Kdybych to bývala věděla, tak bysem tam nejspíš nejela. Byl to mazec. Ale je bezva, že to mám za sebou. Překonala jsem sama sebe. O co šlo? Vlastně o stmelení pracovního kolektivu. Cyklovýšlap do Javoříčka spojený s prohlídkou jeskyně. Kolo můžu a v Javoříčské jeskyni jsem už taky byla, takže nebyl důvod nejet. Oni nám říkali, že si do jeskyně máme vzít nějaké staré oblečení, které nevadí zašpinit. Mohli jsme ho spolu se spacákem dát do doprovodného vozidla. Jenže jsme si říkali, to bude jenom hec. Tak se na tu legraci pojďte podívat...
Do Olomoucje jsem jela vlakem.
Pak jsem si přejla na místo srazu, do Hejčína.
Nejprve se jelo po rovince - Litovelským Pomoravím.
V Litovli jsme se občerstvili.
Následovaly kopce.
S plnými břichy to šlo ztuha.
Do cíle, chaty v Javoříčku, jsme dojeli dost unavení.
Patnáct vteřin dlouhé video z dojezdu.
Netušila jsem, že mě naše vrchní natáčí...
Večer byl moc příjemný.
Zpívalo se u kytary, popíjelo se všechno možné
a zajídalo se to domácí buchetkou jedné sestřičky.
Spalo se jen na lehátkách a ve vlastních spacácích.
Probudili jsme se do slunečného rána
Pak nás navlékli do slušivých kombinéz a jiných oblečků,
vybavili nás přilbami s čelovkami a šlo se do jeskyně.
Jenže to nebyla jeskyně pro komerční návštěvníky...
První metry se šlo, ale pak jsme klekli na všechny čtyři a bylo to...
Cestou tam se lezlo nahoru. To ještě šlo. I když prostor byl velice úzký.
Žebříky mi moc nevadily...
než jsem zjistila, že nesjou moc stabilní...
"Urologický" krápník a bláťulák
Stalagnáty?
Öbčas jsem si říkala, jestli se nahoru nějak vyšplhám...
Tohle video ukazuje 22 vteřin z obtížněho stoupání.
Když jsme si sedli, museli jsme se šoupat stylem zadek - nohy po úzké římse
Když jsme se doplazili do první jeskyně,
mohli jsme si na chvíli stoupnout
Nádherná podívaná
Dóm, to je obrovský, nádherný prostor.
Hloubka je tam taky pořádná.
Ulička vzdechů
Kratičký úsek do a z Dómu je nutné se plazit,
těch vdechů bylo habaděj...
Cesta zpět se musela "jít" hlavou dolů.
Přemlouvala a utěšovala jsem se nahlas...
Měla jsem opravdu strach.
Díra byla temná, na konec nebylo vidět
a my se spouštěli do malého, hlubokého otvoru po hlavě...
A tady je na videu vidět 12 vteřin ze sešupu dolů
Konečně venku...
Špinaví, unavení, ale šťastní, že jsme to zvládli.
Byl to opojný pocit.
Na chatě jsme dojedli včerejší guláš a opekli si vynikající špekáčky.
Někteří jeli zpět autem.
Já se už dopředu rozhodla, že pojedu přímo do Prostějova.
Bylo to dost náročné, celou cestu mě brzdil protivítr.
Ale za tři hodiny jsem to zvládla.
Zbytek skupiny, co jel do Olomouce, taky dojel za tři hodiny.
Na památku jsem si dovezla oteklá kolena
na kterých se začaly krásně vybarvovat modřiny,
lokty na tom byly o malinko líp,
cítila jsem každičký sval i ten nejmenší,
netušila jsem, že jich máme takové množství...
Druhý den to bylo v práci čiré utrpení.
Jeskyňář nám nechal udělat nádherné album,
jednu fotku z něj máme přímo na pracovně...
Vyčerpaní v první jeskyni.
Máme před sebou Uličku vzdechů a celou cestu zpět...
Hmmh, to vypadá, jako by si Bláťulák brousil zuby na ten urologický krápník?? (Ne)představitelné!
OdpovědětVymazatI dospělí si mohou hrát... Tu jeskyni skoro závidím..
