Zimní radovánky

Letos si dala paní Zima s příchodem na čas. No, ale už je tu a zimní radovánky můžou vypuknout na plno.
Třeba takové odmetání sněhu před vchodem do domu. To je moc fajn rozcvička. Hezky vstanu před půl patou ráno, protože venku sněží a já jdu dnes na denní směnu. A pěkně v rytmu dělám cestičku až ke společnému chodníku. Je mi přitom hezky teplo. Nasnídám se a frčím do práce.
I vloni, koncem března, jsem si užívala radosti ve sněhu. Jela jsem k tátovi po státní silnici, protože manžel odmítl koupit dálniční známku. Samozřejmě že jsem uklouzla po krajnici a zajela mimo vyjetou stopu. Naštěstí se mi po hezky perné chvíli podařilo vyjet.
Navzdory několika dalším nepříjemným zkušenostem auta vesrus sníh na silnici mám sníh ráda. Když jdu ráno do práce a je čerstvě nasněženo, neubráním se pokušení a vklouznu mimo chodník. Sníh jako by svítil. Pokrývá ho vrstva zářivých světélkujících hvězdiček. Když na něj vstoupím, křupne. V ranním tichu je to zvláštní zvuk. Miluju tohle chození v něm. Najednou vůbec nevadí, že je teprve krátce po 5. hodině ráno, že je víkend a téměř celé město ještě spí, že mě možná čeká náročných 12 hodin péče o nemocné lidi. Prostě jdu a dělám křupavé stopy.