Egypt - "horáci" v Resortu

Ubytovaní jsme tedy byli. Mohli jsme se konečně jít najíst. Při pohledu na to množství jednotlivých jídel u každého chodu nám spadla brada. Jak si z tohoto máme vybrat.

Oba dva máme rádi sladké, takže bychom měli být v ráji.

Jenže oni to mají strašně přeslazené.

Skoro všechno je polité medem.

A zrovna tohle pečivo nebylo zase tak měkoučké a křupavoučké,

jak se na první pohled zdá.

Tyhle sladké placky jsem neochutnala.

Bylo mi blbé vzít si jako první,

co kdyby se někdo náhodou díval...

Sladká tečky podávaná při večeři.

Pečivo ke snídani jsem potajmu nosila na pláž.

Dopoledne se plážová restaurace otvírala až v 10

a to ještě pouze na tekutiny.

Jídlo nabízeli až od 11 hodin.

Po vydatném obědě jsme se vrátili zpět do bytečku. Manžel si šel lehnout. Já se rozhodla prozkoumat okolí. Chtěla jsem jít na pláž. Změť uliček mi dokonale zamotala hlavu. Připadala jsem si ztracená jako horák ve městě. Cestu na pláž se mi nějakým zázrakem povedlo najít. Sama, bez muže, se mi tam ale najednou nechtělo. Pro dnešek mi musel stačit hotelový bazén. Jenže kde to vlastně bydlím? Ještě, že jsem si kartičku vzala s sebou. Myslela jsem, že je to ostuda, nevědět, kudy k ubikaci, ale když se hoteloví zaměstnanci ptali i mezi sebou, kudy jít, pustila jsem to z hlavy. Bazén jsem s jejich pomocí nakonec našla. Na kartičku mi dali na polohovací lehátko krásnou obří osušku. Hezky jsem se vykoupala a ještě si dala další osvěžující nealko drink. No a když na mě pak zamával manžel z balkonu, nechybělo mi už vůbec nic. Spokojemě jsem se usmívala a bylo mi krásně....

Vstup do našeho Sunrise Marina Resortu v Port Ghalib

Přes den to vypadalo moc hezky,

ale když se rozsvítilo večerní osvětlení,

byla to paráda...

Tohle je takové malé atrium před vstupem do části hotelu s recepcí a jídelnou.

Příjemné, z části zastíněné posezení u vody.

Bohužel vesměs obsazené kuřáky...

Pokračujeme směrem k našemu ubytování.

Opět se mi to mnohem víc líbilo večer,

krásně nasvícené.

Sešli jsme po schodech dolů a dali se doprava.

První pohled zvenčí je docela obyčejný.

Modro - písková kombinace se docela lišila od okolí.

Uvnitř byl příjemný chládek

se spoustou maličkých obchůdků...

Tímto průchodem se šlo k našemu bytečku.

Žádný stín od rána do večera.

Ráno pohodička,

v poledne peklo,

večer opět pohodička...

A to už jsme na nábřeží přístavu Ghalib.

Kolem majáčku jsme chodili cestou z pláže.

Pokud byste chtěli posedět v této vskutku stylové restauraci,

můžete si nechat natočit Heineken pivko.

Některé altánky jsou vybavené houpačkou.

Po obědě, cestou na pláž, nás číšníci lákali.

Večer, cestou z pláže už bylo skoro vždycky plně obsazeno.

Není to jako hrad z písku?

Moc ce mi tahle část našeho Resortu líbila.

Marně jsem však hledala Aladina na kouzelném koberci...

Malá nízká budova vpravo je část přístavu.

Stačilo kolem ní zatoř´čit doprava

a po pár desítkách metrů na nás čekala pláž.

Cestou rovně se šlo k té krásné zlaté fontáně u hlavního vchodu do Sunrise Marina Resortu

nebo taky k aquaparku,

který jsme jen tak zběžně prošli,

ani jednou jsme se tam nekoupali.

Myslím si, že tohle je část s vícepokojovými apartmány.

Naše procházka po Sunrise Marina Resortu v Port Ghalib je u konce.

Vstup na Bowling byl placený a nám se nechtělo utrácet penízky.

Dovolenou jsme si užívali po svém.

Hodně času jsme strávili šnorchlováním u korálu v moři,

jeli jsme na dva výlety

a vyzkoušeli večeři v Ala carte restauraci.

Ale o tom zase příště...