úterý 31. března 2015

Brutální ochrana

Tenhle veselý kousek mužského oděvu jste mohli vidět v tomhle článku. Už jsem jich upletla hezkých pár kousků. Aby dojem z veselého dárečku byl úplný, přikládám ke každému oteplouchu průvodní dopis. Je psán v česko-německém jazyce:

* * *
Vašena pšitel!
My dovedet se, ze vy moc oslavovat jare. Vy uz ne tuze mlad a rad sitzen doma v teple.
Proto my vam zasilame nase
EXTRASPECIAL
RUCNE STRIKOVANA
OCASNA OTEPLOUCH
- z naseho vyvojova dylna, my bitte, abyste vyzkousela
a napsala jak vyhovuje.

NAVOD K POUŽITI:
Pri použiti vy uchopila do prava ruka Vase vogel a nacpala ho s pomoci leva rukado delschi roura naseho OTEPLOUCH SPECIAL.Vase kulegen potom vy pozvedla a grift prava ruka nacpala krouzivim pohybem do tlusty pytel naseho OTEPLOUCH. Pri manipulaci Vy zatajila dech!!! Nakonec Vy svzala oba snurek kolem Vaseho vogel und kulegen.

ACHTUNG!!!
Vy neprohandlovala si Vase ocasna mit kulegen!!!
Pri spaní Vy nezapomnela Vase vogel auf SPECIAL OTEPLOUCH ausgehmen!!!
Pri soulozi vcas vysypala vase vogel u OTEPLOUCH, mohlo by dojit k jeho poniceni!!!

Pro vase pohodlia spokojenost my dodavat nase SPECIAL OTEPLOUCH ve trech velikostech.
Staci, kdyz Vy poslat Vase mira v centimetrech:
1. LILIPUT
2. NORMAL
3. SUPERMAN

Vasena pšitel, Nase firma chce zajistit, aby měl poteseny ze zivota a byl moc spokojena Vase Frau.
Prima temperatur pro Vase vogel zajistit Nase OTEPLOUCH SPECIAL .

* * *


Normal a liliput

Normal
Superman


Superman

Tolik o ochraně mužství :-)
P.S.: Chyby v pravopise jsou záměrné :-)

Sen o Africe

Cestou z noční služby, unavená a vyřízená jak žádost na LDN jdu loudavým krokem. V uších mi zní Muse. Pomaličku se rozednívá. Rozložitými korunami čnícími na vysokých kmenech stromů našeho malého lesoparku prosvítá modrošedá obloha. Muse vystřídalo Turbo se svým Svítá, noc šla spát . Už jsem doma. Venku opravdu svítá, ale já jdu spát. Zavřu oči a vidím stromy na okraji Hloučele prozářené africkým sluncem....


Nevěřím svým očím. Dívám se na svítání v Africe. Já jsem v Africe. Hlavou se mi honí ticíse otázek najednou. Usmívám se. Vzpomněla jsem si totiž na jednu starou písničku od zpěvačky Role Laurens - Afrika. Tiché prozpěvování melodie tohoto starého hitu přivolalo muže. Očividně mladšího a štíhlejšího bělocha. Maličké šedomodré oči, rty roztáhlé od ucha k uchu, krátce střižené vlasy barvy slámy. Příjemným hlasem mě upozorňuje, abych nezapomněla na slamák, brýle proti slunci a koš s jídlem. Vyrážíme na safari. Jsem nadšená a zároveň se trochu bojím. Muž umí číst myšlenky. Vezme mě za ruku a jdeme. Sedáme do auta. Naše výprava může začít. Nejedeme sami, doprovází nás řidič a další dva afričané ve stejnokroji s emblémem Kruger National Park. Zážitek střídá zážitek. Nejprve se před naším vozidlem objeví obrovský slon. Je to předvoj velkého stáda. Řidič zastaví, hovor uvnitř utichne a zraky všech se upřou na velikánskou šedou horu masa. Slon zvedá chobot, já se chytám mého společníka za ruku a domorodci se usmívají mému strachu. Řidič couvne a dá tak slonovi najevo, že ustupuje. Slon zamává ušima a výhružně zatroubí. Teprve až je auto hodně vzdáleno, slon se zklidní. Přes prašnou silnici za chvíli přejde celé slonní stádo i se čtyřmi slůňaty. Nedá se slovy popsat, jak neskutečně krásně mi je. Právě jsem viděla divoce žijícho slona. Nejraději bych vystoupila a šla za rychle mizejícím stádem.


