Motýlci

 Tato středa byla ve znamení výletování. Jedním z cílů byla i Papilonia v Brně.

Před vstupem jsme byli upozorněni, že při odchodu se máme navzájem zkontrolovat, jestli na někom nesedí motýl, abychom ho nevynesli domů.

Hned nad dveřmi seděl jeden krasavec.

 Caligo memmon,

poddruh motýla čeledi Nymphalidae,

Běžně je známý jako obří sova nebo bledá sova,

 Tento poddruh lze nalézt v deštných pralesích,

 v lesích od Mexika po amazonský deštný prales v Jižní Americe.

Rozpětí křídel je obvykle od 115 do 130 mm, 

ale může dosáhnout 150 mm. 

Jedná se tedy o opravdu velikého motýla.

Motýl to je docela plachý.

Stačilo se jen přiblížit

a on vzlétl a vzdálil se

To "soví oko" je skoro jako živé

Když křídla rozevřel,

byla to modrá nádhera...

Tenhle motýl - Heliconius melpomene,

byl krotší.

Několika lidem si sedl na nabídnutý prst.

Je mnohem menší,

jeho rozpětí křídel je 67-80 mm.

Živí nektarem z mučenky

Vývoj motýla

...ještě kousek...

Najdi motýla.

Byli tam i maličtí ptáčci zpěváčci.

Zážitek to byl krásný,

návštěvu motýlího domu můžu jen doporučit...

Vikingové v Americe

Tentokrát se vrátíme do roku 2000.                                                                        V Lidových novinách vyšel článek s nádhernou fotografií vikingské lodi.

Podtitulek zněl: letos uplynulo tisíc let od slavné plavby Leifa Eiríkssona.

Viking jménem Leif Eriksson se plavil z Norska do Severní Ameriky. Byl prvním Evropanem, který dosáhl Severní Ameriky, stovky let před Kolumbem. 

V roce 1882 byla v Norském Gokstadu  vykopána zachovalá loď. 

V roce 1996 postavil potomek Erikssona, muž jménem Gunnar Marel Eggertsson, přesnou funkční repliku gokstadské lodi. Má na délku 22,5 metru n a  5,3 metru na šířku. Je to autentická kopie vyrobená starodávnými technikami. Ale přesto má i motor pro občasné použití. Tuto loď nazval Íslendingur neboli „Islanďan“.

V roce 2000 zopakoval Eggertsson cestu svého předka a se svou lodí přeplul Atlantik. Eggertsson vyplul v 17. června a 5.října zakotvil  v New Yorku. Plavba trvala přibližně 3 měsíce.

V roce 2008 byla loď 2008 přemístěna do  Muzea Vikingského světa na Islandu. Je zavěšena jeden a půl metru nad zemí, aby se návštěvníci mohli procházet pod jejím trupem a prohlížet si její  zpracování.

Foto z Lidových novin 21.10. 2000

Italský oběd

 Kdo mě zná ví, že jezdíme s kamarádkami do Prahy, ale i jinam, na divadlo, koncerty a jiné zážitky. Když se povede Praha, je to TOP, protože tak můžeme být spolu 2 dny a to je s našima směnama a zaměstnáníma úplný zázrak. Tři jsme sestřičky a jedna je pančelka na VOŠ pro sestry, původně taky sestřička. Tentokrát se mi povedlo sehnat lístky na představení paní herečky Elišky Balzerové Můj báječný rozvod. Janča zamluvila na odpoledne italskou restauraci Osteria.

Byl horký letní den 

Daly jsme si aperol.

Společný předkrm 

domácí brusketa s rajčaty 

a sýrem burrata

Špagety carbonara

A jako sladká tečka 

zmzlina v kávě 

Affogato

Byl to kulinářský zážitek, 

něco jako předkrm 

divadelniho představení 

Narozky

 Moje nejlepší kamarádka Zdenča měla narozky. Kulaté a nechtěla je moc slavit.  Jsme partička 4 holek. Dvě měly letos kulatiny a jedna půlkulatiny. Takže jsme to vzaly komplexně, byly jsme v Praze na divadle s Eliškou Balzerovou Můj báječný rozvod. Předtím jsme si daly super oběd, ale o tom až jindy.                                          Se Zdenčou jsme se sešly v kavárně, daly si každá tu svoji oblíbenou kávu, já Flat White a ona Afogato a k tomu výbornou letní domácí limonádu. Čas utekl strašně rychle. Probraly jsme kde co a taky kde koho. Občas jsme se možná smály moc hlasitě, ale nám to nevadilo. Bylo to bezva odpoledne. Ještě spolu půjdeme do kina na VIP. Dostaly jsme to od našich společných přátel. Jen musíme vybrat film, který se ve VIP promítá a Spider-man, který běží teď, to nebude....

