Gesto

Ráda bych vám řekla o pocitu, který jsem zažilauž před lety a díky kterému jsem poznala, jaké to je, když někomu na vás opravdu záleží. A vůbec to nemusí být člověk z vaší rodiny, nebo někdo vám hodně blízký. Může to být třeba kolega z práce, který o vás dohromady nic neví. Přesto se rozhodne otevřít své srdce právě pro vás.

Opět jsme se pohádali a zase skrz děti. Řekla jsem mu, že na ně žárlí a byl olej v ohni. Ječel na mě a nevynechal ani sprosté nadávky. Odešla jsem do práce o hodinu dřív. Procházka v obchodním centru mi udělala dobře. S peckama v uších jsem se soustředila jen na texty písniček. Mozek zaměstnával Tenkej led, Divá Bára, Kočka, Stužková, Bílej jezdec, Chameleon, Klára jiné pecky z mé soukromé hitparády českých písniček v mobilu.

V práci to ubíhalo strašně pomalu. Soustředit se bylo nad moje síly. Pořád jsem přemýšlela, jestli jsem opravdu tak špatná manželka. Úsměv a vlídní slovo byla jen maska, zakrývvající můj zmatek v hlavě. Když bylo vše hotové, napsaná dokumentace, uklizená pracovna, obvykle se sedlo do křesel a kecalo se o všem možném i nemožném. Dnes mi do řeči moc nebylo. Kolega dotelefonoval se svojí přítelkyní. Dívat se na můj utrápený obličej asi nebylo nic moc, tak se rovnou co se mi stalo. Znali jsme se jen krátce, ale stačil mi dát přezdívku sluníčko. Nenaléhal, jen se zeptal. A já se tolik styděla, říct mu o své neschopnosti. Copak se někdo chlubí tím, že neumí vařit? Že není dobrou matkou? Že je bordelář? A navíc klukovi, kterého vlastně ani neznám. Co si o mě pomyslí. Sluníčko se schovávalo hlouběji pod mraky. Nemohl vědět, co se událo u nás doma, nevím, jestli mu kolegyně něco o mě povídaly, ale on začal vyprávět. O svých rodičích. O svých citech k nim. O svém vztahu k přítelkyni. O tom, jak se mu pracuje, co zvládá a co ne. Monolog pomaličku přerostl v dialog. Jakoby cestoval v mé hlavě a rozmotával chaos mých myšlenek, podobně jako když se Harry Potter díval do myslánky na svou minulost.

Mohl se na to vykašlat, proč řešit problémy zakomplexované ženy ve středním věku? Neudělal to. Snažil se mi ukázat, že každý z nás za něco stojí. Máme svoje plusy i mínusy. Všichni, bez rozdílu. Nikdo a nic není storocentní. Zadupávat někoho jen proto, že něco neumí?

Začala se mě zmocňovat mírná nevozita. můj muž nepsal ani nevolal a to jsem z domu šla o hodinu dřív. Neměl o mě strach? Byl si mnou tolik jistý? ojovala jsem se slzami v očích. Najednou mi někdo stiskl ruku. Bylo to takové malé gesto porozumění. Slova nebyla potřeba. Vznikalo přátelství. Pomaličku. Beze spěchu. Přátelství, které mi otevřelo oči. Pomohlo mi vzkřísit jiskru pro naše skomírající manželství.