Jezdíte rádi autobusem? Já ani moc ne. Ale někdy musím. Jízda vlakem trvá moc dlouho, autem je to pro jednoho docela drahé, takže nezbývá než využít služeb autobusové dopravy. Do Brna je to v průměru hodina jízdy, takže mám vždycky v kabelce nějaký zajímavý časopis a plně nabitý mobil, abych mohla dosytosti poslouhat přes sluchátka svoji hitparádu. Když to jde, sednu si vpravo od řidiče, pokud možno do předních řad. Mám už svůj maličký rituál. Počkám, jestli si někdo nepřisedne. Když ne, položím si kabelku na vedlejší sedadlo, na ni složím bundu a potom si zapnu pás.
Ano zapnu si bezpečnostní pás, stejně jako téměř všichni řidiči a málokterý cestují autobusu. Nabádá k tomu světelný symbol nad předním sklem busu. Pak se obvykle rozhlédnu kolem sebe, abych zjistila, jestli je v mém okolí ještě někdo připásaný. Při minulé jízdě, sotva jsme vyjeli na dálnici, hlásila rozhlasová stanice řetězovou autonehodu na D1 v X-tém kilometru z Brna na Vyškov. Vytvořila se několika kilometrová kolona, protože havarovaná vozidla stála v obou jízdních pruzích. Ruka mi automaticky sjela na bezpečnostní pás, aby se ujistila, že je vše v pořádku. Líbí se mi, jak se řidiči autobusů zdraví, i přesto že se mnohdy vůbec neznají. Prostě zvednou ruku nebo zablikají na pozdrav. Před Vyškovem jeden z nich zablikal a rukou kolegovi gestikuloval, aby sjel z dálnice.
Betonárna Zapa Holubice má na stráži hezké stylové vojáčky.
Tak jsme si to jeli hezky po "staré" silnici. V rádiu mezi tím hlásili, že kolona způsobená havárií vozidel na D1 se konečně začíná v jednom z jízdních pruhů rozjíždět. U betonárky Zapa jsme to sledovali. Auta se pohybovala pravděpodobně rychlostí šneka, protože z našeho pohledu vypadalo, že stojí na místě. Šňůra aut byla dlouhá hezkých pár kilometrů. Náš autobus jel krásně plynule, zpomalený pouze maximální povolenou rychlostí 90km/h. Celkové zpoždění bylo jen pár minut. Nikdo nebrblal, všichni jsme byli spokojení, jak skvěle to pan řidič provedlel. A ještě k tomu, jako bonus, jsme jeli kolem sochy svobody. Opravdu:
Socha Svobody na kruhovém objezdu v Komořanech.
Zpět do Prostějova to byla nuda. Jelo se jen po dálnici. Žádné zpomalení kolonou aut. Seděla jsem přímo za řidičem s krásnýma modrýma očima. Oba dva jsme se připoutali bezpečnostními pásy. Když je jimy autobus vybaven, asi by se měly používat. Co myslíte?
Zrovna milulý týden jsem byla svědkem nehody a stáli jsme v dlouhé koloně. Největší radost jsem měla z toho, že jsme z toho vyvázli v pořádku a že se nic nestalo nám. vždyť život je tak křehký.
OdpovědětVymazat[1]: Ano, život je jako skleněná váza, stačí neopatrnost a je na kousky...
OdpovědětVymazatNaprosto s tebou souhlasím. Sice dálkové autobusy využívám málo, ale jsou-li tam pásy, poutám se.
OdpovědětVymazatJezdím hlavně MHD a tam pásy nejsou. Občas se stane, že tramvaj či autobus prudce zabrzdí a pak není nouze o pády. Nedávno mi spadla z dřevěné (a klouzavé) sedačky vnučka, když tramvaj prudce zabrzdila. Včera jsem mluvila se známou, kterou jsem čtvrt roku neviděla. Líčila mi svou anabázi - jela do práce, autobus zabrzdil a ona spadla. Při pádu si zlomila stydkou kost. Ještě ted' není v úplném pořádku, ale snaží se i přes bolesti fungovat.
[3]: Au, au, au to bolí docela dlouho. MHD využívám poměrně málo. Na nádraží to mám rychlou chůzí 3/4 hodinky, do města jen 1/4 hodinky. Beru to jako příspěvek k odbourávání tuku .-)
OdpovědětVymazatTo je hezký nápad ta socha svobody.
OdpovědětVymazatJá taky musím, ale jen městským autobusem, protože to mám daleko k metru i k tramvaji. Bezpeční pásy pochopitelně nemají, i když se říká, že i 50km rychlosti se může ledacos stát.
Přiznávám, že v autobusech se nepoutám, ani když k tomu řidič cestující vyzve.
OdpovědětVymazat[5]: Taky se mi to líbí a ona se ještě k to mu otáčí
OdpovědětVymazat[7]: Ona se otáčí? To asi nechce vidět, jak kolem ní po kruháči auta fičí a žádný nepozdraví. Ona rukou "zdraví" a řidiči nic Nápad je to možná dobrý, ale neodpoutává to pozornost? Asi ne, je zřejmě vidět daleko dopředu
OdpovědětVymazat[8]: Jela jsem klem ní zatím jen busem, takže nemohu posoudit jak moc odpoutává pozornost. Ale "čuměla " jsem na ni jako zjara, oči přilepené na skle...
OdpovědětVymazatTak já přiznávám, že ani nevím, že se má poutat i v autobuse. Já totiž autobusem moc nejezdím kvůli té mé bolavé páteři, už jsem nejela hezky dlouho. Tak dík za poučení.
OdpovědětVymazat[10]: Rádo se stalo
OdpovědětVymazatTo je zajímavé, vůbec jsem netušila, že jsou v autobusech pásy. Nejela jsem dálkovým autobusem fůru let. Ta socha svobody mě velice překvapila
OdpovědětVymazat[12]: Pásy tam jsou. Někde v celém voze, jinde jen na předních sedadlech
OdpovědětVymazatJá se nepoutal zatím nikdy ale lidi vždy upozorním, aby se připoutali. Pokud někdy nabourám tak, že to bude opravdu vážné a pásy budou zachraňovat životy, tak to bude stejně takový průser, že bude lepší to nepřežít..A navíc - stewardky, wc v busech, atd..vůbec bezpečnosti nesvědčí.
OdpovědětVymazat