17. listopad 1989 má pro mě úplně jiný význam než jen sametová revoluce. Narodil se mi syn. Honzík. Letos je to už 25 let, tak jsme to oslavili v rodinném kruhu. Manžel ráno přišel s bláznivým nápadem,že dovezem babičku už na oběd. Nadšením jsem zrovna nevýskala. Mám babičku (tchýňku) moc ráda, ale na oběd rozhodně nestihnu uklidit kuchyň, to bylo v plánu až odpoledne, až bude navařeno. Muž jako obvykle seděl u PC, což mě rozžhavilo do běla. Tak já se plichtím v kuchyni, Jirka jede pro piva, Honza pro tchýňku a on si sedí a projíždí internet. V tu ránu začal makat na přestavění postelí v obýváku, aby se tam babča mohla po obědě pohodlně usadit. Jenže sotva ji syn dovezl, stala se svědkem naší hádky. Chtěla jsem, aby manžel vyhodil sušeného pavouka a on ho místo toho vhodil po mě. Zaječela jsem jako siréna a s pláčem utekla do kuchyně. Po chvíli jsem začala smažit telecí řízky, babička seděla v kuchyni a napomínala kluky i manžela, aby mi pomáhali s nádobím. Když šli prostřít stůl, dala mi 2000kč, prý na vánoční dárky. Nechtěla jsem je, ale ona mi je vnutila. Odešla ke stolu a já peníze vložila do své rozečtené knihy. Víc jsem je neviděla. Oběd dopadl jak jinak než hrozně. Mrkev v polévce se mi trochu rozvařila, řízky byly místy žvýkací a brambory nedosolené. Po obědě manžel s klukama kecali s babičkou a já v kuchyni tvořila dál. Pomazánku na jednohubky a chlebíčky. Potom jsme se šli vyfotit s dortem.

...on je prostě malé pivo...

Byl to piškot proložený ovocem.
Když přijel zbytek rodiny, zábava se rozběhla naplno. Přišla řeč na to, co je u koho v práci nového a mě se začali ptát na toho mladého, který zemřel, jestli jsem ho znala. Znala a nechtělo se mi mluvit o kamarádovi, spolužákovi ze základky, po nemž jsem pojmenovala syna a který si svůj nešťastný konec svým způsobem zavinil sám. Bylo to příliš čerstvé a příliš bolavé. A proto jsem místo odpovědí odešla do kuchyně pro další várku jednohubek. Někdo přinesl mého motýlka v láhvi a svět byl zase veselý a plný smíchu. Stačí zaťukat on lítá a lítá... I dospělí si občas chtějí hrát:

...a vůbec nezáleží, kolik je vám let...


Usmažila jsem i moje kuřecí "Jitčiny" řízky a sklidila slova chvály.
Opravdu chutnaly výtečně. A nebyly žvýkací.
Alespoň něco se mi povedlo.
Oslava Honzových 25 narozenin se povedla. Švagrová mi druhý den dopoledne volala, jak se jí to líbilo. A že by nebylo špatné občas se sejít imimo domácnost, aby ta, co chystá nebyla uhoněná a setkání si taky užívala. Ten nápad se mi docela líbí. Opravdu jsem byla večer docela unavená i přesto, že mi oba kluci vydatně pomáhali. Jediné, co moji radost z povedených narozenin pokazilo a to dost, byla ztráta peněz na dárky. Přisšla jsem na to až druhý den odpoledne, když jsem nedočkavě zasedla ke knížce, abych si dočetla konec příběhu. Prohledali jsme všichni 4 snad celý byt, ale nic se nenašlo. Zatím jsem o tom v rodině ještě nemluvila. Až to přijde, bude to velice nepříjemné. Pořád totiž doufám, že se peníze nějakou shodou náhod objeví.

Rodila jsem v červenci 1989...máme sameťáčky
OdpovědětVymazatŘíkám to pořád: 17.listopad 1989 je prostě významný den!
OdpovědětVymazat[1]: Máme To je bezva
OdpovědětVymazat[2]: Je a moc. Stali jsme se rodiče Našim se narodil první vnuk
OdpovědětVymazatKoho podezíráš?
OdpovědětVymazatPodobná ztráta peněz při jedné oslavě se stala u tety mé ženy a ta měla podezření na jejich syna... ale raději to pak neřešila.
[5]: Jak obvinit někoho, když nevím koho. Mám sice svůj tip jenže ono je to hrozně ošemetné. Asi tomu nechám volný průběh - do ztracena...
OdpovědětVymazat[6]:Udělala jsi chybu, že jsi peníze jen tak odložila. Bohužel, musí se to i doma. Snaž si vzpomenout, kdo byl u toho, když ti babička ty peníze dávala, tam bych hledala viníka ... Když si to tak promítnu, starší člověk to podle mne nebyl.
OdpovědětVymazat[7]: O své chybě nepochybuju ani v nejmenším. Byly jsme tam samy dvě. Jde mi proti srsti obvinit někoho...
OdpovědětVymazatKdyž člověk to stoprocentně neví, tak raději mlčí. Nemusila by to být ani ta švagrová, ale třeba i tvůj muž... po zkušenosti s mojí bývalou ženou bych dnes nevěřil ani jí. Neber to osobně... to jen jak já bych se na to dnes v mé rodině díval.
OdpovědětVymazatPíšeš, že oslava proběhla v příjemném duchu, ale mne by rozladilo, že muž se na přípravách nepodílí. Ztráta peněz je nepříjemnou tečkou za dnem. Jak se říká - peníze nepomáhají, ale lidi rozdělují.
OdpovědětVymazat[9]: Je to smutné, že?
OdpovědětVymazat[10]: To bude tím, že nálada byla bezvadná a rodina se dobře bavila. Na peníze jsem přišla až další den
OdpovědětVymazat[12]: Takže strážní andělé ti je tam zpátky do knihy vložili. Můžeš mi to napsat do Zprávy autorovi... jsem prostě zvědavej jak to skutečně bylo a nechám si to pro sebe.
OdpovědětVymazattak bolo to tak pol na pol nie? Torta je inak krásna a ja mám veľmi rada ovocné. Moc za tie krémové nie som a som rada, ak sa v koláčoch nachádza aj kúsok ovocia. Hneď je to ľahšie. Synovi želám všetko len to najlepšie, nech sa mu vo všetkom darí... a tebe by som želala, aby si ťa doma aj vážili, pre to, čo pre nich robíš a bolo to lepšie. Inak, dúfam, že tie peniažky sa potom našli... :)
OdpovědětVymazat[14]: tak to bohužel nenašli. Je to smutné a zkazilo mi to následně kus radosti z oslavy. Ale možná to bude znít cynicky, jsou to jen peníze...Moje bezstarostnost je pryč a při každé další návštěvě u těch, kdo u nás byl budu opatrná...
OdpovědětVymazat