Naši mě drželi hodně zkrátka. Musela jsem poslouhat jako hodinky. Když jsem se občas vzbouřila, přišel trest. Obvykle tělesný. V pubertě jsem se vzpírala čím dál víc. Jet na večerní promítání do kina? Nepředstavitelné. Vždyť topřece dávají odpoledne a jestli ne, tak to asi není pro mě. Holky jezdily na zábavy ke kamarádkám, přespaly tam a druhý den odpoledne se vrátily domů. Já nesměla. Jet s nima na týden pod stan? Bez dozoru hodně dospělé osoby naprosto nepředstavitelné. Zkoušela jsem argumentovat vším možným. Marně. Máma postupně zvyšujícím se hlasem trvala na svém, že ji to prostě nezajímá, že mě vychovává ona a ne ti druzí. Přišla moje první velká láska. Naši se dokonce seznámili s jeho rodiči. Když u nás byl ples, nabídli mu přespání v obýváku. Můj pokojík sousedil s loužnicí. Když jsem šla do přízemí na WC, čekala máma nahoře ve dveřích... Aby Ho lépe poznali, jel s náma na dovolenou do Vysokých Tater. Náš rozchod nesli těžce. Moje oznámení, že jsem těhotná s klukem, kterého ještě vůbec neviděla máma rozdýchávala hodně dlouho.
Máma se na naši rodinku dívá se zhora a já doufám, že se usmívá a je spokojená.
Dnes už rozumím tomu jejímu přísnému:"Nezájem a basta fidli!"
Ale tehdy jsem bávala hodně uražená a nafučená, že nesmím to co moje kamarádky.
Kdyby to šlo, skočila bych jí kolem krku a dala velkou pusu, jako když jsem byla malá holka.
Mám tě moc ráda, mami:-)
Maminky jsou prostě zlaté a vše vědí.
OdpovědětVymazatsuch výchova
OdpovědětVymazatwow
much přísná
very hádky
Měla jsem přísnou výchovu jako Ty (mohu tykat, že?), ale s odstupem času si říkám, že mě rodiče dobře a slušně vychovali. Když dnes vidím chování některých dětí, je smutné, co si dovolí k rodičům, učitelům...Jinak máš hezký blog, postupně ho pročítám a zdá se mi, že některé články jsem snad psala sama
OdpovědětVymazatVšeho by mělo být taky s mírou. holky přísně držené jsou někdy pak taky jako ze řetězu.
OdpovědětVymazatTaky si myslím, co Pavel...všeho s mírou, je to o důvěře a pokud jí dítě od dospělého dostane, dostane i křídla a určitou porci sebevědomí
OdpovědětVymazatI já souhlasím s Pavlem, důležité je stanovit pravidla pro obě strany, které se nesmí překročit.Jde o důvěru vlastně ve výchově svých potomků. Ale chápu,že to není jednoduché ani pro jednu stranu.
OdpovědětVymazatTak přísnou výchovu už teď nemám, když jsem už starší, ale vím, že mě rodiče drželi více zkrátka než mé vrstevnice... Stále mě všude nechtějí ůplně pouštět a já se ji nedivím, jinak svojí mamču, i když jsem na ni hnusná a ona potom na mě ječí, tak bych ji nevyměnila za nic! :)
OdpovědětVymazatProšla jsem taky přísnou výchovou, vadilo mě to protože druzí si mohli dělat co chtěli, samá práva dětí a žádné povinnosti, ale naši na to nedbali, rodiče mě komandují pořád i když už s nimi nebydlím... ale nijak mě to neublížilo a neubližuje, vyhnula jsem se se malérům, které potkaly jiné holky s volnou výchovou... máma je expertka na vztahy, mohla by se tím život a své znalosti mě vtloukla do hlavy, o mužích a jak s nimi vyjít vím hodně a tak v tom to směru nemám potíže... taky mě přitáhla od dětství k práci, tak že umím všechno co je třeba a jsem do života pořádně připravena...
OdpovědětVymazatJá jsem asi taky nikdy nic moc nesměla a vůbec mi to nepřišlo přísné. Jen jsem někdy nevěděla jak to vysvětlovat okolí - s tím si nevím rady dodnes. Maminka byla asi šikovná v manipulaci, hihi.
OdpovědětVymazatJá moc přísnou výchovu neměl, byl jsem v mnoha věcech hodně tvrdohlavý (to jsem doposud) a svobodomyslný (to taky trvá). No a s rodiči jsem měl vždy velmi dobré vztahy dané ovšem tím, že jsme si byli docela vzácní.
OdpovědětVymazatVšeho s mírou! Nejen s výchovou, ale jídlem, pitím, vším. A jak jsi vychovávala Ty svoje děti?
OdpovědětVymazatMoc krásné vyznání .
OdpovědětVymazatTaky jsem měla tvrdou výchovu, maminka na nás byla sama a peněz moc nebylo. Na druhou stranu jsem byla perfektně připravená na život v bojových podmínkách, což se mi nejednou hodilo .
