Dřív to bylo jednoduché. Mladý člověk dokončil studium a dostal umístěnku. Bylo jedno, jestli je vyučený, má maturitu nebo absolvoval vysokou školu. Prostě se o něj stát postaral. Tedy v naprosté většině případů. Dnes je jiná doba a jiná situace. Po ukončení školy je docela obtížné najít práci. Většině absolventů chybí praxe a bez ní jsou nahraní. Zaměstnavatel nepotřebuje nezkušeného eléva, ale oboruznalého jedince. Ale jak má dotyčný člověk přijít ke zkušenostem z praxe sotva opustil brány školy? Když se mu zadaří a nastoupí do svého prvního zaměstnání, obvykle dostane smlouvu na dobu určitou s tříměsíční zkušební dobou. Je-li šikovný a snaživý, po roce dostane další smlouvu na dobu určitou. A po dalším roce znovu. Že je to nezákonné? Je. Ale kdo se proti tomu ozve dřív než po druhém prodloužení? Téměř nikdo, všichni jsou rádi, že mají místo a získávají tolik potřebnou praxi. Pokud se po dalším roce teď už zapracovaný zaměstnanec ozve, s obavami čeká na ortel zaměstnavatele. Při sepsání smlouvy na dobu neurčitou jásá a oslavuje. Pokud se ale zaměstnavatel rozhodne stávající smlouvu dál neprodloužit a novou nesepsat, ocitne se zaměstnanec na dlažbe. Přesněji řečeno na pracovním úřadě. S jeho "pomocí" hledá další práci. Má výhodu praxe a pokud se umí při konkurzech prodat, má i velkou šanci rychle sehnat nové zaměstnání. Jenže pokud narazí jen tvz. brigádu (dohoda o provedení práce), může nastat prekérní situace. Během "brigády" ho úřad práce pošle na obecní práce. On musí respektoat pracák, takže se omluví z brigády = přijde o ni a jde uklízet na obec. Tuhle situaci bohužel znám z první (manželovy) i z druhé (nejedno dítko kolegyň z práce) ruky. Nechápu proč to tak je, ale pracák nerepektuje tyto krátkodobé pracovní úvazky.
Podtrženo a sečteno, nemají to dnes absolventi škol vůbec jednoduché. U nás doma to máme dvojmo. Letos končí školy oba moji synové. Jeden to chce ještě zkusit v navazujícím dvouletém studiu. Protože je u vojska, má už i teď během studia statut zaměstnance s platem. Takže o něj se zaměstnavatel postará i kdyby nakrásně nedokončil ani bakaláře. Ten druhý syn má statut věčného studenta. Zatím neúspěšně bojuje se státnicemi a já se obávám, že při jeho přístupu to bude mít hoooodně těžké. Moc mu přeji, aby školu dokončil. On práci hned tak nesežene. Jeho oborem je cestovní ruch.
Mít práci, tudíž vydělávat peníze je nezbytné k přežití. Peníze potřebujem k plnění svých snů a přání.
To nemluvím o založení rodiny. Pak už se bez peněz neobejdeme.
Mít práci, která nás alespoň trochu baví, je velmi dobře finančně ohodnocená
a nesebere nám všechen volný čas,
to je dnes výhra v loterii.
K cestovnímu ruchu to chce alespoň průměrnou angličtinu. Mám ten obor vystudovaný, jenomže do budoucna s ním nechci už nic mít společného (dík učitelům na SŠ) a tak scháním práci jinde. A co vím v moravskoslezkém kraji o pracovníky v CR není nouze. Alespoň vždy chtějí pokojského
OdpovědětVymazatTak něco podobného u mne v rodině bude letos také.
OdpovědětVymazatPamatuji si, když jsem kdysi hledala práci po maturitě já. Je to už hodně let a i tenkrát to bylo sakra těžké...
OdpovědětVymazatTzv. umístěnky jsem nikdy nebral jako důkaz, že se "stát postaral", ale jako že rozhoduje o tom, do čeho mu nic není a nemá být. Ale samozřejmě, není to dnes nic lehkého, vůbec to nechci zlehčovat.
OdpovědětVymazatMožná je problém v tom, že u nás přetrvává přesvědčení, že někdo se musí postarat. Třeba stát. Nebo rodiče. Můj syn loni skončil střední školu a teď má své druhé zaměstnání. Na pracáku byl asi čtrnáct dnů a teď má dobrou práci v oboru. A co tak slyším kolem, tak je spíš problém, že hodně mladých nechce pracovat - nebo spíš chtějí nic nedělat a za to brát peníze.