Dárky jsem "zabalila" do téhle tašky.

Jeden z dárků, který dostaly i zbylé 2 oslavenkyně.

Je to vtipná knížka s postřehy 

ze zdravotnického prostředí ...

Vybrala jsem namátkou jeden z postřehů...

Manžel koupil stylový podtácek

Tohle je zvláštní lis na česnek 

Na Motalinkovém srazu v Rouchovanech jsem koupila

od jedné tvořivé šikulky tuhle misku.

Je to umotené z novinového papíru,

ošetřené tak, aby tomu voda nemohla ublížit

Moje háčkovací kamarádka Pavlínka 

šije takovéto, ale i jiné kabelečky...

A protože obě milujeme dobrou kávu,

koupila jsem tuhle limitku,

jasně že i sobě :-)

S dárky jsem se trefila.

Nejsou tu úplně všechny,

ale i tak jich bylo hodně...

Ona si to zaslouží,

dávali jsme to s manžílkem dohromady...

Tamoxifen

 Dnes jsem zažila velké zklamání. Jsem po operaci prsu pro rakovinu. Byla to hormonální "porucha", kde hlavní roli hrál estrogen. Mám za sebou ozařování. Moje současná léčba spočívá v užívání léku Tamoxifen.                                                  Působí tak, že se  naváže na estrogenové receptory v nádorových buňkách a zablokuje je. Tím zabrání estrogenu v tom, aby stimuloval růst a dělení těchto buněk. Tamoxifen se užívá  jako podpůrná léčba po operaci, chemoterapii nebo ozařování, aby se snížilo riziko návratu nemoci.
Chodím na onkologické kontroly každého půl roku. Vždy dostanu předpis na tento lék. Tentokrát mě doktorka upozornila, že má výpadek. Snad až do srpna.            Jenže v lékárnách jsem dostala trochu jiné informace. Buď vůbec nevědí, do kdy ten výpadek v distribuci bude, nebo mi řekli, že až do července roku 2027. A co teď? Je to sice už víc než 5 let, co tento lék užívám, ale podle hladiny hormonu v krvi bych ho měla stále užívat, proto mi ho doktorka stále předepisuje. Objela jsem úplně všechny lékárny v Prostějově. Ve fakultní nemocnici Olomouc nikde není. Zkusila jsem i malé lékárny, ale nikde nic není. Na internetu je o Tamoxifenu tahle informace. Článek vyšel 14.7. a do dnešního dne není v žádné lékárně. Je mi z toho smutno. To vůbec není dobré. Snažím se nepřipouštět si to, ale moc mi to nejde. Ještě to není panika, protože stále mám jednu krabičku, ale co když už nenafasuju další....

Vaše smutná Chudobka...

Děti ze zkumavky

 Dnes jsem vylovila článek s názvem Nové využití genetiky: dítě ze zkumavky léčí nemocnou sestru. Vyšel 21.10. 2000 v Lidových novinách. Je to příběh rodičů, kteří   uměle počnou dítě „ze zkumavky“ (metodou IVF). Zcela záměrně,  protože by mohlo pomoci uzdravit jejich starší, těžce nemocnou dceru. 

Zachráncem se stal Adam Nash. Svým  narozením a darováním pupečníkové krve úspěšně vyléčil svou  starší sestru Molly z Fanconiho anémie.                                  Pro představu co tato nemoc znamená:  vrozené onemocnění, které způsobuje selhání kostní dřeně. Tě nedokáže produkovat dostatek krvinek a většina dětí bez léčby umírá v raném věku. Jedinou nadějí na vyléčení byla transplantace kmenových buněk od stoprocentně geneticky shodného dárce (tzv. HLA shoda). 

