Patří to prostě ke mě. Už od malička si chvilkama povídám sama se sebou a ještě k tomu nahlas. Občas tak vzniknou docela srandovní situace. Třeba když stojím ve frontě na pokladnu a nemůžu najít peněženku ukrytou v tašce. "Vždyť jsem ji dávala pod tu igelitku, tak kde je? Nebo že by vypadla do kufu v autě?", lamentuju potichu těsně před vykládacím pásem. Někdy vyvolám úsměv na tváři sousedních skoroplatících. Jendou se dokonce stalo, že mi paní nabídla hlídání nákupního košíku, abych mohla nerušeně hledat. Zatím jsem ji nakonec pokaždé našla. Hrozím se chvíle, kdy budu mít platit a ona bude ležet v autě.
Mluvím si pro sebe, když jsem zahnaná do úzkých. Bojím se pavouků. Už to není fobie, ale stejně je mi velice nepříjemné vzájemné setkání. Pokud si nestihnu dát ruku před pusu, dost hlasitě zaječím. Siréna hadra. Když to zvládnu, začnu k nám o běma mluvit. Přesvědčím nás, že vlastně nic nestalo: "Ty tady zůstaň a já kolem tebe přejdu. Neboj, nic ti neudělám. Jenom nikam nechoď!!!" Pokud se setkáme v koupelce u vany, stává se ze mě vražedkyně. Nemilosrdně ho spláchnu vřelou vodou. Při sprchování pak stojím kilometr od odtokového otvoru. Co kdyby náhodou ta uvařená příšerka obživla a vylezla.
Někdy si sama sobě kecám do vaření, hlavně u pečení "buchet". Nad otevřenou kuchařkou diskutuju o použitých surovinách. O způsobu přípravy. Komentuju hustotu pokrmu, barvu i vůni. A při závěrečném ochutnávání jsem ráda, pokud můžu říct: "To by šlo."
Když jsem se jako malá koupala ve vaně, nechávala mě máma pokaždé chvilku samu, abych si mohla pohrát. Sotva za sebou zavřela dveře do kuchyně, začala jsem si zpívat svoje oblíbené písničky. Před ní ne, to jsem se styděla. Ale o samotě jsem pěla jako zlatá slavice. Hezky z plna hrdla.
Před pár lety, během návštěvy u kamarádky, začal dost hustě padat sníh. Můj styl jízdy domů by se dal přirovnat k následujícímu: na tachometru 30 a v očích smrt. Přes veškerou opatrnost auto sjelo z krajnice. Mobil jsem tehdy ještě nevlastnila, silnice nebyla protažená a ani nevypadalo, že v krátké době bude. Seděla jsem uvnitř auta a nahlas rozebírala situaci. Nebyla příliš lichotivá. Kdybych nemluvila, asi bych se zbláznila strachem. Kolem dokola jen pole a jinak nic. Naštěstí jel kolem jeden zbloudilý řidič a pomohl mému autíčku zpět na silnici. Doma jsem navrch dostala sprda, že se flákám a kde že to vlastně jsem byla tak dlouho...
Sranda je, když někde hrají tu mou písničku. Zajásám docela hlasitě a okomžitě si ji začnu broukat. Obvykle upoutám něčí pozornost. Usměju se takovým tím omluvným co už. No a buď se dotyčný na oplátku taky usměje, nebo v údivu pozvedne obočí, což se rovná zaťukání si na čelo. V autobuse se hodně krotím, ale když nemůže hlas, tak mluví tělo. Pohybuje se v rytmu. Tančit se dá i v sedě. Třeba zrovna tahle písnička mě nenechá v klidu ani vteřinu:
Lady in Black od Uriah Heep- jedna z mých oblíbených
A tady je v češtině: Slečna závist od Arakainů
Samomluva prostě ke mě patří, je mou nedílnou součástí. Bez ní bych to asi nebyla já. A co vy?
