Sen o Africe

Cestou z noční služby, unavená a vyřízená jak žádost na LDN jdu loudavým krokem. V uších mi zní Muse. Pomaličku se rozednívá. Rozložitými korunami čnícími na vysokých kmenech stromů našeho malého lesoparku prosvítá modrošedá obloha. Muse vystřídalo Turbo se svým Svítá, noc šla spát . Už jsem doma. Venku opravdu svítá, ale já jdu spát. Zavřu oči a vidím stromy na okraji Hloučele prozářené africkým sluncem....

Afrika se probouzí

Nevěřím svým očím. Dívám se na svítání v Africe. Já jsem v Africe. Hlavou se mi honí ticíse otázek najednou. Usmívám se. Vzpomněla jsem si totiž na jednu starou písničku od zpěvačky Role Laurens - Afrika. Tiché prozpěvování melodie tohoto starého hitu přivolalo muže. Očividně mladšího a štíhlejšího bělocha. Maličké šedomodré oči, rty roztáhlé od ucha k uchu, krátce střižené vlasy barvy slámy. Příjemným hlasem mě upozorňuje, abych nezapomněla na slamák, brýle proti slunci a koš s jídlem. Vyrážíme na safari. Jsem nadšená a zároveň se trochu bojím. Muž umí číst myšlenky. Vezme mě za ruku a jdeme. Sedáme do auta. Naše výprava může začít. Nejedeme sami, doprovází nás řidič a další dva afričané ve stejnokroji s emblémem Kruger National Park. Zážitek střídá zážitek. Nejprve se před naším vozidlem objeví obrovský slon. Je to předvoj velkého stáda. Řidič zastaví, hovor uvnitř utichne a zraky všech se upřou na velikánskou šedou horu masa. Slon zvedá chobot, já se chytám mého společníka za ruku a domorodci se usmívají mému strachu. Řidič couvne a dá tak slonovi najevo, že ustupuje. Slon zamává ušima a výhružně zatroubí. Teprve až je auto hodně vzdáleno, slon se zklidní. Přes prašnou silnici za chvíli přejde celé slonní stádo i se čtyřmi slůňaty. Nedá se slovy popsat, jak neskutečně krásně mi je. Právě jsem viděla divoce žijícho slona. Nejraději bych vystoupila a šla za rychle mizejícím stádem.

Nádherný exemplář Slona Afického

Za pár minut řidič opět zastavuje. Ukazuje směrem k řece. Stojí tam žirafa a pokouší se napít. Má dlouhá krk. Musí se doširoka rozkročit aby dosáhla na vodní hladinu a mohla uhasit žízeň. Dostane se nám fundované přednášky o životě tohoto sudokopytníka. Můj společník mi vše překládá z angličtiny do češtiny. Tak se dozvídám, že žirafa dosahuje výšky až 5,5 metru a váhy kolem 1000 kg. Během svého života migruje od jedné skupiny ke druhé. Narozené mládě měří kolem 2 metrů a váží asi 70 kg. Každá kresba na srsti žirafy je jiná. Líbí se mi žirafí majestátnost a ladnost pohybu. Když jde, jakoby tančila.

I žirafy musejé dodržovat pitný režim.

Naše cesta ale nekončí. Přesto auto zastavuje. Dostávám do ruky dalekohled a jeden z domorodců mi naznačuje, kam se dívat. Nadšeně zamířím pohled žádaným směrem, ale vzápětí mi z úst vyjde přidušený sten. Vidím dva lvy jak žerou uloveného pakoně. Krev mi stydne v žilách. Křečovitě svírám ruku mého spolucestujícího. Jsem dost vyděšená tím, co vidím. Přesto nedokážu od té hrůzné podívané odtrhnout zrak. On na mě začne klidně a tiše mluvit. Vysvětluje mi, že vidím zákon silnějšího nebo-li potravní řetězec v praxi. Zvířata loví, protože se potřebují zasytit. Není v tom nic jiného než hlad.

Lev u své kořisti.

Den se chýlí ke konci. Koš s jídlem je prázdný. Sedíme ve velké dřevěné chatě. Před chvilkou byl den a najednou se během chviličky setmělo. Jsem parádně utahaná, ale také plná zážitků. Chtěla bych se mého příjemného spolucestujícího zeptat natolik věcí, ale stydím se ho oslovit jako první. Dívá se na mě tím svým veselým pohledem. Je mi strašně hezky. Ale odkud se bere ten vítr? A jak to, že prší? V Africe přece není zrovna období dešťů, nebo ano?

Vždyž já nejsem v Africe. Ležím v posteli po krk přikrytá ovčím rounem a drkotám zubama. Je mi parádní zima. Mám hlad, žízeň a chce se mi na malou. Tohle všechno byl jenom sen. Ale moc hezký sen. Navlékám si sibiřky, župan a jdu na WC...