Gerbery pro babičku

 Manželova máma měla krásných 85 let. Bohužel posledních pár let už jen leží. Žije v domově důchodců ve stejné vesnici jako její dcera. Švagrová za ní chodí každý den. Sama už je důchodkyně a péči o plně ležící maminku už nedávala. My ostatní tam jezdíme když máme volno. Ale zpět k narozeninám. Co jí dát? Řezané květiny nikdy moc v oblibě neměla, spíš ty v květináči. Jenže parapet v jejím pokoji je plný. Oblečení vlastně nepotřebuje, má ho víc než dost. Ať jsem přemýšlela, jak jsem přemýšlela, nic kloudnějšího než dárkový koš potravin a ovoce mě nenapadl. Jenže pak mě osvítilo...

Tuto orchidej jsem dala manželově mámě už dřív.

Moc se jí líbila,

dokonce si vzala s sebou i do domova důchodců

A tak jsem začala tvořit...

Nejdřív jsem musela uháčkovat okvětní lístky.

S drátkem.

   Spoustu okvětních lístků s drátkem.

Na jednu květinu jich mělo být 45.

Na "gauči"  jsou malé okvětní lístky,

pod ním jsou velké...

Pak jsem vytvořila hnědý střed a kolem něj nalepila

tavnou pistolkou okvětí s pestíky

Kolem středu se pak lepily okvětní lístky,

nejdřív ty malé...

Pod malé lístky se lepily ty větší, aby byl květ plný

Šlo to pomalu, hodně pomaličku...

Musela jsem být opatrná, protože nic nejde vzít zpět.

Jednou nalepené lístky drží hodně pevně.

A tak to vypadalo zespod květu...

První obtočení stonku bavlnkou - podle návodu,

šlo samozřejmě dolů, 

nelíbilo se mi to...

Tohle už je jiná písnička panečku.

Dokonce se mi povedlo imitovat drátek držící stonek...

Tahle gerbera vypadá, že má málo okvětních lístků,

ale nemá...

A už je ve vázičce první gerbera....

Takto jsme předali dárek babičce při první návštěvě, 

s mým starším synem 

a jeho ženou....

Líbilo se to, a mě se strašně ulevilo, že je babi spokojená....

Druhá návštěva byla za pár dnů, 

šli jsme tam s manželem, 

do vázičky přibyly druhé dvě gerbery...

...a babi se rozplývala blahem.

Udělala mi tím velikánskou radost.

Gerbery má na stolečku naproti postele, 

aby na ně pořád viděla.

A orchidej stojí kousek vedle...

Co vy na tenhle můj háčko-drátko-kousek?

Háčkovací maraton 2024

 Dobré odpoledne. Hodně dlouho jsem tu nebyla. Ale už jsem zpět. Jak asi víte, moc ráda háčkuju nebo pletu. Je to má vášeň spolu se čtením knih. 

V pátek jsem se zúčastnila už druhého ročníku Háčkovacího maratonu v Kroměříži. V tom prvním jsem háčkovala od 10 do 16 hodin. Neměla jsem k sobě nikoho známého. Seznámila jsem se až na místě. V sále Starého pivovaru. Konečně jsem poznala i Krampolínku, jejíž návody a rady mám moc ráda. Seděla u našeho stolku a čas od času přidávala na FB živé vstupy z háčkovací akce. 

Video má Krampolínka na svém vebu 

Letos to bylo trochu jinak. Jsem členka několika živých háčkovacích skupin. A z té Olomoucké tam se mnou byly tři kamarádky - háčkařky. Zapsaly jsme se na blok od 10 do 22 hodin. 

O co tady jde? Je to charitativní háčkování pro děti a seniory z nemocnice v Kroměříže. Materiál dostaneme k dispozici a to co vyrobíme, odkládáme na stůl. Na konci akce se hračky spočítají a v prosinci se odevzdají do nemocnice. Nejsou tu jen na místě vyrobené hračky, je spousta hodných lidiček, kteří háčkují doma a pak to donesou na Háčkovací maraton. Ale tyto hračky se nezapočítávají do celkového stavu. 

Ale dost řečí, zvu vás na malou prohlídku této krásné akce...

V sále Starého pivovaru v Kroměříži už je všechno připraveno.

Na stole pro hotové hračky je zatím prázdno,

jsou tam pouze dva maskoti...

Maskoti této akce jsou Maratónci.

Navrhla je již zmiňovaná Krampolínka

Stylové pozadí pro háčkování

Stolečky pro háčkařky zatím zejí prázdnotou...

Materiálu je opravdu hodně a to se ještě průběžně doplňovalo.

Ne že by tam nebylo spousta jídla k dispozici,

ale znáte to, jedna vezme to, druhá zase tamto

a pak se jen tak zobká...

A je to tady, začínáme...

24 hodinový Háčkovací maraton je odstartovaný.

Ta blondýnka je Krampolínka.

Tohle je moje první hračka.

Z příze Dolphin jsem uháčkovala žabičku.

A nebyla jsem ani zdaleka první.

Zatím je ale stůl hodně prázdný...

Jedna z mých háčkovacích kamarádek dodělala medvídka...

A tady je druhá háčkovací kamarádka s hotovou hračku.

Je to méďa, ale ona svou hračku něžně nazvala surikatou....

K háčkování nám hrála místní kapela Jamtour

Moje druhá hračka, slon, se do spodního patra stolu už nevešel....

A třetí a poslední hračku, prasátko, jsem háčkovala z bavlny

Nataša nám vykouzlila tahle parádní trička

Pohled na záda

Hračky uháčkované během první dvanáctihodinové směny,

to je od 10 do 22 hodin v pátek

Tohle video jsem raději vložila na YouTube

A jak to celé dopadlo?