 Manželé Jack a Lisa Nashovi měli dceru Molly, která se narodila s tímto vzácným smrtelným genetickým onemocněním. Rodiče zoufale toužili po dalším dítěti, ale oba byli zdravými přenašeči tohoto genu. To znamenalo, že jakékoli další přirozeně počaté dítě mělo 25% šanci, že bude stejně vážně nemocné.
V roce 1994 jim lékař John Wagner z  Minnesotské univerzity  navrhl revoluční, do té doby neaplikovaný postup: spojit umělé oplodnění (IVF) s preimplantační genetickou diagnostikou (PGD). Cílem bylo vybrat embryo, nebude mít Fanconiho anémii, bude dokonalou  tkáňou shodou pro nemocnou Molly.                         
Velmi náročný proces vyžadoval  čtyři cykly umělého oplodnění. Lékaři vytvořili 15 embryí, nechali je vyrůst do stadia 8 buněk a z každého odebrali jednu buňku na genetické testy. Testy ukázaly, že kritéria zdraví a zároveň shody splňovala pouze dvě embrya. To nejsilnější z nich bylo implantováno matce Lise. 
Dne 29. srpna 2000 se v Coloradu narodil zdravý chlapec Adam Nash.

Adam nemusel podstoupit žádný bolestivý zákrok. Okamžitě po jeho porodu lékaři odebrali krev z pupečníku a placenty, která je extrémně bohatá na kmenové buňky. Pro novorozence je tento odběr zcela bezbolestný a bezpečný. O několik týdnů později, v říjnu 2000, prošla tehdy šestiletá Molly chemoterapií, která zničila její nefunkční kostní dřeň. Následně jí byly formou  transfuze vpraveny Adamovy kmenové buňky. Ty úspěšně doputovaly do jejích kostí a začaly produkovat zdravou krev.

Obě děti  se dožili dospělosti. Ale rodina musela čelit kritice, že Adama vytvořili a použili jako nástroj k léčbě. 

Dnes se tomuto fenoménu říká savior sibling. Na motivy příběhu Adama a Molly vznikl film Je to i můj život.

Tehdy to byla bomba, dnes je to pouhá výjimka. Co říkáte na etiku tohoto problému vy?

Fialový svetřík

 Po dlouhá době se mi povedlo dokončit jeden z mých rozháčkovaných projektů. Tentokrát je to svetr. Uháčkovala jsem si svetr, ale až když jsem si oblékla, zjistila jsem, že se mi ta velikost nelíbí. Měla jsem ho jako střevo, obtáhlý. Takže jsem ani moc nemusela přemlouvat a vypárala jsem ho. Celý. A pak jsem našla vzoreček u Krampolínky na svetr Miláno. A pak už to šlo jako po drátkách. V tomto svetru se cítím dobře. Je volný a vzdušný, přestože to tak asi nevypadá. Použila jsem na něj přízi (vypáranou) Himalaya Everyday. Spotřeba byla asi 7 klubek, nevím to přesně. Háčkovala jsem opravdu velkými háčky, tak jak to Krampolínka doporučuje ve svém návodu. Ona to má velmi dobře zpracované. Stačí jen vzít háček, přízi a ono se to vlastně uháčkuje skoro samo....

Rukáv

Na zůžení jsem použila menší háčky,

ale musela jsem i ubírat. 

Když se podíváte pozorně,

jsou vidět dírečky...

Háčkovalo se to raglánovým způsobem, 

od shora dolů.

Určitě tenhle způsob použiju ještě hodněkrát.

Nemusí se totiž nic sešívat

a to je paráda

Hotový svetr.

Dole se ten lem trošku stáčí,

ale komu to vadí?

On to vlastně není klasický "úplet"

je to jen vzoreček Véček použitý na svetru,

ale háčkovaný malým háčkem

Já jsem tentokrát spokojená

Už se těším, až ho vynesu...

Automat na pitíčko

 Kamarádka mi přinesla nějakou čerstvou zeleninu ze zahrádky od rodičů. Chvilku jsme splkly a pak mi řekla, že na Hloučeli prý je automat na pití. Je to zvláštní, protože jsou tam v docela malém, několika set metrovém odstupu tři občerstvení. 

Ta červená šipka, to jsme my, tady bydlím.

Ta fialová šipka v zelením lesíku, to bylo občerstvení "U Šuldy", teď to má někdo jiný, protože majitel už nežije.

Abrahámek má u sebe značku občertvení.

