Proč zrovna já? Tuhletu otázku jsem si položila po přečtení zprávy ve své zdravotní dokumentaci. Seděla jsem na posteli a po tváři mi tekla jedna slza za druhou. Právě jsem se dověděla o své adopci. Možná by to nebylo až tak hrozné, kdybych neseděla na internátě, ale se svými rodiči (adoptivními) doma. Holky kolem mě se rozdělily na dva tábory. Jedny mě litovali, druhé nade mnou ohrnuly nos. Nevím co bylo horší. Stalo se to v mých 18 letech, je to dávno za mnou. Ale ten poraženecký pocit, že mě ani jako miminko moje máma nechtěla, je ve mě pořád, zastrčený v koutku, ale je a nejspíš už zůstane...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za milou návštěvu ❤