pátek 3. května 2013

19. den - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče

Byla jsem na základce, ve třetí, nebo čtvrté třídě. Svůj sešit do vlastivědy jsem půjčila Marušce a ona mi ho nevrátila. Měla ho doma víc jak týden, nebo možná i dýl. Tudíž mi při hodině zase chyběl a soudružka učitelka mi napsala poznámku do žákovské knížky. Já se bála, co na to budou říkat naši a žákajdu jsem schovala a nedala podepsat. Potom ke staré pozámce přibyla nová, taky nespravedlivá. Byla jsem obviněná, že pozoruju klíčovou dírkou soudružku učitelku na wc. Ale já jsem jen dřepěla opřená zády mezi dvěma dveřma obsazených záchodků. Moje smůla byla v tom, že ona jezdila domů autobusem, s nímž cestovali rodiče do práce. Tak se stalo, že jsem při příchodu ze školy měla na okraji novin od táty napsáno, že mám domácí vězení a musím čekat na mámu, abych jí mohla vysvětlit, proč budu mít ředitelskou důtku.
Dostala jsem strach jak hrom. Dodnes si pamatuju, jak mi zběsile tlouklo srdíčko. Táta mi nevěří, toby nepsal takový vzkaz na noviny. Máma bude naštvaná a bude zase křičet. Musím pryč. Ale kam? K tetině do kůlny. Tam se schovám.
Byla jsem opatrná a šla jsem ze zahrady, tak aby mě tetina neviděla. Přelézt plotek nebylo nic těžkého. V kůlně - na mlatě stály staré stroje na orání a vláčení. Nebylo nic jednoduššího se mezi nimi schovat.
Máma mě tam hledala, byla strašně rozčilená a vyhrožovala výpraskem, jestli nevylezu. Byla jsem vystrašená a nevylezla jsem. Ona za chvíli odešla. Vydržela jsem se schovávat spoustu hodin až do večera. Setmělo se. Začalo mi být zima. Na mlatě to začalo šustit, skřípat a pištět. Bála jsem se. Potom tetina odvázala oba psy. Dělala to vždycky na noc. Zamkla vrata a pustila je volně běhat po dvoře. No a oni začli štěkat u vrat kůlny. Máma tou dobou byla zase u tetiny a byla vystrašená možná víc než já. Výprask se nekonal. Sevřela mě do náruče a odnesla ke kamnům zahřát. Hrozně jsem plakala a ona taky. I dnes pláču, když to sepisuju. Jak to dopadlo? Tu ředitelskou důtku jsem nakonec dostala a křivda z ní je ve mě dodnes. Maruška sešit do vlastivědy donesla, ale soudružka učitelka si pořád myslela, že jsem se na ni koukala, jak čůrá...

2 komentáře:

  1. To by mne také mrzelo, bylo to nespravedlivé! Ale proč ses aspoň trošku nebránila už ve škole? Věřím, že to v tobě zůstalo. I mně je to líto.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Byla jsem děsné trdlo, soudružky učitelky jsem se hrozně bála.A našich vlastně taky,nikdy nešli pro ránu daleko.Přes to všechno mě milovali a já je

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za milou návštěvu ❤