Ještě o vánocích jsem byla těžce v pohodičce. Měla jsem docela málo služeb, takže sednout si po obědě k televizi, uvařit si kafíčko, na talířek si naložit pár kousků cukroví nebyl vůbec žádný prblém. Jenže tak dlouho se chodí se ždbánem pro vodu...až se bojíte stoupnout na váhu. Já jsem sebrala odvahu ještě před Novým rokem a málem mi vylezly oči z důlků. Na displeji se objevilo hrůzné číslo 81. Při mé výšce je to děs! Řekla jsm si v duchu A dost! Toho dne začal můj boj s nabytečnými kily. Každý den, kromě denní služb, jsem sedla na rotoped a šlapala. Našla jsem si stránky, kde se hublo hromadně a četla a četla a četla. Registrace byla dílem okamžiku, pak jsem mohla začít používat aplikaci sebekoučink a zapisovat veškeré jídlo a každou aktivitu. Páni, já toho spořádala! Roztočené Stob kolo mi pomohlo ujasnit si, co vlastně chci a jak moc to chci. Spolupracovice narazila na podobné stránky. Jednodušší způsob zapisování si mě rychle získal a já přešla na novou adresu. Jednou se v reklamách pod jídelníčkem objevila Výzva 21 dnů. Mladý "nabušený" sympatický muž radil jak na hubnutí. Začala mi chodit videa, bohužel současně se mi v práci dost zhustily směny. Ve středu ráno jsem tedy slavnostně otevřela třetí video s prvním cvičením:
Nezvládla jsem sice tolik cviků na jednu sérii jako on, ale dařilo se mi cvičit poctivě. Večer na noční už mě nohy docela bolely. Říkala jsem si, zítra to povolí. Jenže ve čtvrtek bylo chození za trest. Největší sado-maso byly schody dolů, to mi hrkly slzy do očí. Odpoledne jsem vytáhla manžela na procházku, abych to nějak rozhýbala. Na noc to jistil Dolgit krém od bolesti. A dnes v práci? Galeje! Sednout ani vstát bez opory vůbec nešlo. Lahůdka byla návštěva vcelku nízkého WC :-) Upozornila jsem sice kolegyni, že svaly obou stehen mi vyhlásily boj na život a na smrt, ale makat se muselo. A dnešní dvanáctka by se dala přirovnat ke kalamitě na entou. Příjem stíhal překlady, návozy na sál a odvozy z dospávacího pokoje. Když jsem spěchala na oprační sály (dvě patra schodů dolů i nahoru), spolykala jsem snad celé moře :-) Nožky kmitaly o sto šest a bolely jako čert. Stálo mi to za to? Asi ano, stálo! Už vím, že po takovém cvičení musím protahování protáhnout jednou tolik. Taky vím, že právě cvičení v kombinaci s mým novým zůsobem stravování mi už pomohlo zhubnout na 77,3 kg živé váhy. Není to moc, pouhý necelý půlkilogram týdně. Baví mě cvičit, je to adrenalin, když se mi povede překonat samu sebe. Jím pět krát za den a i když chutě na sladké téměř vymizely tak vím, že klidně můžu zhřešit, stačí přidat o kapku víc pohybu. Je bezva mít v sobě tolik energie. Podařilo se mi strhnout i mužíčka. Začal jezdit na rotopedu :-)
A co vy, cvičíte pravidelně nebo nárazově?

Nárazově
OdpovědětVymazatZ vlastní zkušenosti vím, že pokud máš možnost, začni nejdřív cvičit pod vedením někde s lidmi, oni vědí, co začátečník potřebuje, případně Tě opraví, ať si takto neubližuješ, je to důležité znát zátěž, aby to nebyl malér.
OdpovědětVymazatDrž se,hlavně nevzdávej jakýkoliv pohyb, je důležitý i pro psychiku.
[1]: Každé cvičení se cení
OdpovědětVymazat[2]: Jenže jak se zapojit do skupiny, když nemám pravidelné směny? Pohyb rozhodně nevzdávám, dnes jsem jela na kole
OdpovědětVymazatmomentálne necvičím, ale skôr pravidelne tancujem a snažím sa hýbať aspoň prechádzkami. Cvičiť sa chystám, ale pre moje kríže som to odkladala. Po poslednej chorobe sa to seknutie nejako moc udomácnilo, ale je to lepšie...
OdpovědětVymazatA teším sa s tebou. Je to skvelý pocit mať energiu v sebe, však? :) To poznám a len tak ďalej, držím palčeky!!! :)
[5]: Je to báječný pocit Já hrozně ráda tančím, třeba v kuchyni u vaření
OdpovědětVymazat