Děti ze zkumavky

 Dnes jsem vylovila článek s názvem Nové využití genetiky: dítě ze zkumavky léčí nemocnou sestru. Vyšel 21.10. 2000 v Lidových novinách. Je to příběh rodičů, kteří   uměle počnou dítě „ze zkumavky“ (metodou IVF). Zcela záměrně,  protože by mohlo pomoci uzdravit jejich starší, těžce nemocnou dceru. 

Zachráncem se stal Adam Nash. Svým  narozením a darováním pupečníkové krve úspěšně vyléčil svou  starší sestru Molly z Fanconiho anémie.                                  Pro představu co tato nemoc znamená:  vrozené onemocnění, které způsobuje selhání kostní dřeně. Tě nedokáže produkovat dostatek krvinek a většina dětí bez léčby umírá v raném věku. Jedinou nadějí na vyléčení byla transplantace kmenových buněk od stoprocentně geneticky shodného dárce (tzv. HLA shoda). 

 Manželé Jack a Lisa Nashovi měli dceru Molly, která se narodila s tímto vzácným smrtelným genetickým onemocněním. Rodiče zoufale toužili po dalším dítěti, ale oba byli zdravými přenašeči tohoto genu. To znamenalo, že jakékoli další přirozeně počaté dítě mělo 25% šanci, že bude stejně vážně nemocné.
V roce 1994 jim lékař John Wagner z  Minnesotské univerzity  navrhl revoluční, do té doby neaplikovaný postup: spojit umělé oplodnění (IVF) s preimplantační genetickou diagnostikou (PGD). Cílem bylo vybrat embryo, nebude mít Fanconiho anémii, bude dokonalou  tkáňou shodou pro nemocnou Molly.                         
Velmi náročný proces vyžadoval  čtyři cykly umělého oplodnění. Lékaři vytvořili 15 embryí, nechali je vyrůst do stadia 8 buněk a z každého odebrali jednu buňku na genetické testy. Testy ukázaly, že kritéria zdraví a zároveň shody splňovala pouze dvě embrya. To nejsilnější z nich bylo implantováno matce Lise. 
Dne 29. srpna 2000 se v Coloradu narodil zdravý chlapec Adam Nash.

Adam nemusel podstoupit žádný bolestivý zákrok. Okamžitě po jeho porodu lékaři odebrali krev z pupečníku a placenty, která je extrémně bohatá na kmenové buňky. Pro novorozence je tento odběr zcela bezbolestný a bezpečný. O několik týdnů později, v říjnu 2000, prošla tehdy šestiletá Molly chemoterapií, která zničila její nefunkční kostní dřeň. Následně jí byly formou  transfuze vpraveny Adamovy kmenové buňky. Ty úspěšně doputovaly do jejích kostí a začaly produkovat zdravou krev.

Obě děti  se dožili dospělosti. Ale rodina musela čelit kritice, že Adama vytvořili a použili jako nástroj k léčbě. 

Dnes se tomuto fenoménu říká savior sibling. Na motivy příběhu Adama a Molly vznikl film Je to i můj život.

Tehdy to byla bomba, dnes je to pouhá výjimka. Co říkáte na etiku tohoto problému vy?

Fialový svetřík

 Po dlouhá době se mi povedlo dokončit jeden z mých rozháčkovaných projektů. Tentokrát je to svetr. Uháčkovala jsem si svetr, ale až když jsem si oblékla, zjistila jsem, že se mi ta velikost nelíbí. Měla jsem ho jako střevo, obtáhlý. Takže jsem ani moc nemusela přemlouvat a vypárala jsem ho. Celý. A pak jsem našla vzoreček u Krampolínky na svetr Miláno. A pak už to šlo jako po drátkách. V tomto svetru se cítím dobře. Je volný a vzdušný, přestože to tak asi nevypadá. Použila jsem na něj přízi (vypáranou) Himalaya Everyday. Spotřeba byla asi 7 klubek, nevím to přesně. Háčkovala jsem opravdu velkými háčky, tak jak to Krampolínka doporučuje ve svém návodu. Ona to má velmi dobře zpracované. Stačí jen vzít háček, přízi a ono se to vlastně uháčkuje skoro samo....

