Moje nejranější vzpomínka jetrochu zvláštní.
Jsem mimino. Mám oblečené dupačky. V puse místo dudlíku cucám palec. Jsem v postýlce, klečím na všech čtyřech a pohupuju se dopředu a dozadu. Potom se chytmu kovových tyčí postýlky a zkouším se postavit.
Je to zvláštní, že?
Ještě mám jeden zážitek, ale to už jsem byla starší. Znovu jsem v dupačkách v postýlce. Tahleta je po bocích vybavená sítěmi. Kovové "šprušle " jsou jen v čele a nohách postýlky. Ručkuju prstíkama po ocích sítě a chodím dokola postýlky. Jsem doma v ložnici rodičů. Snažím se obejít postýlku tak, abych viděla na obrázky v bedničce co mluví...
V obou případech nejspíš nejsem starší tří let. Jak je možné, že si tohleto pamatuju?
Možné to je, taky si něco takhle malá vybavuju
OdpovědětVymazatAjka
[1]: Je to zvláštní,nebo ne?
OdpovědětVymazatTaky mám několik raných vzpomínek, spojených s touto postýlkou. Já měla tu se sítí. Budou to taky vzpomínky tak kolem tří let, protože od čtyřech už jsem spala ve "velké posteli", protože tu mou obsadilo nové miminko - narozený bratr. Tak bylo to o Vánocích 1969 - nejspíš, v té postýlce sedím a máma mi tam večer dává dárek, který jsem dostala - krásnou VEEELIKOU - v mých očích tehdy... dřevěnou zelenou kuchyňskou skříň - takovou tu ve stylu 60.let pro panenky. Byl k tomu ještě stůl a 4. stoličky. Byla jsem z ní jak u vytržení. Když mi ji pak chtěla vzít, že mě dá spát, tak jsem samozřejmě brečela. Vzpomínám si, jak mi vysvětlovala, že teď už musím spinkat, že mi ji dá zase ráno.
OdpovědětVymazatDalší moje vzpomínky spojené se životem v téhle postýlce: ty samé Vánoce, já se ráno budím, a vidím, že z postýlky asi dosáhnu na vánoční stromeček. Můžu si utrhnout bonbón. Jsem výsostně spokojená.
OdpovědětVymazatV rohu pokoje stála kamna na tuhá paliva a pamatuju si, jak večer do tmy oheň probleskoval dvířky. A jak v kamnech hučelo a jak byla rozpálená roura, vedoucí do komína. Někdy v rouře kvílela meluzína, to když venku foukal silný vítr.
Další vzpomínky se vážou k televizi. Moji rodiče měli celkem brzy televizi, a večer se na ni někdy dívali vedle v kuchyni. Já byla taky moc zvědavá na film "pro dospělé", jak máma říkala, a že to pro dětičky večer už není. Na prosklené dveře do pokoje mi věšeli ručník, abych tam měla tmu a taky abych neviděla nic, co s e v kuchyni děje...Jenže já přišla na to, že se cíp ručníku dá odhrnout, z postýlky jsem na dveře dosáhla, protože stála hned vedle dveří, a zkoumala jsem, co dávají v televizi. Jakmile na to máma přišla a zmerčila mne, následovalo vyhubování a výprask. Ručník pověsila z druhé strany a já usínala s brekem a plná křivdy. Takhle ve mně začínal růst strach.
A další moje vzpomínky jsou poněkud pikantnější... Protože jsme tehdy měli baráček jen 1+1, kuchyň a jeden pokoj, spala jsem s našima v jedné místnosti. Rodiče měli postel za skříní, která rozdělovala pokoj, tam jsem už neviděla. Pamatuju si, jak máma večer běžela z kuchyně umytá do postele v kalhotkách a prsa si držela v hrsti...
OdpovědětVymazatA taky jak jednou ráno mne k sobě rodiče vzali do postele, tatínkovi se trochu odkryla peřina, a já najednou uviděla dlouhý salám... Máma hned hubovala, aby se zakryl, když už nemá pyžamo... Je zajímavé, jak tato raná vzpomínka ve mně zůstala... Časem jsem samozřejmě dospěla k poznání, co to bylo, to, co mi připomínalo salám...
No a pak mám ještě jednu ranou vzpomínku, máma mi dala umýt brambory, a já na stoličce u umyvadla, ve snaze se jí co nejvíce zavděčit, abych byla pochválená, jsem je poctivě drbala kartáčkem na ruce a mýdlem... Jakmile to uviděla, rozkřičela se na mne, a dostala jsem strašlivý výprask...Tahle křivda se ve mně taky už navždy uložila...
Protože dnes už vím, že její přístup by mohl být úplně jinačí a já bych tohle svému dítěti nikdy neudělala. Vždyť je ještě hloupé, a neví. A zas tak moc se podle mne nestalo.