středa 19. června 2024

Bílá Voda

 Před pár dny jsem docetla knížku Bila Voda. Nechtěla jsem ji číst, protože jsem věděla, že je v ní spoustu smutných a bolestných věci z totalismu. Ale zrovna jsme byly na "babském sletu" a Martinka opěvovala knížku Žítkovské bohyně Taky jsem ji četla a líbila se mi. A Bílá Voda je od stejné autorky, takže kamarádce nedalo moc práce mě  ukecat. Vzápětí přede mnou ležely hned dvě knihy. Přidala i Patrila Hartla, prý na odlehčení....

Je to pořádný kus knihy. Má několik stovek stránek. S odhodláním jsem se tedy pustila do čtení. Je to psané z několika pohledů. Hodně dobře se mi to četlo. Přímo mě to vcuclo. Proto jsem si z knihovny stáhla i e- knihu do mobilu, abych si mohla číst i na noční směně. Často jsem při čtení brečela, protože totalitní režim byl fakt hodně krutý, místy až brutální. Kladla jsem si spoustu otázek. Jak může někoho vůbec jen napadnout říct matce, že její dítě zemřelo a přitom ho dát k adopci? Jak může otec dítě prodat? Jak to, že se může beztrestně střílet na jeptišky? Jak vůbec může někdo na povel zničit vzácné ostatky staré několik stovek let? Proč Papež to, co za totalismu v Česku podporoval, po revoluci popřel? 

Když jsem dočetla, bylo mi z toho všeho tak nějak divně. Vím, je to román a ne literatura faktu. Jenže autorka čerpala ze skutečných událostí, ze skutečných lidských příběhů. 

Tahle kniha se mi dostala pod kůži. Četli jste ji taky? Co na ni říkáte?







neděle 9. června 2024

Dárek od dětí - Benátky - 4. den - letíme domů


V neděli jsme odjížděli domů. A opět jsme zabloudili. V momentě, kdy jsme si  uvědomili, že opět jdeme špatně, jsme se oba začali smát...


Poslední jízda vapoterem




Na letišti Maco Polo Benátky
To není naše letadlo, letěli jsme s Rakouskými aerolinkami



Ádie Benátky



Pod okénkem letadla se klubou Alpy




Krásný pohled, že?



Pod námi Vídeň



Takhle fungují klapky na křídlech během přistávání

A to je konec našeho prodlouženého víkendu v Benátkách





pondělí 3. června 2024

Dárek od dětí - Benátky - 3. den - podvečerní procházka

 Pojďme se ještě naposledy projít Benátkami. 

Je poslední večer našeho krátkého pobytu zde a my jsme se šli prostě rozloučit. 

Není třeba slov, stačí se dívat...

















Byly to krásné tři dny plné procházek a poznávání.
Ráda bych se sem ještě někdy vrátila...











středa 20. března 2024

Dárek od dětí - 3. den - zpátky do Benátek

 Na ostrůvcích bylo krásně, ale museli jsme se vrátit zpět do Benátek. Nasedli jsme tedy na vaporeto a vydali se na "plavbu po moři". Byla to velmi příjemná cesta. Vůbec mi nevadilo houpání lodi jako na Satayi . Tuhle, asi hodinovou  plavbu jsem si opravdu užívala...

San Michele in Isola
To už jsme na okraji Benátek, 
tento kostelíček je po naší pravé straně...



...a po naší levé straně je za krásnou zdí hřbitov patřící k tomu kostelu



Nejsem já náhodou zdravotník?
Prostě jsem asi musela potkat "záchranářskou sanitku  na vodě"



Ve vaporetu bylo na stání vcelku hodně místa,
proto jsem se mohla relativně volně pohybovat.
Přede mnou už jsou Benátky
Protože jsme měli volné lístky, během dne časově neomezené,
rozhodli jsme se obeplavat město až k náměstí Sv. Marka




Stavební jeřábi mi sem tedy ani trochu neladí...




Moc se mi líbilo pozorovat vodu u lodě...
Blížili jsem se k nějakému přístavišti ...




Páni, těch lodních stožárů bylo fakt hodně




Přístaviště jsme obepluli, pak na nás vykoukla tahle jistě luxusní  jachta




Byla jsem tou krásnou lodí fascinovaná




Propluli jsme kolem 
Originální název je:
Scuola navale militare Francesco Murosini
Do vaporeta přistoupilo několik studentů této školy
v krásně zdobených uniformách, 
u pasu se některým houpal nádherně vypracovaný malý "meč"
Kdyby mi to nebylo blbé, tak si je vyfotím,
ale když my jsme na ty krásné mladé lidi všichni tak zírali....