Rukáv

Na zůžení jsem použila menší háčky,

ale musela jsem i ubírat. 

Když se podíváte pozorně,

jsou vidět dírečky...

Háčkovalo se to raglánovým způsobem, 

od shora dolů.

Určitě tenhle způsob použiju ještě hodněkrát.

Nemusí se totiž nic sešívat

a to je paráda

Hotový svetr.

Dole se ten lem trošku stáčí,

ale komu to vadí?

On to vlastně není klasický "úplet"

je to jen vzoreček Véček použitý na svetru,

ale háčkovaný malým háčkem

Já jsem tentokrát spokojená

Už se těším, až ho vynesu...

Automat na pitíčko

 Kamarádka mi přinesla nějakou čerstvou zeleninu ze zahrádky od rodičů. Chvilku jsme splkly a pak mi řekla, že na Hloučeli prý je automat na pití. Je to zvláštní, protože jsou tam v docela malém, několika set metrovém odstupu tři občerstvení. 

Ta červená šipka, to jsme my, tady bydlím.

Ta fialová šipka v zelením lesíku, to bylo občerstvení "U Šuldy", teď to má někdo jiný, protože majitel už nežije.

Abrahámek má u sebe značku občertvení.

Žlutá šipka je občerstvení U Maříků

A oranžová šipka....tam by to mělo být

Kamarádčina máma to chtěla jít najít, ale Zdenča jí řekla, že tam pošle mě. V rámci odpoledních vycházek A tak jsem tedy šla. Hezky jsem se rozhlížela kolem. Prošla jsem celou trasu, kde by automat měl stát. Od patologie místní nemocnice někde u cyklostezky. Po půlhodině bloudění na cyklostezce jsem to vzdala...

Druhý den jsem vyšla s manželem. Celou cestu se potutelně usmíval. Čekala jsem nějakou rošťárnu. Tvrdil, že ten automat je tam prý skoro rok.

Tak jsem vyšli...

Parčík od cyklostezky směrem k patologii

Cyklostezka...

Pár metrů za stromem s turistickou značkou mi manžel lakonicky oznámil, 

že jsem slepá jako pařez.

Já na to, vždyť tu nic není.

Pak jsem se rozhlédla.

On to není odpadkový koš?

Ne, není to odpadkový koš. 

Je to automat na pitíčka.

Nahoře je QR kód, ten po naskenování otevře internetovou stránku,

kde si vyberete nápoj,

zaplatíte, opět přes internet

a pak vám to vyplivne třeba vitamínový nápoj, jako mě.

To já jsem jí ho našel.... :-))

Smál se mi, že jsem ho neviděla.

Prý odpadkový koš...

Fotky jsem poslala Zdenči i její mámě.

Asi za týden jsme něco vezli Zdenči.

Ptala se, jak jsme to objevili, že na fotce to vypadá jako odpadková koš.

Manžel se smál, já taky a nakonec se muž přiznal.

Prý kolem toho jezdil docela často, ale taky si myslel,

že je to odpadkový koš.

Až moje otázka, jestli neví, kde je na Hloučeli automat na pití mu otevřela oči.

Cestou domů jsem mu vyčinila,

tak já prý nevím, jak vypadá automat, 

prý odpadkový koš...

Ještě dlouho jsme se smáli...

