Za chvíli pojedu do Brna a mám z toho trochu strach. venku docela slušně sněží. Stejně jako to úterý...
Sbalila jsem v kuchyni igelitku s plastovým odpadem, svačinky do práce a v 5:15 vyrazila směr sídliště, třídící popelnice. Sluchátka jsem neměla, ta 14 dnů stará jsem vrátila, protože mi automaticky přepojovala hovor a pro nová jsem si měla příjít až ve středu odpoledne. na rameni tašku do práce, v ruce igelitku jsem si to po sněhem pocurkované silnici rázovala svižným krokem. Najednou mi podjela noha, nešlo udělat vůbec nic, jen jsem slyšela, jak mi hlava tlumeně ťukla o betonový chodník. Ještě že nosím čepici. U popelnic se zastavil nějaký chlap a chvilku se díval, jestli vstanu. Když viděl, jak se smíchem sbírám rozházené plasty, pokračoval v chůzi dál. Vyhodila jsem odpad a zbytek cesty se usmívala svojí nešikovnosti. Hned v šatně jsem se pochlubila svým padacím uměním. Samozřejmě, že jsem nebyla sama kdy přistál na zemi. Převzali jsme si službu a pak to začalo. Prvním příjmem byla naše bývalá nadřízená. Uklouzla na chodníku cestou do práce a zlomila si nohu (1.pád). Asi 20 minut po ní jsme příjímali další paní se zlomenou nohou (2. pád). Obě ženy musely podstoupit ještě tentýž den operaci. Ale to zdaleka nebyl konec, spíš začátek. To dopoledne jsme přijali ještě dvě ženy. jednu se zlomeným předloktím (3. pád) a druhou se zlomenou paží (4. pád). Zatímco jsem musela jít s lékařem a ambulanci, kolegyně zvládla další dva příjmy. Muže se zlomeným krčekm stehenní kosti (5. pád) a ženu se zlomenou stehenní kostí (6. pád). S tím posledním příjemem jsem už pomáhala po příchodu z ambulace i já, byla to žena se zlomeným zápěstím (7. pád). Všichni do jednoho uvedli, že důvodem pádu byly zasněžené chodníky či cesty. Pod sněhem se ukrývaly zamrzlé kaluže, které velice slušně klouzaly. Všichni "spadli" jsou dnes už doma nebo na rehabilitačním oddělení, kde rozcvičují své úrazy.
Tak ať vám to dnes nekkluže, jako nám v to padací úterý :-)
A jéje .... a já myslela, že chceš procvičovat češtinu
OdpovědětVymazatNo jo, klouže to. Já si dávám bacha, páč jsem sebou vloni praštila tak, že jsem slyšela andělíčky zpívat ...
I já si myslela po přečtení nadpisu, že bude článek o naší mateřštině a úskalích s ní spojenými.
OdpovědětVymazatSama jsem došla k poznání, že čím jsem starší, tím víc mě pády bolí. Nechci to zakřiknout, ale poslední (tedy zatím) pád byl v srpnu na šikmou plochu vedle schodů a otřes mozku.
Zimní pády jsou nebezpečné, moje kolegyně z doby působení ve školství upadla tak nešt'astně, že si prorazila lebku a byla uvedena do umělého spánku. Po uzdravení následoval invalidní důchod. Já týden po ní upadla na stejném místě jako ona, stejně jako ona jsem se uhodila do hlavy, ale měla jsem větší štěstí. Ta moje pád vydržela. Bylo pak pro mě dost potupné, když jsem asi půl hodiny po pádu, zvracela do odpadkového koše na jedné z hlavních ulic v Dejvicích. Tehdy jsem také měla otřes mozku.
Tak už je mi to jasné! My se nejspíš v tom špitále vážně v létě potkaly.
OdpovědětVymazat[1]: Občas si říkám, že všechno opravdu nemusím zažít a slyšet zpěv andílků sem patří
OdpovědětVymazat[2]: Otřes mozku je záležitost velice nepříjemná, ale pokud úraz otřesem končí, může si jeden říct, ještě že tak...
OdpovědětVymazat[3]: Možné je všechno Momentálně dělám vše pro to, abychom se potkaly v březnu
OdpovědětVymazatPády jsou moje oblíbená disciplína, to na každý pád!
OdpovědětVymazatTak to byla hrůza! Vlastně jsi měla velkou kliku, že jsi upadla tak šikovně. Já se taky bojím chodit na zasněženém chodníku, protože jeden nikdy neví, co je pod sněhem, jak se nedávno přesvědčil můj manžel až ležel na zemi.
OdpovědětVymazatTak abych si dával větší pozor. Přesně tak, na sněhu pod ním byl led, uklouzla před 4 roky moje žena. Několikanásobná zlomenina na noze.
OdpovědětVymazatA já jsem celou dobu hledala, jaká je souvislost mezi těmi tvými pády a mluvnickými pády v češtině, myslela jsem, že to mělo mít nějakou souvislost, ha ha. Je to ale jenom zajímavá souhra náhod, velmi vtipný článek.Jezdíš do Brna? Já bydlím blízko Brna.
OdpovědětVymazatTaké jsem jednou poznala, co je to zamrzlá kaluž pod sněhem.
OdpovědětVymazat[7]: Tak to máš pády v krvi
OdpovědětVymazat[8]: Na každý pád jsem opravdu měla velké štěstí
OdpovědětVymazat[9]: Někdy nechodí neštěstí po horách, ale po lidech...
OdpovědětVymazat[10]: Občas do Brna jezdím K zubařce
OdpovědětVymazat[11]: Od určitého věku se o o sebe víc bojím a pády nemám v lásce. Tentokrát mi to vyšlo...
OdpovědětVymazat[11]: I já. Předloni poprvé a kolem letošního novýho roku podruhé. Neviditelná zamrzlá kaluž pod čerstvým sněhem a o zábavu je postaráno. Na těchto kalužích to končí bleskovým švihem na záda a většinou jen vykulenýma očima - jak ta budka zaduněla a nic se vlastně nestalo. Jsou horší pády
OdpovědětVymazatHm, tak to je docela smutné. Já vím, zlomeniny byly vždy, ale - není to třeba taky tím, že lidi už nemají tolik vápníku v kostech, že by se lidi jen potloukli?
OdpovědětVymazat[18]: Byl to docela nářez, 7 lidí se zlomeninami a všichni tak nešťastně, že museli na operaci...
OdpovědětVymazatchvalabohu, že sa ti nestalo nič vážne. :) U nás doma spadol môj otec. Na boľavý kĺb, s ktorým by mal ísť na operáciu. Takže chvíľu sme si lámali hlavu, či ísť na pohotovosť alebo nie, lebo bolesť mal veľkú. Na ďalší deň zvládol chôdzu o paličke a ten ďalší už bol v pohode... treba si stále dávať pozor a nepodceňovať nič... :)
OdpovědětVymazat[20]: Máš velkou pravdu, opatrnosti není nikdy nazbyt
OdpovědětVymazat