Přežít s vlky

Misha Defonseca popisuje svoji vlastní anabázi za rodiči během druhé světové války. Během zuřící války se úplně sama vydává pšes Belgii na východ do Ruska, kam němci převezli její milované rodiče. Miške vzpomíná na dům, kde žila s rodiči, otcem německým Židem a matkou ruskou Židovkou. Učili ji jak se má chovat, až si pro ni do školy přijde někdo jiný než otec. Nikdy jí však neřekli proč. Řízením osudu se tak dostane do rodiny Megery. Má na starosti zásobování jídlem. Donáší ho od Dědy ze statku. Učí se tam poznávat přírodu. Zamiluje si čas strávený u starého pána.Nechává si od něj vyprávět, kde by mohla být její maminka s tatínkem. Stále po nich teskní. Když od Dědy dostane darem malý kompas, zrodí se v hlavičce malé Mischy myšlenka najít své rodiče. Velice brzy k tomu také dostane nečekanou příležitost. Začíná anabáze děvčátka na Východ. Zásoby jídla jí nevystačí na dlouho. Mischa hladoví. Naučí se potraviny krást. A nejen jídlo, ale i oblečení. Prochází neznámou krajinou. Je odhodlaná najít své ztracené rodiče. Aby lépe snášela samotu, mluví sama pro sebe. Smlouvá se sebou. Při cestě lesem narazí na vlčici. Mische se podaří s divokým zvířetem nejen navázat kontakt, ale vzniká mezi nimi zvláštní pouto. Podle Dědovy feny vlčici začala říkat máma Rita. Putovaly nejdřív vedle sebe a později spolu zimním lesem. Vlčice ji brala jako svoje adoptivní mládě. Nechávala jí zbytky svých úlovků a Mischa tak mohla lépe ukojit svůj neutišitelný hlad. Máma Rita ji dokonce dokázala ochránit před útokem svého vlka, podle Dědova psa pojmenovaného Ita. Jistou dobu tak spolu putovali všichni tři.

Víc vám už z příběhu malé Mischy neprozradím. O zážitky neměla při svém putováním nouzi. Bohužel, téměř všechny byly velice kruté a nelidské. Viděla umírat a jednou i sama zabila, aby nebyla zabita. Stala se nechtěným svědkem hrůzného zacházení nacistů s židy v jejich ghetech, s dětmi, s lidmi vůbec.

Knihu jsem si vybrala už podle zvláštního názvu Přežít s vlky. Bylo velmi zvláštní, jak důvěrně jsem některé pocity Mischy znala. Samotu i osamělost. Mluvení sama se sebou, když jsem v úzkých. Kniha je příběh vyprávěný samotnou Mischou. Jsou to její vzpomínky na určité prožitky. Podle toho pojmenovala i kapitoly: Nemít nikdy strach, Hladovění, Pach smrti, Smečka, Konec dětství, Nová smečka, Ochočený potkan. Kniha byla i zfilmována. Ovšem některé názory na filmovou verzi mi doslova vyrazily dech. V tom špatném slova smyslu. Někteří komentující vůbec nepochopili smysl toho to příběhu převyprávěného na základě vlastních prožitků jedné malé holčičky. Musím však přiznat, že filmové verzi se vytrácí ta správná pocitovost.