Oživená bakterie

  Někdy v roce 2000 se americkým vědcům podařilo něco úžasného.  Oživili bakterii objevenou v krystalu soli. Její stáří je nejméně 250 milionů let.                Do té doby nejstarší objev byla v roce 1995 bakterie v zadečku včely zalité v jantaru, Stáří této bakterie bylo "pouhých " 30 milionů let.                                Krystal soli s unikátní bakterií nalezli díky vrtům podzemní skládky jaderného odpadu v americkém státě Nové Mexiko. Uvnitř krystalu byl prostor naplněný vodou. V něm bakterie přežily, hybernovaly ve formě spory. Bakterie, které Wreelandův tým objevil , patří do rodu Bacillus, který žije v Mrtvém moři.      Nový objev oživil téma původu života na Zemi. Pokud by se prokázalo, že živé organismy dokážou v takovém stavu přežít miliony let, podpořilo by to teorii panspermie. Takže život se mohl šířit vesmírem prostřednictvím meteoritů a komet. Nabízí se otázka, jestli časoprostor mezi galaxiemi přestává být překážkou pro přenos formy života...

Fotografie z novinového výstřižku

No, pamatuji si, že mě to tehdy docela dostalo.

Zase další teorie vzniku života na Zemi....

Klobouk

 Moje kolegyňka, sestřička, si přála klobouk. Tak jsem se do toho pustila...

Nejprve jsem musela vybrat,

z čeho ten klobouk udělám.

V prodejně Hravé šití mi prodavačka nabídla něco, 

co je určeno přímo na klobouky a tašky.

On je to vlastně papír...

Na Pinterestu jsem si ofotila a stáhla volně dostupný obrázek.

Takže návod jsem měla...

No a pustila jsem se s vervou do díla.

Nejprve vznikla spíš kuchařská čepice,

to je ten nepovedek vlevo.

Podle něj jsem pak upravila proporce 

a pracovala na klobouku, co by se dal nosit

Vzor jsem si musela hodně upravovat.

Vůbec to z té papírové příze nešlo.

Opravdu hodně jsem párala.

Hotový klobouk jsem přišpendlila, vlastně přijehlila,

a houbičkou v Alba efektu ho potírala.

Až byl celý nacucaný škrobem,

dala jsem ho na balkon vyschnout.

A tohle je výsledek mého snažení.

Po x-tém párání se mi podařilo vytvořit klobouk...

Jak moc je nositelný

posuďte sami...

Kleopatra

 Rozhodla jsem se probrat své tajné skrýše a zbavit je přebytečného "materiálu". Do koše tak letěla stará, místy plstnatá vlna a některé časopisy. Při tom jsem objevila složku se  spoustou novinových výstřižků. Začetla jsem se. Pak jsem si řekla, že některé stojí za sdílení a tady je první z nich. Autorem původního článku je Martin Vaněk.

V Novém muzeu je vystaven papyrus s názvem Papyrus Bingen 45 neboli Papyrus Berlin 25239 neboli Papyrus Kleopatry. 

Byl nalezen mezi lety 1903 a 1905 během vykopávek vedených Ottem Rubensohnem v Abúsíru el-Melek.

Je to rukopis z 1. století př. n. l. v řečtině.  Jde o panovnické schválení a potvrzení daňového výnosu, kterým královna uděluje daňové úlevy římskému generálovi, Publiovi Canidiovi Crassovi, veliteli pozemních sil Marka Antonia v bitvě u Actia. 
Tento papyrus je posledním dochovaným datovaným nařízením ptolemaiovského panovníka. Je dobře známý, protože od roku 2000 někteří historici tvrdí, že jeho závěrečný podpis  „ ať se tak stane “ nebo „ ať se to stane “  je autogramem Kleopatry , poslední královny ptolemaiovského Egypta . Papyrus by tak měl obsahovat jediný dochovaný autogram významné osobnosti starověku. 

Kleopatra v něm darovala Publiovi právo vyvézt z Egypta 10 000 artab (cca 300 tun) pšenice zcela bez placení exportního cla. Povolila mu dovézt 5 000 amfor řeckého vína ročně, opět osvobozených od jakýchkoliv daní.
A navíc  osvobodila veškeré jeho pozemky a statky v Egyptě od zemských daní, a to navždy. Stejnou imunitu před úřady a armádou dostali i všichni jeho tamní zaměstnanci. 