Možná se to nezdá, ale  ty kůly a ta siréna nahoře byly 
opravdu hodně velké.
Zajímalo by mě, jak moc je to celé hlasité




Jedna z lagunek do Benátek.
Být tam delší dobu, 
tak ten park u pobřeží určitě projdeme




Nakoukla jsem i do řídící kajuty




Ty dvě "boudy" na vodě, to jsou lodní zastávky
Cíl cesty se blíží a sním i náměstí Svatého Marca



Bylo to bezva
A co vy?
Byli jsme v Benátkách?
Jak se vám tam líbilo?












sobota 9. března 2024

Dárek od dětí - Benátky - 3. den - na ostrov Murano



V sobotu jsme navštívili oba dva ostrovy. Burano i Murano.

My se teď podíváme na ten druhý, Murano.

Tohle je loď vaporeto, uvnitř bylo spousta místa, 
dalo se sednout i ven, na okraj




Maják na Muranu




Museli jsme najít Museum skla neboli Museo Vetro.
Vstupenku jsem opět měla zakoupenou dopředu
v rámci Venesia unica
díky níž jsme měli předplacenou i plavbu vaporetem.
Najít cestu nebylo snadné, všude samá voda 
a sem tam most...



Na cestě jsme minuli spoustu obchůdků se sklem
Tenhle orel je opravdu krásný




Anebo tenhle skleněný orchestr,
mistrovská práce




To už jsme v muzeu.
Taková zahrada celá ze skla, to je teda něco




Když zvednete oči nahoru,
nestačíte se divit.
Lustr s barevnými květy
na pěkném kazetovém stropu




Jiný, tentokrát dřevěný strop 
a lustr plný květů a jemných listů




Ve velkém sále bylo lustrů hned několik.
Ten prostřední má několik pater




Kohout byl velmi precizně provedený,
načechrané peří,
jakoby rozevlátý kohoutek,
prostě opět skvělá práce




A tohle je záhada,
jak se ti prehistoričtí tvorové dostali dovnitř?



Jedna trochu najivní  chobotnička ukončila prohlídku 
jedné, historické části musea.
Přešli jsme do té moderní 




Chvilku jsme stáli před tímto zvláštním exponátem
a nevěděli, co to vlastně vidíme.
Přešli jsme tedy k druhému, 
já se podívala, co si o tom myslí muž
a v tom jsme to uviděla....



Jiný úhel pohledu a je tu lebka.
Na předchozí fotce je záběr z boku skleněné kostky.
Stačilo podívat se z jiné strany ...




Najednou nás to začalo fakt hodně bavit
Co bude to další?
Tohle je jiná technika. 
Obcházeli jsem kostku tak dlouho, 
až na nás vykoukl obličej




Seskupení několika kostek a v nich král zvířat, lev




Tentokrát jsme museli jít dál od exponátu, 
abychom uviděli další tvář.
Zblízka to byla jen změť čar.



Jiná lebka a opět další technika zobrazení




Tahle žena se mi moc líbila




I tato tvář je taková zvláštní 
A to byla pro dnešek poslední fotka.
Po návštěvě muzea jsme šli najít nějakou 
restauraci s volným místem a šli na pozdní oběd.
Po chvilce hledání jsme jednu našli. Číšník nás uvedl ke stolu a nabídl jídelní lístek. Objednala jsem  v angličtině pití pro oba,  špagety carbonara pro sebe, ale už nevím, co si dával manžel. Ke špagetám mi donesli normální příbor. Protože italové jedí špagety vidličkou a nožem. Jenže já se to naučila lžičkou a vidličkou a tak jsem si o tu lžíci musela říct. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla anglicky a že jsem číšníkovi rozuměla. Byl velice příjemný a měl s náma svatou trpělivost. U stole vedle si objednali typicky italské špagety s mořskými plody pro větší počet lidí. Donesli jim jednu obrovskou mísu plnou špaget, každému dali talířek a oni si nabírali a nabírali, až celou tu obří mísu vyjedli. Venku u stolu seděl mladý pár. Objednali si ryby. Číšník je donesl na velikém tácu. A jednu po druhé je před nimi vykostil. Byla to pastva pro oči, jak mu to šlo. A já ze svého místa viděla, jak nesou ke stolu takového velkého raka, možná langustu, nevím. A pak se číšník vracel s takovým jakoby louskáčkem na ořechy, tím si uvolňovali maso z klepet. Takže kromě našeho vynikajícího oběda jsme měli i bezva zážitek z pozorování okolních strávníku, vlastně bych asi měla říct labužníků. 
Po parádním jídle jsme se šli projít a najít přístaviště pro cestu do Benátek.
Ale o ní až zase příště...