Za pár minut řidič opět zastavuje. Ukazuje směrem k řece. Stojí tam žirafa a pokouší se napít. Má dlouhá krk. Musí se doširoka rozkročit aby dosáhla na vodní hladinu a mohla uhasit žízeň. Dostane se nám fundované přednášky o životě tohoto sudokopytníka. Můj společník mi vše překládá z angličtiny do češtiny. Tak se dozvídám, že žirafa dosahuje výšky až 5,5 metru a váhy kolem 1000 kg. Během svého života migruje od jedné skupiny ke druhé. Narozené mládě měří kolem 2 metrů a váží asi 70 kg. Každá kresba na srsti žirafy je jiná. Líbí se mi žirafí majestátnost a ladnost pohybu. Když jde, jakoby tančila.

I žirafy musejé dodržovat pitný režim.

Naše cesta ale nekončí. Přesto auto zastavuje. Dostávám do ruky dalekohled a jeden z domorodců mi naznačuje, kam se dívat. Nadšeně zamířím pohled žádaným směrem, ale vzápětí mi z úst vyjde přidušený sten. Vidím dva lvy jak žerou uloveného pakoně. Krev mi stydne v žilách. Křečovitě svírám ruku mého spolucestujícího. Jsem dost vyděšená tím, co vidím. Přesto nedokážu od té hrůzné podívané odtrhnout zrak. On na mě začne klidně a tiše mluvit. Vysvětluje mi, že vidím zákon silnějšího nebo-li potravní řetězec v praxi. Zvířata loví, protože se potřebují zasytit. Není v tom nic jiného než hlad.

Lev u své kořisti.

Den se chýlí ke konci. Koš s jídlem je prázdný. Sedíme ve velké dřevěné chatě. Před chvilkou byl den a najednou se během chviličky setmělo. Jsem parádně utahaná, ale také plná zážitků. Chtěla bych se mého příjemného spolucestujícího zeptat natolik věcí, ale stydím se ho oslovit jako první. Dívá se na mě tím svým veselým pohledem. Je mi strašně hezky. Ale odkud se bere ten vítr? A jak to, že prší? V Africe přece není zrovna období dešťů, nebo ano?

Vždyž já nejsem v Africe. Ležím v posteli po krk přikrytá ovčím rounem a drkotám zubama. Je mi parádní zima. Mám hlad, žízeň a chce se mi na malou. Tohle všechno byl jenom sen. Ale moc hezký sen. Navlékám si sibiřky, župan a jdu na WC...

pátek 27. března 2015

Absolventi.

Dřív to bylo jednoduché. Mladý člověk dokončil studium a dostal umístěnku. Bylo jedno, jestli je vyučený, má maturitu nebo absolvoval vysokou školu. Prostě se o něj stát postaral. Tedy v naprosté většině případů. Dnes je jiná doba a jiná situace. Po ukončení školy je docela obtížné najít práci. Většině absolventů chybí praxe a bez ní jsou nahraní. Zaměstnavatel nepotřebuje nezkušeného eléva, ale oboruznalého jedince. Ale jak má dotyčný člověk přijít ke zkušenostem z praxe sotva opustil brány školy? Když se mu zadaří a nastoupí do svého prvního zaměstnání, obvykle dostane smlouvu na dobu určitou s tříměsíční zkušební dobou. Je-li šikovný a snaživý, po roce dostane další smlouvu na dobu určitou. A po dalším roce znovu. Že je to nezákonné? Je. Ale kdo se proti tomu ozve dřív než po druhém prodloužení? Téměř nikdo, všichni jsou rádi, že mají místo a získávají tolik potřebnou praxi. Pokud se po dalším roce teď už zapracovaný zaměstnanec ozve, s obavami čeká na ortel zaměstnavatele. Při sepsání smlouvy na dobu neurčitou jásá a oslavuje. Pokud se ale zaměstnavatel rozhodne stávající smlouvu dál neprodloužit a novou nesepsat, ocitne se zaměstnanec na dlažbe. Přesněji řečeno na pracovním úřadě. S jeho "pomocí" hledá další práci. Má výhodu praxe a pokud se umí při konkurzech prodat, má i velkou šanci rychle sehnat nové zaměstnání. Jenže pokud narazí jen tvz. brigádu (dohoda o provedení práce), může nastat prekérní situace. Během "brigády" ho úřad práce pošle na obecní práce. On musí respektoat pracák, takže se omluví z brigády = přijde o ni a jde uklízet na obec. Tuhle situaci bohužel znám z první (manželovy) i z druhé (nejedno dítko kolegyň z práce) ruky. Nechápu proč to tak je, ale pracák nerepektuje tyto krátkodobé pracovní úvazky.
Podtrženo a sečteno, nemají to dnes absolventi škol vůbec jednoduché. U nás doma to máme dvojmo. Letos končí školy oba moji synové. Jeden to chce ještě zkusit v navazujícím dvouletém studiu. Protože je u vojska, má už i teď během studia statut zaměstnance s platem. Takže o něj se zaměstnavatel postará i kdyby nakrásně nedokončil ani bakaláře. Ten druhý syn má statut věčného studenta. Zatím neúspěšně bojuje se státnicemi a já se obávám, že při jeho přístupu to bude mít hoooodně těžké. Moc mu přeji, aby školu dokončil. On práci hned tak nesežene. Jeho oborem je cestovní ruch.