A to jsme my...

Blondýnka je Nataša,

v sukni je Ivanka,

potom je tam moje maličkost

a vedle mě stojí Danuška

A to je všechno z letošního 

Háčkovacího maratonu

Mějte se krásně

Zvláštní dny

 V pátek jsme měly opět setkání háčkařek ve  vile Primavesi. Je tam Kafec, takže občerstvení luxusní. Tentokrát jedna z nás slavila kulatiny. Holky z Mishastyle pro ni připravily krásný dort z barevných klubíček.

Moc se jim to povedlo, kytička je z malých jednobarevných klubíček a dort je z velkých duhových klubek. Dohromady je to symbolických 6000 km příze. Bylo to super odpoledne. Chvilku jsme kecaly, pak zase háčkovaly, popijely kafčo a pojidaly mpc dobré zákusky....

Odcházela jsem mezi posledními. Auto jsem měla zaparkované asi 15 minut od vily. Sluníčko už tak nepeklo, jelo se mi dobře. Až do té chvíle, než do mě vrazilo auto. Viděla jsem jak se rychle přibližuje, ale nebylo kam ujet. Paní mě očividně neviděla. Já jsem jela po hlavní a ona odbočovala mým směrem. Když do mě vrazila, auto se trochu pootočilo, než jsem zastavila. Bylo to strašně nepříjemné. Rána. Moje první reakce byla, že jsem vyskočila z auta a nadala jsem paní, jestli je normální. Moje červené auto to schytalo docela slušně...

To druhé auto, jehož řidička nehodu zavinila, nebylo tak pomačkané...

Paní zavolala PČR. Sepsali to s náma. Poučili nás, co máme dělat. 

Paní byla z toho všeho tak mimo, že jsem ji ještě musela několikrát zopakovat, že je velké štěstí, že to odnesly jenom plechy. Přišel za ní manžel, pak se trochu zklidnila. Začala se mi omlouvat... Kupodivu jsem byla klidná, jen se mi maličko klepaly prsty, když jem ťukala manželovo telefonní číslo. 

Domů jsem dojela bez problémů. V kuchyňi jsem si sedla a poslala fotky kamarádce. Když pak manžel vyšel z infrasauny, ještě jsem byla v klidu. A pak, po sprše to na mě padlo. Adrenalin pomalu mizel a já měla parádní bolehlav...

Naštěstí se s autem dá jet. V soboru jsem měla den a dnes mám noc. Zítra budou volat pojišťovnu a já se na ně napojím, jak se vzbudím po noční... 

V sobotu mi volal muž, jela jsem z práce. Prý mám přijet na Garso, někdo by mě prý rád viděl. Byla jsem zvědavá, tak jsem zaparkovala kousek od občerstvení Garso. Manžel seděl u stolu sám. To bylo divné. Prý mám jít k vedlejšímu stolu. Hned jak jsem viděla pána na invalidním vozíku, uhodla jsem, kdo to je. Bývalý pacient z traumačky v Prostějově. Ležel u nás několik měsíců. Měl velice komplikovanou zlomeninu stehenní kosti, dlouhodobě se záněty, skoro přišel i o kyčelní kloub...Ale dostal se z toho. Je sice na vozíčku, ale udělá i pár kroků o berlích. Ten pán zná mého muže od děcka, je ze stejné vesnice, jen o pár let starší. Měl z naseho setkání obrovskou radost. Neskromně se přiznám, že mi dělalo velkou radost, když mě vychválil do nebe.

A manželovi se to libilo. No a byla tamni jeho přítelkyně, která byla taky ráda, že mě vidí. Je to milá ženská. Ale byla tam taky jeho sestra. Manžel mi dopředu řekl, znala moji mámu. Ona mě automaticky oslovila Renatko a tykala mi. Bylo to příjemné, citila jsem se s ní moc fajn. Ona pracovala s mámou v OP Prostějov. Na stejné dílně. Ten pocit, že se bavím s někým, kdo znal moji mámu, ldo mi povídá, jak byla na mě pyšná, co už jako malý prcek umim...to se ani nedá popsat. A úplně perfektní bylo, že se bavil i můj muž. Vůbec se nám nechtělo domů. Až kolem 21:30 jsem začínala být unavená, tak jsme se rozloučili. Máme na sebe kontakt, tak věřím, že to nebylo poslední setkání. 

Moje máma byla hezká ženská.

Nerada se fotila, takže moc fotek s ní nemám.

Chybí mi, stejně jako táta...

Šátky Flower valley

 A jsem zpět u háčkování. Je to nedílná součást mého já. Když jsem poprvé uviděla šátky, moc mě nenadchly. Nejspíš to bylo tím, že autorka neměla šťastnou ruku při výběru vzorů, tedy aspoň podle mého vkusu. Ale pak jsem narazila na vzory mému oku lahodící a prostě je musela zkusit. A bylo to, Šátky jsou moje srdcovka

Tenhle vzor je od polské autorky šátků SisLove.

Moc se mi libila ta barevná kombinace.

A povedlo se mi najít hodně podobné klubko

Háčkovalo se mi skvěle.

Bavilo mě to.

Jak šly barvy, docela to přibývalo.

A myslím si, že se podařil.

Dostala ho sanitárka z našeho oddělení, když šla do důchodu.

Modrá verze flower valley.

Barvy byly na přání.

Je pěkný, ale ta předchozí. 

barevná varianta 

je mi bližší 

Nicméně bavilo mě to.

Tak to byl další kousek 

z mého háčkovacího světa 

Co vy na něj?