Nabízí se otázka, proč Kleopatra udělila tyto výsady...

Narozeninový mlýn

 Ahoj, po delší době jsem zase zpět. Netuším, na jak dlouho, ale budu se snažit zůstat co nejdéle. 

Byli jsme pozvaní na rodinnou oslavu. Kromě jiného, jsem oslavenci chtěla připravit něco zvláštního. On sám je takový " hračička ", takže to muselo být něco zvláštního...

Takhle vypadal ještě před nalakováním.

Jak jste asi poznali, je to dělané z ruliček novinového papíru.

Nejdřív se musí papír nastříhat,

potom se namotají ruličky

ty e musejí obarvit mořidlem na dřevo

a teprve potom se tvoří.

Šlo to pomalu a ztuha :-)

Ale postupně jsem to zvládala líp a líp

Dovnitř jsem nakládala jedlé dárky

Uprostřed je tinktura plná vitamínů

a kolem ní je kafčo z prostějovské pražírny

Koupila jsem ozdobné dřevěné kolo

a přilepila na to celý mlýn

Ale chyběl tomu pytel mouky,

no dobře, tak pytlík se zdravou černou solí :-)

Tak a bylo hotovo

Dárek jsem předala.

K němu jsem přidala na míru vytvořený stírací los

s vloženým patřičným obnosem.

Taky jsem už někdy vytvořili něco z novinových ruliček?

Narozeniny malé cácorky

 Mám kamarádku Zdenču a ta má  kamarádku Ilču,  tak nás kdysi seznámila a už jsme tři kamarádky. Vidíme se tak dvakrát do roka. Na narozky jejích dětí nebo na její narozky. No a teď měla Evelína 5 let. Rodiče jí udělali dětskou oslavu na hřišti. Sešlo se asi 15 děti s rodiči. A my se Zdenčou. Pomoc se jí hodila. Zorganizovat takovou dětskou párty není nic jednoduchého. 

Takhle to rodiče připravili 

Občerstvení zajištěno....

Je libo fotečku? Fotokoutek pro děti....

Krásný dort pro oslavenkyni

Miluje jednorožce....

Na řezu byl krásně barevný 

Když se děti najedly a napili, šlo se vyhrávat kokinka a minibublifuky

Tady skládaly obrázek človíčka, 

zvířete

nebo co je prostě napadlo

Tohle šlo všem hodně dobře.

Slalom s neposednými míčky

Tohle je opravdu pro děti, co se nebojí.

V nádobě s kukuřicí se ukrývá hned několik 

brouků a jiných potvor.

Naštěstí plastových...

Znáte pohádky a filmy pro děti?

Víte kdo je člen Tlakové patroly?

Kolik trpaslíků bylo se Sněhurkou?

Podobně laděné otázky se skrývaly

v klobouku kterého kouzelníků 

dvou kralíků?

Naše stanoviště bylo uzdravovací.

Děti obvazovaly poraněné plyšáky.

A taky se oživovalo.

Všechny děti si to chtěly vyzkoušet.

A zvládly to na jedničku,

přestože nemačkaly uprostřed hrudní kosti

a už vůbec ne do rytmu.

Ale všechny věděly, že se prostě musí mačkat.

Pro malé kuchaře a kuchařky 

byla k dispozici

kuchyňka

Na dračku šly i malé květináčky 

Nejprve se obarvily

a potom se z nich vytvořila

třeba takováto beruška

Taky se malovalo na obličej.

Holky a kluci si nechali vykouzlit

Spidermana, čelenku z květin,

a nejrůznější hlavy zvířat.

Na konci oslavy se opekly špekáčky. Ale to bylo víc pro dospeláky než pro děti. Ty nebavilo opékat buřty. Jen měly hlad, takže ohněm připravená dobrota do nich vletěla rychlostí blesku.

Oslava se docela povedla. Jen nevím, jestli byli večer víc unaveny děti nebo rodiče :⁠-⁠):⁠-⁠):⁠-⁠)