OdpovědětVymazatNádhernej výlet a ten uro krápník fakt zaujal . Klaním se před tvým sportovním duchem .. cesta na kole a ještě lézt po žebříku do míst , kam se člověk pomalu ani neprotáhne . Ale určitě to v tý jeskyni stálo za to
OdpovědětVymazatRenatko, klobouk dolů. Já bych to nedala ani v mladším věku, takhle uzavřené prostory nemůžu. Mně se blbě dýchá jenom když vidím tvoje fotky a video. Děs a běs, jseš hodně dobrá
OdpovědětVymazat[1]: No vidíš, to mě nenapadlo, že by pánská jízda?
OdpovědětVymazat[2]: Ono nebylo moc co závidět. Dostat se tam byla dřina a dostat se ven, byla dřina ještě větší...
OdpovědětVymazat[3]: Někteří tomu říkali adrenalin, já čiré bláznovství... Ale nelituju toho
OdpovědětVymazat[4]: Děkuji. Docela mě překvapilo, když mi pak před jeskyní vysekly poklonu i mladší kolegyně Je fakt, že jsem patřila k těm nejstarším
OdpovědětVymazatRenatko smekám. Na tohle jsem nikdy nebyla. Ani za mlada. V jeskyni v Javoříčku jsem byla, ale ne po čtyřech. Na to by mě nikdo nenalákal ani kdyby na konci byl hodokvas.
OdpovědětVymazatNa tohle by mě neurvali, kolektiv nekolektiv .
OdpovědětVymazatRenátko, hluboce před tebou smekám.
OdpovědětVymazatNedalo bych ani, kdybych byla o 40 let mladší, natož nyní. Tam by mě nikdo nedostal!
Nádhera! Teď už chápu obtížnost trasy z jeskyní, pěkně o tom teď píše v Kavárničce u Ruženky pan Jeník - dobývání podzemních jeskyní: ruzenka.blog.cz/jenik-vypravuje-nejen-o-jeskynich-18. Skláním se před tvým odhodláním i výkonem. Hned budu raději chodit číst tvé zážitky, když mezi nimi budou takové výkony a trasy
OdpovědětVymazatRenčo, krásný výlet. A máš můj velký obdiv, že jsi dala náročnou cestu jeskyněmi. Já bych se tam nepustila ani za mlada a teď bych tu plazivku asi ucpala. Namožené svaly přestanou bolet a zůstanou krásné vzpomínky.
OdpovědětVymazatJednoznačnè ... NIKDY.
OdpovědětVymazatTakto malý a stísněný prostor bych nedala, je to nad mé limity.
[9]: Když jsme viděli ty ušmudlané oblečky, říkali jsme si, že to asi fakt bude mazec, ale že takový
OdpovědětVymazat[10]: Vstup do jeskyně byl poměrně úzký, ale nejdřív se šlo i když hodně natěsno. Až pár desítek metrů později jsme čapli k zemi. V housence se dá těžko vylézt zpět
OdpovědětVymazat[11]: Jako žena jsem byla nejstarší, 48 let, chlapi byli tři starší...
OdpovědětVymazat[13]: Máš pravdu i na ty svaly se už teď vzpomíná s úsměvem
OdpovědětVymazat[12]: Děkuji za odkaz na Kavárničku. je to poutavé počteníčko. Nechám se snadno vyhecovat k výkonu, mám ráda umírněný adrenalin, takže tohle určitě není můj poslední výstřelek
OdpovědětVymazat[14]: Simčo, ale mělo to jeden veskrze pozitivní efekt. Když jsem si znovu a znovu představila sama sebe, jak mě doktor zvedá za můj tučný zadek, pochopila jsem, že musím fakt zhubnout
OdpovědětVymazatKrásný výlet jsi měla. Já bych nedala ty průlezy - mám fobii. Stačilo, když jsem měla jít průlezem klatovské Černé věže!