Žlutá šipka je občerstvení U Maříků

A oranžová šipka....tam by to mělo být

Kamarádčina máma to chtěla jít najít, ale Zdenča jí řekla, že tam pošle mě. V rámci odpoledních vycházek A tak jsem tedy šla. Hezky jsem se rozhlížela kolem. Prošla jsem celou trasu, kde by automat měl stát. Od patologie místní nemocnice někde u cyklostezky. Po půlhodině bloudění na cyklostezce jsem to vzdala...

Druhý den jsem vyšla s manželem. Celou cestu se potutelně usmíval. Čekala jsem nějakou rošťárnu. Tvrdil, že ten automat je tam prý skoro rok.

Tak jsem vyšli...

Parčík od cyklostezky směrem k patologii

Cyklostezka...

Pár metrů za stromem s turistickou značkou mi manžel lakonicky oznámil, 

že jsem slepá jako pařez.

Já na to, vždyť tu nic není.

Pak jsem se rozhlédla.

On to není odpadkový koš?

Ne, není to odpadkový koš. 

Je to automat na pitíčka.

Nahoře je QR kód, ten po naskenování otevře internetovou stránku,

kde si vyberete nápoj,

zaplatíte, opět přes internet

a pak vám to vyplivne třeba vitamínový nápoj, jako mě.

To já jsem jí ho našel.... :-))

Smál se mi, že jsem ho neviděla.

Prý odpadkový koš...

Fotky jsem poslala Zdenči i její mámě.

Asi za týden jsme něco vezli Zdenči.

Ptala se, jak jsme to objevili, že na fotce to vypadá jako odpadková koš.

Manžel se smál, já taky a nakonec se muž přiznal.

Prý kolem toho jezdil docela často, ale taky si myslel,

že je to odpadkový koš.

Až moje otázka, jestli neví, kde je na Hloučeli automat na pití mu otevřela oči.

Cestou domů jsem mu vyčinila,

tak já prý nevím, jak vypadá automat, 

prý odpadkový koš...

Ještě dlouho jsme se smáli...

Oživená bakterie

  Někdy v roce 2000 se americkým vědcům podařilo něco úžasného.  Oživili bakterii objevenou v krystalu soli. Její stáří je nejméně 250 milionů let.                Do té doby nejstarší objev byla v roce 1995 bakterie v zadečku včely zalité v jantaru, Stáří této bakterie bylo "pouhých " 30 milionů let.                                Krystal soli s unikátní bakterií nalezli díky vrtům podzemní skládky jaderného odpadu v americkém státě Nové Mexiko. Uvnitř krystalu byl prostor naplněný vodou. V něm bakterie přežily, hybernovaly ve formě spory. Bakterie, které Wreelandův tým objevil , patří do rodu Bacillus, který žije v Mrtvém moři.      Nový objev oživil téma původu života na Zemi. Pokud by se prokázalo, že živé organismy dokážou v takovém stavu přežít miliony let, podpořilo by to teorii panspermie. Takže život se mohl šířit vesmírem prostřednictvím meteoritů a komet. Nabízí se otázka, jestli časoprostor mezi galaxiemi přestává být překážkou pro přenos formy života...

Fotografie z novinového výstřižku

No, pamatuji si, že mě to tehdy docela dostalo.

Zase další teorie vzniku života na Zemi....

Klobouk

 Moje kolegyňka, sestřička, si přála klobouk. Tak jsem se do toho pustila...

Nejprve jsem musela vybrat,

z čeho ten klobouk udělám.

V prodejně Hravé šití mi prodavačka nabídla něco, 

co je určeno přímo na klobouky a tašky.

On je to vlastně papír...

Na Pinterestu jsem si ofotila a stáhla volně dostupný obrázek.

Takže návod jsem měla...

No a pustila jsem se s vervou do díla.

Nejprve vznikla spíš kuchařská čepice,

to je ten nepovedek vlevo.

Podle něj jsem pak upravila proporce 

a pracovala na klobouku, co by se dal nosit

Vzor jsem si musela hodně upravovat.

Vůbec to z té papírové příze nešlo.

Opravdu hodně jsem párala.

Hotový klobouk jsem přišpendlila, vlastně přijehlila,

a houbičkou v Alba efektu ho potírala.

Až byl celý nacucaný škrobem,

dala jsem ho na balkon vyschnout.

A tohle je výsledek mého snažení.

Po x-tém párání se mi podařilo vytvořit klobouk...

Jak moc je nositelný

posuďte sami...