Tak jsem se konečně odhodlala přečíst Hobita. Syn o filmu mluvil v superlativech, ale doporučil mi "ho nejdřív přečíst". Jsem spokojená. Připadala jsem si jako v pohádce. Maličký hobit Bilbo putuje s ještě menšíma trpaslíčkama zvláštním světem za dobrodružstvím. Jak už víte, nechci tu popisovat děj. Recenzí je na internetu více než dost. Protože jsem viděla Pána prstenu, moje fantazie pracovala na plné pecky. Ve chvíli, kdy Bilbo soutěžil v hádankách o prsten, jsem skřeta Gluma viděla úplně v jeho šedivých a slizkých
barvách. A jeho "milášku" mě doslova rozesmálo. Při boji s pavouky jsem málem ani nedýchala. Když našel ukrytý poklad, přistihla jsem se při úsměvu. Tolkienovo pojmenování postav se mi moc líbilo. Takoví divocí vrrrci anebo Medděd, hobiti žijící v Hobitíně... Prostě jsem celý příběh prožívala s postavami a to se pak čte jedním dechem. Po přečtení jsem zašla do knihovny a mám nachystanou další knížku - Pán prstenů společenstvo prstenu.
Já ho dostala k Vánocům (krátce předtím, než šla do kin první část téhle třísetstránkové knížky ) a musím říct, že mě nebavil.
OdpovědětVymazatTak trochu to přisuzuju tomu, že už přeci jen nejsem cílová skupina, ale zase některé věci mi připadali, že se pro zamýšlené čtenáře nehodí. Nebo jsou naopak příliš blbé.
Nevím, možná je to i tím, že celkově Tolkiena prostě nemám ráda
Zůstanu u filmů Pána prstenů, a to mi bude bohatě stačit