Věděla to. Sama si tuhle cestu zvolila. Toužila po něm celou svou bytostí. Brzy zaplatí nejvyšší cenu. Oči se jí zalily slzami. Nebude u toho, až poprve pojede na kole, až půjde do první dtřídy a donese svoje první vysvědčení. Nikdy ho neuvidí dospívat v muže...
Prudká bolest se jí projela paží. Nechtěla brát léky, byla po nich ospalá. Nechtěla spát! Chtěla těch pár dnů prožít s ním. Do pokoje vešel manžel. V náručí měl jejich téměř dvouletého synka. Sotva malý Martínek uviděl mámu, zavýskl a natahoval po ní ručky. Jakmile ho táta postavil na zem, už byl u mámy na pohovce. Přitulil se k nemocné ženě a začal ji pusinkovat po tváři. Maminka ho nejprve pohladila po kučeravé hlavičce a potom ho objala. Přítomnost jejich dítěte byl pro ni ten nejlepší lék proti bolesti i smutku. Jenže už byla hodně slabá a Martínek byl živé stříbro. Manžel musel synka za půl hodiny odvést. Mohlo mu utrhnout srdce když viděl, jak jeho žena schází den ode dne víc a víc. Posledních pár dnů jedla menší porce než jejich synek. Přitom dřív jedla s chutí. Mívala pár kil navíc a jemu se to moc líbilo. Říkal, že je holka krev a mlíko. Ale teď spíš připomínala živou kostru...
V noci hodně často přemýšlela o tom, proč se tohle vlastně stalo. Když lékař potvrdil, že je těhotná, měli z toho oba bláznivou radost. Konečně se to povedlo. Po čtyřech letech marného snažení. Těšili se, jak za pár měsíců budou tři. Jenže už za měsíc bylo něco strašně špatně. Krevní testy prokázaly rakovinu prsu. Bylo jí důrazně doporučeno přerušit těhotenství. Nechtěla o tom ani slyšet. Lékař jim oběma vysvětlil všechna rizika. Ani pak nehodlala z těhotenství vycouvat. Marně ji manžel prosil. Rozhodla se přivést na svět jejich vytoužené dítě. Věděla, že léčba během těhotenství nebude možná a po porodu už na ni bude příliš pozdě. Tak mocně toužila po dítěti. Martínek se narodil v termínu. Porod byl pro ni velmi vysilující. Teprve po něm zahájila léčbu. Dávali jí pár měsíců života. Vydržela skoro dva roky. Bojovala jako lvice. Teď ale cítila, že její dny jsou u konce. Opatrně se přitulila k maželovi aby ho nevzbudila. Pohladila očima spícího Martínka. Z očí jí vytryskly slzy...
Tak tohle je hodně smutné, ale bohužel i takový je život. Nejhorší je, že v tomto případě to odskáče nejvíc dítě, které za nic nemůže. Připadá mi trochu sobecké mít dítě i za cenu toho, že se o něj nebudu moci postarat.
OdpovědětVymazatMám pocit že tě takové smutné a tragické příběhy přitahují. Myslím, že člověk si jimi pak na zdraví škodí. Ber to jako malé varování.
OdpovědětVymazatJe to smutné, ale nemuselo to tak dopadnout, jsou i jiné způsoby léčby, než nabízejí lékaři...
OdpovědětVymazatTo je moc smutné. Jakou cenu má jaký lidský život...
OdpovědětVymazat[1]: Mám na to podobný názor. jenže těžko někoho soudit, když sama mám dva dospělé syny...
OdpovědětVymazat[2]: Máš pravdu, že mě podobné tragédie přitahují. Ony se totiž stávají blízko mne. Nejsou to vymyšlené příběhy. Je to odvrácená strany života. O to víc si cením zdraví a života.
OdpovědětVymazat[3]: Bohužel i v medicíně jde o byznys...
OdpovědětVymazat[4]: Přes tohle všechno má lidský život velkou cenu. Vlastně je nedocenitelný, nedá se vyvážit penězi. Není to klišé, je to pravda
OdpovědětVymazat:( veľmi smutný príbeh.... chytil ma za srdce a zostala som z neho veľmi smutná. Niekedy je život veľmi nespravodlivý a nedopraje práve tým, čo si to ozaj zaslúžia...
OdpovědětVymazatAle ako obyčajne, je to prenádherne a hlavne s citom napísané...♥
Na některé bolesti je lepší vysadit léky.
OdpovědětVymazat[8]: Ale nejhorší je volit...
OdpovědětVymazatMyslím, že i tohle patří k životu a věřím, že se to stalo. Vybírat si jen odlehčená témata je jen únik od skutečnosti. Proto oceňuji, že to sem píšeš. Co my víme, co se honí v hlavě ženy, která ví, že ji nečeká žádná budoucnost? Možná právě tím dítětem pošle svoji štafetu dál.
OdpovědětVymazatZnám podobný příběh ze života a tvůj článek mě vrátil od mnoho let zpátky.
OdpovědětVymazat[9]: Někdy s náma život zkouší hrát ruskou ruletu, je jen na nás, nakolik mu to dovolíme...
OdpovědětVymazat[10]: Zkus to říkat ženě toužící po dítěti...
OdpovědětVymazat[12]: Netuším, co všechno se odehrávalo v hlavě té ženy. Opravdu je to skutečný příběh. Máš pravdu, realita dokáže být hodně tvrdá...
OdpovědětVymazat[13]: Člověka to donutí zamyslet se...
OdpovědětVymazat