OdpovědětVymazatTohle je opravdu zapeklitá situace. Já myslím, že bylo dobré, když se stát postaral s umístěnkou - má to svoji logiku. Mladý člověk dostal okamžitě práci, třeba ne zrovna to, o čem snil, ale hlavně získal tu praxi, pracovní návyky - které mnoha lidem dneska chybí. Také se otrkal a získal důležité zkušenosti, jaké to je pracovat v kolektivu. I když výdělky nebyly horentní, svoji výplatu prostě měl a nebyl na krku rodičům ... Ne každý je typ, který to umí rozbalit na konkurzech, znám pár takových lidí. I dost mužů dělá ramena třeba mezi kamarády, ale když přijde na věc, prostě nepřesvědčí. Takže pokud mají rodiče, je o ně postaráno. Jenže si zvyknou na ten pohodlný život, vidím to v okolí na mnoha případech. Co by se staral, když "hotel maminka" je vlastně nejlepší a máma ho prostě ve většině případů nevyhodí... Když to tak shrnu, mám vlastně štěstí v tom, že jsem se dovedla o sebe vždy postarat, mám vyřídílku a studovat navíc nebyl také problém. Dovedla jsem si vydělat dost pro svou potřebu, ale je to možná i o schopnostech.
OdpovědětVymazat[6]:Ještě přidám odkaz k zamyšlení ... Snad to nevadí.
OdpovědětVymazathttp://zena.centrum.cz/deti/skolaci-a-pubertaci/clanek.phtml?id=806660#utm_source=centrumHP&utm_medium=stylebox&utm_term=position-4
No, vlastně nevím, co má dnes člověk dělat. Nejdřív nemá praxi. Pak má děti. A pak je starý a nikdo ho nechce... Prvnímu synovi gratuluju ke geniálnímu rozhodnutí a Tvému druhému synovi držím palce. Můj syn vejšku vzdal, práci nenašel. Udělal si živnosťák a začal dělat programátora na volné noze a byl tak dobrý, že ho zlanařila větší softwarová firma. Teď má teplé a dobře placené místo ale fůru práce. Dělá i na ten živnosťák, protože nemá to srdce se vykašlat na své staré klienty...
OdpovědětVymazatJe to těžké, to je pravda, ale ani ti, kteří mají smlouvu za dobu neurčitou nemají vystaráno napořád. Já vím. A absolventi škol? Jak nejsou známosti, je to určitě moc těžké. To platilo vždy a platit bude i nadále, že?
OdpovědětVymazat[1]: Tak to jsem zvědavá, co na to řekne synátor Byla bych ráda, kdyby místo našel
OdpovědětVymazat[2]: Tak jim držme pěsti, aby všechno dopadlo tak jak má
OdpovědětVymazat[3]: My jsme dostaly umístěnky přímo na oddělení. Špitál si nás rozdělil. A manžel se vyučil pro elektrárnu, takže pracoval jako elektrikář na montážích po celém kraji. A vlastně všichni v rodině po škole dostali místo. Alespoň na něco ta doby byla trochu dobrá
OdpovědětVymazat[4]: Já to brala jako odrazový můstek. Člověk se zaučil pak měl snad šanci přejít na takové místo, které mu pasovalo. Dnes sice mladí mají možnost volby od samého počátku své pracovní cesty, ale sehnat práci není snadné
OdpovědětVymazat[5]: Tak pokud by se to bralo takhle, je to celé špatně, v tom máš 100 % pravdu. Když se chce, práce se najde. Byť by to byla zpočátku jen "brigáda"....
OdpovědětVymazat[6]: Tak já rozhodně nejsem hotel Máma Starší syn je samostatná jednotka jen námi financovaná - sám si vaří, pere, uklízí, prostě co si neudělá, to nemá. Je od nás hezkých pár desítek km, takže mu nic jiného nezbývá. Ten mladší si občas nechá vyprat a vyžehlit, ale jinak si na kolejích taky sám pere
OdpovědětVymazat[8]: Tvůj syn je geniální. Vzal to za ten správný konec. Kéž by to podobně dopadlo i u nás
OdpovědětVymazat[9]: S těma známostma je to tak jak píšeš, bohužel. My zrovna žádně správné kontakty nemáme, takže synátor bude muset hodně zabrat
OdpovědětVymazatTiež som to nemala jednoduché... po strednej som si musela hneď hľadať prácu a povinne chodiť ešte na externé štúdium na vysokú. Prácu som našla vždy s pomocou niekoho, lebo keď som sama hľadala mala som smolu ako si vyššie písala - bez praxe, jazyky neboli dva, ale len jeden a aj to som nemala štatút tlmočenia a prekladateľa a navyše som bola príliš mladá a vhodná kadetka na budúce rodičovstvo... bolo to ťažké. Dnes prácu mám, už to bude šiestym rokom. Nie je to extra platené, ale postupne som sa vypracovala na to miesto, ktoré mám teraz... a to si chcem ešte dokončiť štúdium. Držím tvojim synom palce, v dnešnej dobe je ozaj šťastie nájsť prácu, ktorá spĺňa všetky požadované kritéria... verím, že obaja budú spokojní. :)
OdpovědětVymazat[18]: Já v to věřím taky. Je hodně důležité být v práci spokojený. Není nic horšího než chodit do práce z musu a s odporem...
OdpovědětVymazatPro mě osobně je spokojenost v práci vždycky hodně důležitá a v minulosti jsem kvůli vnitřní nespokojenosti dokonce už i párkrát pozici změnila. Sice to moje okolí nechápalo, ale mám přečtenou audioknihu Atomové návyky a tam se přesně o tomhle mluví. Nikdy nebudete výkonní, pokud nebudete spokojení. V životě, v lásce, prostě celkově. ;-)
OdpovědětVymazat