OdpovědětVymazatRenatko, klobouk dolů, Tak ti nevím, ale já bych to nedala. Určitě to bylo krásné co krásné kouzelné a máš z toho dobrý pocit. Mě by museli tahat na laně a to nemluvím o tom lezení hlavou dolů A nevědět co v té tmě bude. Hrůza a tak znova úvodní slova já bych to nedala, klobouk dolů ☘️
OdpovědětVymazatKrásný zážitek jsi "asi" měla, ale já na rovinu říkám, že na tyto akce jsem nikdy nebyla. Ńa tohle by mne nikdo nenalákal, ale tím netvrdím, že to není dobré, ale jen pro lidi, jako jste vy Cesta na kole byla jistě náročná a co teprve ta jeskyně. Přitom já Javoříčko znám, byla jsem tam několikrát, naposledy před 2 lety (bude v létě), ale vždy jako klasický návštěvník. Jsou to krásné jeskyně a mohu jen doporučit. Ale speleologem bych býti nemohla, to přenechám šikovnějším - jako jste byli vy!
OdpovědětVymazatRenátko, máš můj hluboký obdiv. Já mám jeskyně ráda, ale znám je jen jako komerční návštěvník. Poslední byla Demänpvská ledová jeskyně, kde jsem si při výstupu pěkně hrábla na dno svých sil.
OdpovědětVymazat[21]: Bylo to bezva povyražení...
OdpovědětVymazat[22]: Chvilkama to bylo hodně drsný, ale dali jsme to všichni
OdpovědětVymazat[23]: Máš pravdu, cesta tam byla hodně do kopce. A když jsem šlapala zpět do Prostějova, směr Luká, byl ten kopec dlouhý několik km. Ale ani já bych nemohla být speloelogem. Tenhle zážitek mi vydrží na hooooodně dlouho
OdpovědětVymazat[24]: Demenovská je krásná jeskyně. Pro mě je teď budou asi vsechny jeskyně krásné už jen proto, že se v nich chodí vzpřímeně, po nohách
OdpovědětVymazatPáni, smekám, muselo to být opravdu náročné. Hodně mi tvůj popis připomíná knížku Písečníci a bludný asteroid, kde se hlavní hrdina taky dostával náročně přes podzemní chodbičky a jeskyně. Jsi vážně dobrá, všichni jste dobří!
OdpovědětVymazatMáš můj obdiv... Krasný článek i fotky, aspoň si to člověk může představit a nasát tu skvělou atmosféru.
OdpovědětVymazat[29]: Chodbička byla úděsná. Úchyty vysoko, moje těžká zadnice nízko, dostat se nahoru = být spocená až na pr...
OdpovědětVymazat[30]: Klidně sosej, já už mám dopito...
OdpovědětVymazatNo, já tedy hluboce smekám. Cos ty dokázala, to bych fakt nedala ani kdybych byla tak mladá jako ty. Doufám, že už jsi ty bolístky překonala.
OdpovědětVymazat[33]: Ježurko, už druhý sen v práci jsme si ze sebe a ze svých malých strachů dělali srandu
OdpovědětVymazatTak to bych určitě nedala. Měla bych klaustrofóbii. Zažila jsem něco podobného u moře při malém potápění, když jsme si měli počkat až opadne vlna a plavat šachtou do krásné mořské jeskyně. Tam to šlo, ale zpět už to bylo horší. Vlna byla stále nahoře a šachtička byla malinká. A nestačil dech. Do Javoříčka jezdila na chatu speleologů dcera. Takže ty špinavé overaly znám. Možná by se ještě jeden doma našel. Tehdy byl na chatě pan Koudelka, bývalý velký lyžař a můj známý. Jak je to dnes, nevím.
OdpovědětVymazat[35]: Jani, jak se jmenuje pan speleolog, to nevím, ale byl to docela milý pán. Tvrdil,že se do všech děr hravě dostaneme. Prý tam nacvičovali průlez se zdravotnickými nosítky...
OdpovědětVymazatTak to musely být nádherné zážitky. Jako mladá jsem jeskyňařila v Moravském krasu. Byly to krásné roky, plné práce (kýblovali jsme z jeskyní bláto, nebo odkůrovávali stromy na podepření chodeb), bláta a modřin po celém těle. Ale také neobyčejných zážitků z míst, kam se podívalo jen málo lidí.
OdpovědětVymazat