O tom, že bolest dokáže negativně ovlivnit kvalitu života není pochyb.
Je pravda, že její přožití má i pozitivní vliv v tom, že si dokážeme víc vážit stavu bez bolesti. Někdo by mohl namítnout, když cítíš bolest, žieš, jenže skuste vegetovat byť jen jediný den s intenzivní bolestí.
Každý člověk bolest vnímá jinak. Někdo ji bere jako nutné zlo, třeba po úzaru z nepozornosti. Věřící lidé bolest mohoiu vnímat jako trest za spáchané zlo nebo hříchy. Bolest se může stát i součástí rutuálů, jako známka zármutku. Občas je docela těžké respektovat různé přístupy k bolesti.
Každý člověk bolest snáší jinak. Někomu stačí rozptýlit se příjemnou společností druhých osob nebo poslechem oblíbené hudby. Někomu postačí zaujmout úlevovou polohu, stočit se do klubíčka, přiložit led nebo teplo a odpočinout si. Jiný musí užít lék od bolesti, ať už ve formě masti, náplasti, kapek, tablet nebo injekcí. Není vhodné čekat příliš dlouho. Slabší bolest se tlumí snadněji než silná. Jsou lidé, kteří silné bolesti snášejí velmi těžce a při dosažení určité hranice upadají do mdloby, nebo bezvědomí. Vědomí, že bolest nezvládají jim dokáže hodně zkomplikovat život. Mnohdy zbytečně z obavy a ze strachu že opět "selžou" odkládají plánované výkony a operace.
Sílu bolesti vnímá každý člověk jinak. Ostatně bolest je vždy subjektvívní vjem. Nelze tedy říct, že totožné poranění u dvou lidí bude mít stejnou intenzitu bolesti. Je svízelné, pokud léky od bolesti nezaberou podle "plánu". Nezlze podávat jeden lék za druhým, musí se dodržovat určitá pravidla. Ale když cítíte bolest a nedaří se ji ztišit, je to zlé. Kvalita života se rapidně zhorší. Pokud se podaří bolest zkrotit natolik, aby byla tupá, nepříliš obtěžující, ještě to ujde. I když...představte si, že začínáte svůj den tabletkou od bolesti, teprve potom vstanete a pomalými, šouravými kroky zamíříte do koupelny. Ony tabletky mají své místečko ve vaší kabelce nebo tašce do práce. Večer, před usnutím opět musíte vzít pililku, jinak by se vám asi nepodařilo usnout... Je důležité, jak se k vám, máte bolest, chová okolí. Někdy stačí porozumění a její intenzita je rázem menší. Nemyslím tím soucit, lítost ale empatii. Schopnosti vcítit se. Úsměv, slůvko povzbuzení, stisk ruky v pravou chvíli dokážou divy.
Ve dvou (nebo i více) se to lépe táhne. Nejhorší je, když s bolestí člověk zůstane sám - pak snáze sklouzává k neustálému zaobírání se tím, co ho bolí. Psychika v tom hraje velkou roli. Z práce vím, že staří lidé s bolestí žijí takřka neustále. Ale když pak za nimi někdo přijde a rozptýlí je, přece jen se to snáší líp a člověk na chvíli zapomene.
OdpovědětVymazatMyslela jsem že popisuješ bolest duševní, ale ty jsi skočila na fyzickou, takže jsem trochu zmatená.
OdpovědětVymazatOsobně si neberu prášky na nic, jen když mě trochu bolí hlava, nevynechávám tělocvik ani jiné aktivity (krom toho co se týká vody), když mám ženské potíže. Opravdu, nerada beru léky, mám pocit, že to vzdávám. Samozřejmě, když je člověk nemocný, musí se léčit, ale když jej jen něco bolí (třeba hlava), tak si jdu lehnout a ono to do rána většinou přejde. Někdy, když ale nemůžu, tak si ten prášek vezmu, ale že by to nějak extra pomohlo si nemyslím, hold, každý jsme jiný
Pěkně podané téma
OdpovědětVymazat[1]:Ano, staří lidé mají bolest na denním pořádku, bohužel. A opravdu stačí jen úsměv nebo laskavé slovo a člověku se uleví a bolesti a strasti snáší daleko lépe. Úsměv nás nic nestojí a druhým udělá radost
OdpovědětVymazat[3]:Děkuji
OdpovědětVymazat[2]: Každý jsme opravdu jiný. Není ostuda nebo slabost vzít si na bolest lék.
OdpovědětVymazatBolesti snáším docela dobře. Obvykle se pokusím s ní skamarádit a ona nakonec zjistí, že ta její snaha vyšla tak trochu na prázdno...
OdpovědětVymazat[7]: No tak to jsi pašák. Já s v poslední době hodně prohrávám...
OdpovědětVymazat