Myslím, že si tímto děláš sama psychoterapeuta a optimálně tím likviduješ stres , já si pouze hlasitě nadávám
OdpovědětVymazatSamomluva je dojemná, často ji slýchám z úst milých lidí. :) Taky souhlasím, že má funkci vyrovnávací. :)
OdpovědětVymazatSamomluva je mi naprosto cizí.pěkný článek:).
OdpovědětVymazatNemohu říct, že bych trpěla samomluvou, ale přiznám, že občas k sobě (jen doma) promluvím. Nemám už maminku, ale mám dojem, že je mi pořád v závěsu a když se pro něco rozhoduji, např. něco dražšího si koupit hlavně do domácnosti, tak mozek reaguje tak, že si to vysvětlím (jako by to řešila mamka). A když se mi něco nepovede nebo na něco zapomenu - dovedu si vynadat, tohle má pro mne význam.
OdpovědětVymazatA hele, máme oblíbenou stejnou písničku, já ji tedy raději v originále .
OdpovědětVymazatSamomluvou moc netrpím, ale když se leknu nebo naštvu, nějaké to slovo vypustím . Většinou jsou to nadávky. Někdy i sprosté . Ale se zvířaty mluvím často, občas mi odpovídají, takže to moc za samomluvu nepovažuju.
Hezky napsaný článek. Vlastně si taky mluvím v podobných situacích a kdyby si nepovídal asi bych se vážně zbláznil nejen strachy. Na pavouka nemluvím, bojím se, to spíš mluvím na sebe.
OdpovědětVymazat[1]:Díky, už si nepřipadám tak moc jako blázen
OdpovědětVymazat[2]: Občas mám pocit, že jeden svůj nedostatek vyrovnávám jiným
OdpovědětVymazat[3]: Děkuji
OdpovědětVymazat[4]: To je hezké mít takovým způsobem maminku u sebe Hani a co takhle se pochválit nahlas
OdpovědětVymazat[5]: Já ji mám taky raději v originále Je to zvláštní, že když si jeden zanadává hezky od plic, pořádně se mu uleví
OdpovědětVymazat[6]: Vítej do klubu
OdpovědětVymazatA někdy toho člověk vykecá víc než by chtěl. Znám to.
OdpovědětVymazat[13]: Ty mi vidíš do hlavy?
OdpovědětVymazatTak to sme viacerí takí, čo sa sami so sebou rozprávame. Ja toto praktizujem hlavne v práci,kedy sa dohovaram s kopirkou, tlačiarnou a hlavne našim programom v účtovníctve koľkokrát počujem z diaľky "to hovoris na mňa, či?" :) ale tak...keď už nemáme komu vynadat, na koho sa vyhovoriť alebo sa komu vyžalovat, našťastie máme seba a naše druhé ja ..... nie? :)Moc pekne napísané a usmiala som sa :)
OdpovědětVymazatTeda jsem se musela smát .... to jsi psala o mě
OdpovědětVymazatDo vaření si kecam furt, u šicího stroje stejně .... na pavouky řvu ani se nehni a volám manžela Větší sranda je ale s jinou havětí, když se na louce plazim trávou s foťákem v ruce, mají kolemjdoucí zábavu To slyší ..... Vydrž ... vydrž .... hezky na mě počkej .... hodná holka, počkala .... ještě vydrž, vemu tě z druhý strany .... kam letíš ty potvoro!
[15]: To jsem ráda hned dvakrát. Poprve, že nejsem sama, kdo kecá sama se sebou a za druhé, že jsem tě rozesmála. Těší mě rozdávat radost a smích
OdpovědětVymazat[16]: Já tě normálně vidím v barvách na té louce, v poloze klečmo s foťákem nachystaným k úžasnému fotu...když v tom se hmyzák pohne a ty mu začneš spílat
OdpovědětVymazatTak já samomluvou netrpím. Mluvím jen, pokud mám u sebe někoho v blízkosti a adresuji to jemu. S Tebou musí být stále hlučno, pokud stále něco breptáš, co?!
OdpovědětVymazat