, které nám ho dělají krásnější. A ty samolepky - taky jsem je jednou věnovala mamince s holčičkou, co já s nimi, ne? Já jsem teď na stáří nějak víc vděčná za každé dobré slovo a mám hned slzy v očích.
OdpovědětVymazatMoc hezky jsi to napsala, opravdu ... Říká se, že bychom se měli radovat z maličkostí, ale takový krásný projev lásky od manžela nebo od syna přece nejsou maličkosti. Měli bychom svým blízkým častěji říkat, že je máme rádi a je nám s nimi dobře. Líbí se mi i to jak píšeš, že se pacientky těšily na tebe=sestřičku, protože právě v nemocnici se hledá záchytný bod, který to pomůže zvládnout lépe. To by mělo být smyslem života, pomáhat ostatním, dobrým slovem povzbudit, prokázat úctu a lásku. V tom věčném shonu a stressu na to mnohdy není čas. A je to škoda.
OdpovědětVymazatMoc hezky jsi všechno sepsala. Je vidět, že umíš vnímat štěstí. Čím jsem starší, tím vnímám podobné střípky čím dál častěji. Písničkqa první je hezká, druhou taky znám. Větvičky lesknoucí se na větvích vnímám ráno ve tmě cestou do práce a taky mi přinášejí štěstí.
OdpovědětVymazatA ještě šťastnější když umyje to nádobí za tebe.
OdpovědětVymazatTo jsou krásné momenty :)
OdpovědětVymazatTy krásné chvíle, které jsi popsala, jsou v životě ty úplně nejvíc největší
OdpovědětVymazatA ty fotky hasičů - to jsou všechno umělecké snímky.
Popsalas ty chvilky štěstí moc hezky.
OdpovědětVymazat[7]: Ty slzy v očích mám občas taky. Zrovna teď v předvánočním čase docela čase. Slyším vánoční písničku a hned mám slzy v očích. takhle jsem to dřív neprožívala
OdpovědětVymazat[8]: Hodně dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, že právě drobnostech je velká síla. Stisk ruky, když máme strach, pohlazení, když je nám smutno, nebo úsměv, když potřebujeme povzbudit.
OdpovědětVymazat[9]: Je to zvláštní, někam pospícháš a pak se zastavíš a pozoruješ tu nádheru kolem sebe. Jednou jsme v práci viděly opravdu nádherný východ slunce. Ranní shon se v tu chvíli zastavil...
OdpovědětVymazat[10]: Tolik štěstí bych už neunesla
OdpovědětVymazat[11]: Ano jsou
OdpovědětVymazat[12]: Když jsem je viděla, první co mě napadlo bylo - chudáci hasiči. Makali jako šroubci. Jejich práce je opravdu hodně těžká a nejspíš i hodně nedoceněná.
OdpovědětVymazat[13]: Děkuji
OdpovědětVymazat