Když jem dospívala, vládl u nás totalitní režim. Některé věci se nesměly dělat. Nebylo to vhodné ani žádocí, protože by to mohlo nahrát buržoazním silám. Koupila jsem si maličkou placku Olympijských her v Los Angeles a musela jsem ji vyhodit do koše. Zle měl i krámek, kde ji prodávali. Podporovat kapitalistický Západ je nemorální, bylo mi tehdy řečeno ředitelem zdravky L.H. Moje kamarádka má dva starší bratry. Jeden z nich nám dost často pouštěl písničky, které byly trochu jiné, než ty v televizi. Zpíval je muž s kytarou, bez doprovodu kapely. A já si jednu z nich zpívala i doma. Máma z toho dostala málem infarkt. Zakázala mi chodit ke kamarádce, jenže já to nevydržela, musela jsem tu písničku slyšet znovu:
Nakonec máma rezignovala. Slíbovala jsem sice, že ve škole ani na na intru si Kryla zpívat nebudu.
Na internátě se na mě ale valily další skladby tohoto zakázaného písničkáře.
Nebyl to zrovna krasavec, ale zpívat uměl moc zajímavě.
Probíral život kolem nás bez příkras, tak, jak jsme ho tehdy všichni žili.
O čem vlastně zpíval, mi v plné síle došlo až v dospělosti.
Naivita nácti let mi nedovolila domýšlet až do konce,
co všechno jsem mohla přivodit naší rodině veřejnou prodikcí Krylových písní...
Některé jeho písničky nazpívali i jiní zpěváci nebo skupiny.
Ale ta jeho, původní verze je prostě nezaměnitelná.
Karel Kryl svými písničkami protestoval proti totalitnímu režimu.
Nebál se napsat protestsong i proti nedávno vzniklé demokracii.
Poslední vzpomínka na Karla Kryla.
Zajímavé video se zajímavými záběry a neméně zajímavými lidmi
vzpomínajícími na zajímavého člověka.
To byla moje Krylova TOP 5.
Mám doma LP Bratříčku zavírej vrátka, jenže není na čem ji pouštět.
Tak si sem tam otevřu You Tube a poslouchám...
Snad se vám s kroměřížským rodákem líbilo :-)
To by bohdá nebylo, aby Kryl nezpíval. :)
OdpovědětVymazat[1]: Zpíval, a jak!
OdpovědětVymazatAno, vzpomínáme všichni, odešel mladý, škoda.
OdpovědětVymazatVždycky jsem si říkal, že Karel Kryl je zpěvákem jaksi z donucení, ale jeho pravou profesí je být básníkem. Jeho texty jsou opojné a poetické a přitom břitké a směrující k jádru věci, jeho obrazy jsou okouzlující, netriviální a přitom snadno pochopitelné. Jsem přesvědčený, že na rozdíl od několika generací, které ho vnímaly jako zpěváka a symbol politického rebelství, bude pro příští generace srozumitelnější právě jako autor neuvěřitelně šťavnatých a mnohovrstevných básní.
OdpovědětVymazatMáš pěkné vzpomínky. Já ho znám až od revoluce.
OdpovědětVymazatNěkdy se v určitém čase někdo takový objeví, v Rusku to byl kdysi Vysockij, toho mi Kryl dost připomíná. U takových zpěváků nezáleží na vzhledu ani tak na kvalitě hlasu, posluchač pozná, když to jde od srdíčka a také ten obsah je důležitý. Já mám teď ráda Nohavicu.
OdpovědětVymazat[3]: Je ho škoda, to máš tedy pravdu. Někdy doceníme hodnotu člověka až když tu s námi není...
OdpovědětVymazat[4]: Jako básníka ho ještě neznám, pominu-li texty písní. A právě jeho texty písní mě zaujaly, za ně jsem se zaháčkovala a nepustila
OdpovědětVymazat[5]: Když jsem jeho fotku viděla poprve, byla jsem malinko zklamaná. Jako náctiletá sem si představovala , že takové písničky může zpívat jen nádherný chlap. Líbí se mi, že zpívá o něčem a ne jen o lásce. To, jak ho národ v době revoluce přivítal zpět jsem jako kojící maminka proplakala dojetím
OdpovědětVymazat[6]: Tak to by sis dobře rozuměla s mým mužem. Já ho nemám mezi těmi nejoblíbenějšími, ale jeho písničky v mobilu mám a není jich málo
OdpovědětVymazat