Mít práci, tudíž vydělávat peníze je nezbytné k přežití. Peníze potřebujem k plnění svých snů a přání.
To nemluvím o založení rodiny. Pak už se bez peněz neobejdeme.
Mít práci, která nás alespoň trochu baví, je velmi dobře finančně ohodnocená
a nesebere nám všechen volný čas,
to je dnes výhra v loterii.

čtvrtek 26. března 2015

3 x o hubnutí

Dnes vám chci představit 3 knihy, které mi hodně pomohly v mém rozhodnutí shodit pár přebytečných kilogramů:

Tohle je první a troufám si říct nejdůležitější z nich.

Objevila jsem ji cestou od zubařky v knihkupectví Vaňkovky v Brně. Několikrát jsem ji vzala do ruky a listovala v ní. Ale kupovat se mi ji nechtělo. Při vracení knížek v knihovně mě napadlo podívat se, jestli náhodou není v regále. Byla. Tedy jen do okamžiku, než skončila u mě v košíčku. A co je na ní tolik zajímavého? Sepsala ji 14 letá dívka, která se rozhodla skoncovat se svou nadváhou. Čtivým způsobem popisuje, co se s ní dělo po tomto důležitém rozhodnutí. Základem není žádná drastická dieta, nebo úmorné cvičení, ale jednoduchá rovnice. Když chceš shodit kila, musíš mít výdej vyšší než příjem. Podotýkám, že na tohle přišla puberťačka, žádná zkušená dospělá osoba. Věnuje se nejen fyzické stránce hubnutí, ale i duševnu. Přes motivaci proř zhubnout přejde plynule k vytváření nových návyků, doporučením ohledně stravy a nakonec přidává i pár vhodných cviků. Svým pojetím shazování tuků mě pořádně motivovala.

Na tuhle knihu navazuje druhý díl.

První kniha byla v košíku, teď ještě nějaké doporučení ohledně stravy. jsem hodně mlsná a vybíravá v jídle, potřebuji široký výběr vhodného jídla. V téhle knize je spoustu receptů. Nejprve autoři odpoví na 100 všetečných otázek. Následují recepty včetně kalorického rozpisu. je jich přesně 100.

A tady je poslední z trojice knih.

A poslední z trojice knih je rozdělena na 7 sekci: věčná dietářka, jak si udržet váhu, těhotenství a po porodu, děti, sport, práce na směny, menopauza. Každá sekce má svoji teoretickou část, kterou autoři doplnili zajímavými recepty. Stejně jako v předchozí knize uvádějí kalorickou hodnotu připravovaných jídel.

Pro rozjezd to zatím stačí víc než bohatě. Stačí jen vydržet. Kila jsou pomaličku polehoučku dolů. Některý týden rychleji, jiný pomaleji. Podle toho, jestli víc sportuji než hřeším. Celé je to postaveno na trvalé změně životního stylu a tu nelze provést tak rychle a razantně, jak nám to v nejmenovanéh seriále o hubutí ukázala paní Kateřina C.

Mějte se moc hezky a já jdu ty knihy vrátit do knihovny. je na ně totiž rezervace.

pondělí 23. března 2015

V penzionu Lada

Na okraji vesnice Repechy stojí nádherný pension Lada V sobotu se v prostorách restaurace konal sraz šikovných rukou. Ženský klub pořádal prodejní výstavu. Moc jsem se na tuhle akcičku těšila. Manžel mě dovezl a se slovy: "A co tady jako budeš ty 4 hodiny dělat?" odjel. Když za 5 hodin přijel, vůbec se mi domů nechtělo. Čas strávený v příjemné společnosti utekl rychleji, než bych chtěla. On to byl vlastně takový workshop. Sotva jsem začala obdivovat jednu techniku tvorby, už jsem se ji pod vedením ochotné paní učila. Dost řečí, tady jsou fotky:

Takovou tam mají hezky vyřezávanou židličku.

Veselé textilní bytové dekorace.

Patchwork
Tato technika sešívání jednotlivých dílků do velice efektních tvarů se mi hodně líbí. Ale...jeden musí mít cit pro sladění barev a to já nemám. Přesto ten prostřední povlak na polštář doplněný přehozem bych brala všemi deseti.
Mustr by byl, teď ho jen proměnit ve skutečný výrobek :-)

Tvorba dětí - moderní gumičkové náramky.

