Nejsem věřící v tom pravém slova smyslu. Nevyznávám žádné náboženství. Jsem pokřtěná, mé jméno je Renata Anna. Už jako malé dítko jsem se uměla pomodlit "Andělíčku můj strážníčku", ale i "Otčenáš, jenž jsi na nebesích" a "Zdrávas Maria". Do dnes ráda chodím do kostela. Je tam zvláštně, jakoby svátečně. Ráda se dívám na nádherné barevné vitráže. Nevěřím v Boha. Věřím v člověka. Učím se věřit v sebe sama. Je to těžké a občas se cítím jako maličký mravenec s obrovským rancem starostí na hřbetě. Vždyť se říká, že ženská zvládne všechno...
Četla jsem Bibli, Starý i Nový zákona. Viděla jsem několik filmů o Ježíšovi, i ten kontroverzní od Mela Gibsona. Zajímá mě tahle tematika, ale na zase natolik, abych se stala věřící. Neodsuzuji nikoho kdo věří. Jen jaksi nechápu rozbroje mezi náboženskými skupinami. Přijde mi totiž, že ať vezmu křesťanství, islám nebo judaismus, je to s prominutím "na jedno brdo". Všichni mají svého Boha, Aláha nebo Hospodina (JHVH) kterým pomáhají proroci. Své posvátné Bible, Tenachy a Tóry, či Korán. Tak proč rozepře a války? Proč jedni neuznávají druhé? Proč je církev tak majetná, když hlásá skromnost? Proč jsou i mladí lidé hrdí na své sebevražedné atentáty?
e Přesto pořád věřím v Něco mezi nebem a zemí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za milou návštěvu ❤