[1]: To je moc hezké
OdpovědětVymazat[2]: o pohádky doma nebyla nouze. Měla jsem diaprojektor a celou krabici filmečků s pohádkami
OdpovědětVymazat[3]: Taky mě dnešní děti a mládež občas vyvede z míry. Ale už rozumím tomu okřídlenému - tehdy byla jiná doba...
OdpovědětVymazat[5]: A právě to sebevědomí mi pořád trochu chybí...
OdpovědětVymazat[4]: Máš pravdu
OdpovědětVymazat[6]: Občas je opravdu těžké dodržovat nastavená pravidla, děti mají kouzelně způsoby, jak dosáhnout svého cíle....
OdpovědětVymazat[7]: Je bezva, že máš svoji mamku ráda, kdy jsi jí to řekla naposledy? Jestli včera, tak dnes to znovu zopakuj
OdpovědětVymazat[8]: Já šla do manželství naprosto nepřipravená na soužití s mužem. Byla to taková škola životem
OdpovědětVymazat[9]: Tak to já vysvětlovat nemusela nic, máma mi dala klidně zákaz i před kamarádkama
OdpovědětVymazat[10]: Vzácní s rodičema? To je trochu zvláštní
OdpovědětVymazat[11]: Snažila jsem se držet nastavených pravidel a být víc kamarádská. Dát jim pocit, že jsem tu pro ně, kdykoliv to budou potřebovat. Občas jsem si pořádně natloukla nos, ale asi žádný rodič není sto procentní
OdpovědětVymazat[12]: Tak to jsi měla oproti mě parádní výhodu. Než jsem se naučila vycházet s výplatou, bylo to peklo
OdpovědětVymazatS odstupem času a po zkušenostech souhlasím s přísnější výchovou, dnes by to mnohé děti potřebovaly. Já jsem měla přiměřeně přísnou, což se mi kolikrát vyplatilo. Měla jsem rodiče nejen ráda, ale bylo mi jasné, že je musím poslechnout. A učení? Nejdříve mi dali najevo, že se prostě budu učit ... pak už to šlo lehce a samo. Nebýt rodičů, určitě bych nedosáhla toho, čím jsem.
OdpovědětVymazat[25]: Podepisuju se pod tvá slova Hlavně pod tvou poslední větu
OdpovědětVymazatHezké rozjímání. Doba je jiná, děti si mohou dovolit skoro všechno a podle toho to také vypadá. Jako dítě jsem si říkala, že nikdy nebudu jako moje máma, ale s postupem času jí dávám za pravdu. Vzpomínám, jak jsem dostávala zákazy, příkazy a domluvy. A ona říkala - počkej až budeš mít svoje děti, tak to poznáš. A je to tady. To samé teď říkám já svým dětem. Hezkou neděli.
OdpovědětVymazatRodiče mají vždycky pravdu, ať se nám to líbí nebo a vždycky to myslí dobře.
OdpovědětVymazatJá teď synovi říkám to stejný, zatím to moc nechápe.
[25]: Taky si myslím, že některé děti by potřebovaly už preventivně každé ráno pár facek, aby se jim v hlavě zajiskřilo.
OdpovědětVymazatRaděj být přísnější, než benevolentní. Kolikrát bych vyskočila z kůže jak to tak kolem vidím - bydlím u školy. Nakonec vše dobře dopadlo, ty ukázala své "JÁ". Mě by se taky nelíbilo vodit každého kluka představit rodičům. Raději na tajňocha a pak, jak vše dopadne představit. Ovšem v Tvém případě jsi neměla asi jiné řešení - mimčo na cestě, ale jak je vidět - spokojenost je.
OdpovědětVymazatMě maminka vychovávala podobně. A pravda je, že i když mám jedno dítě dospělé a jedno už dost velké a vím, co děti umí předvést, stále jí to mám za zlé...
OdpovědětVymazat[27]: Já od mámy nikdy neslyšela, počkej, až budeš mít svoje děti. Ale moje děti to slýchaly docela často
OdpovědětVymazat[28]: Škoda, že dobře míněné rady našich rodičů občas pochopíme až s křížkem po funuse...
OdpovědětVymazat[30]: Jsem asi spíš benevolentní než přísnáPřísnější je muž
OdpovědětVymazat[31]: Nikdo nejsme dokonalí a rodičové občas umí bodnout do dětské duše. I já mám v sobě pocit křivdy. Ale už se nezlobím, věřím, že všechno vycházelo z dobrého úmyslu. bez nich bych nebyla tam, kde jsem a tím co jsem Pokus se odpustit, uleví se vám oběma...
OdpovědětVymazatja som mala podobnú výchovu, len horšie je, že na mne toto praktizovali a sestre to dovolovali. Možno preto má lepšie vyvinuté sebavedomie a dokázala si nielen doma ale i u mužov presadiť svoj názor lepšie. Veď napokon, aj krásneho syna má...
OdpovědětVymazatJa budem asi rovnako prísna na svoje deti (ak raz sa pošťastí). Vidím to preto, lebo občas som prísnejšia aj na krstného syna, keď ho mám na varovke. Rodičia to vedia, ale občas určite nie je zlé nechať dieťa samé popáliť, sklamať a opäť postaviť na nohy...
[36]: Budeš skvělá máma
OdpovědětVymazat