Košíčky z novin. Chystám se na ně, návod mám zde. Už také vím, že je můžu barvit mořidlem na dřevo a tím dosáhnu imitace přirozeného vzhledu, jak je to vidět u košíku se zelenou mašlí. Barevné dno není těžké vyrobit. Natře se bílou barvou a ozdobí ubrouskovou technikou. Pokud by se mi dno nepovedlo, můžu ho zakrýt povláčkem.
Kouzelné jsou i háčkované naškrobené košíčky.

Legrační šperky. Kam ta ženská na ty veselé nápady chodí?

Vajíčka bílá i barevná působí velmi křehce, ale jsou hezky tvrdá - parádně naškrobená.
Na větvičce nám vyrašily frivolitky. Vyfotila jsem dvě zblízka. Ta větší je z rukou šikovné paní.
Pozorovala jsem, jak vzniká a prořekla jsem se přitom, jaká je to drbačka.
Ve vteřině mi v rukou přistála maxi jehla a já se učila pod zkušeným dohledem jak na to :-)
Ta malá je moje :-) :-) :-)

Mistryně v háčkování vytvořily dva druhy slepiček samozřejmě i s vajíčkama
a nezapomněly ani na kuřátka sedící ve skořápkách.
Tvorba slepiček probíhala i v přímém přenosu.

Nad těmito dečkami přecházel zrak. Ta žlutá je s motivem kuřátek a zelená je se zajíčky.
Uprostřed jsou háčkované panenky a malé jemné prostírání.
Tmavé srdíčko má kostru z drátku a je vypletené z novin.
Vůbec to není těžké, po předchystání ruliček je hotové za pár minut.

Přáníčka zdobenou technikou zvanou Quilling.
Barevné proužky papíru různě smotané tvoří nejrůznější tvary.
Piplačka všech piplaček, ale výsledek je geniální.

Ale jestli Quilling je piplačka, tak 3D origami je s prominutím drbačka.
Vytváří se z maličkých trojůhelníků. Některé výrobky jsou složeny až několik tisíc těchto potvůrek.
Výsledek je famózní. Za tu neskutečnou trpělivost rozhodně stojí.

Tak a to nejlepší na konec. Paličkování. Mockrát jsem viděla v televizi, jak starší paní v kroji sedí a přehazováním paliček z jedné strany na druhou a vytváří nejrůznější krajky. V sobotu jsem ale viděla poměrně mladé ženy, jak se v paličkování střídaly. Ruce jim přitom hrály, jako by celý život nedělaly nic jiného než vytváření jemných krajek.
Historie paličkování sahá do 15. století.


Klobouk dolů před šikovností všech žen, které v sobotu své výrobky vystavovaly.
Tak a to je všechno.
Snad se vám to líbilo stejně jako mě.

neděle 22. března 2015

Dopleteno

Tak se mi konečně podařilo ukecat se a dosešívat svetr. Už jsem vám tady ukazovala některé jeho upletené části. Hnacím motorem pro mě bylo sobotní setkání Ženskéh klubu. Musela jsem prostě dokončit jednu rozdělanou práci, abych se mohla pustit do dalšího tvoření. Po dnešní akci "Kulový blesk" konečně budu moct přespávat v domečku po tátovi. Do výměny sedacího nábytku se nečekaně zapojil i můj muž. Navíc mě po tomhle milém překvapení vzal na oběd. Doma pak zmožený stěhováním nábytku usnul jak špalek. Já jsem si udělala pořádek na své taburetce a přitom mi padl do ruk nedodělaný svetřík...
















Našla jsem několika klubek a tuhle předlohu.
Riskla jsem to. Buď to vyjde na dlouhé nebo na krátké rukávy...:-)
Začátek mi dal docela zabrat. Vyznat se v předloze nebylo jednoduché.
Nepletla jsem nejmíň rok.
Upletené díly. Rukávy jsou krátké, materiálu bylo pomálu.
I ty krátké rukávy vyšly tak tak.
Osobně neznám nikoho, kdo má rád dokončovací práce, vy ano?
Po sešití se dostavila euforie, jupí, mám to hotové.

Ony ry rukávy nakonec nejsou až tak moc krátké.
Končí kousek nad loktem.
Jeden detail na vzor.
A zde je návod k použití.
Jak už jsem řekla, po delší pletací pauze jsem se v něm tak trochu ztratila.

A můžu se pustit do košíčků z novin.
Budu potřeboval nejméně dva.
V barvách velikonoc.

P.S. Příště vás zvu na setkání s Ženským klubem :-)