Předevčírem jsem se radovala ze synova rozhodnutí přece jen dát přednost rodinné sešlosti k narození miminka před táborovým setkáním. Myslím si, že hlavní vinu na tomhle dobrém skutku nese jeho slečna. Má můj obdiv a jedno obrovitánské plus. Včera jsme byla s kolegyní v Brně na Frejkových dnech. Přebreptů bylo pomálu a prezentace se myslím docela podařila. Odpoledne jsme vyrazili na prýgl - brněnskou přehradu a tam jsem přestála šok. Pozvala jsem syna a jeho slečnu aby za náma přišli, ale oni se učili na státnice. A syn mi jen tak mimochodem oznámil, že už má umístěnku, tedy pokud úspěšně zvládne státnice, do Jindřichova Hradce. V první chvíli mi vhrkly slzy do očí. Tak daleko? To budeme s manželem úplně sami. Ten starší syn totiž státnice ani na poslední pokus nedal a rád by zůstal v Jihlavě. Je mi do breku. A už teď se mi stýská. Ten starší je vlastně rozhodnutý, že Jihlava vyhraje. Ten mladší by asi rád zůtal poblíž, ale vybral si vojančení a musí brat to co mu nabídnou. Moc mu přeju, aby státnice dal hned napoprvé i když to znamená, že 3. 8. odjíždí do Jižních Čech . . .
Tak tady budou. Obrázek je z mapy.cz
Vím, není to až zas tak daleko, nějakých 200 km. Co se dá dělat, zkrátka z dětí se stali dospělí a velice samostatní synové.
Co by za to někteří jiní dali....

Nejdříve se zeptám, kdo je "Frejka"? Nechci to hledat, ale to jméno mi něco připomíná ze zdravotnictví... A k tvým synům - dneska bych byla ráda za umístěnku, trend zůstat bydlet o dvě ulice dál, než rodiče, budeme muset pustit za hlavu. Moje známá má tři děti a dva synové jsou už dva roky v Anglii, dcera zatím půl roku v Holandsku. Takže vy to zvládnete autem a hlavně, aby tam byli spokojení.
OdpovědětVymazatZdravím chudobka1970,
OdpovědětVymazatmoc Ti děkuji za to že "jsi se mnou" vážím si toho.
Děsím se toho, že mě tohle jednou čeká taky. Ale zase je to jejich život a mně do toho mého taky nikdo nemluvil a když jo, měla jsem svojí hlavu .
OdpovědětVymazatObdivuji každou ženu, která řekne, že se těší, až děti vypadnou z domu. Já jsem s tímto problémem bojovala hodně dlouho a můžeš mít sebelepšího partnera, prostě život změní od základu a je úplně jiný.Jsem typická popelivá slepice a dělalo mi problém, že se nemám kolem čeho popelit.
OdpovědětVymazatDáš to, jen to bude bolestivé, občas si popláčeš, ale zase se otevřou obzory, které byly dřív nedostupné.
Držím palce
Já bych mu to taky přála. Sice je to těžké, když se odstěhují tak daleko, ale v dnešní době všelijakých telekomunikací se to dá ustát. My jsme zase s přítelem rozhodnutí po škole vyjet za hranice.
OdpovědětVymazatJá mám dceru víc jak 700 km a ještě navíc v Německu. To jsi na tom pořád líp.
OdpovědětVymazatVšak to je jen kousek! Co by Imrich Bugár kamenem dohodil!
OdpovědětVymazatUrčitě se Ti doma něco změní. Já sama zatím nemám zkušenosti, jeden syn bydlí 30 min od nás a druhý je zatím doma.
OdpovědětVymazat[1]: Asi znáš Frejkovu peřinku na správnou pozici nedovyvinutých dětských kyčlí. Nemusím jít pořád s dobou, prostě je mám ráda kolem sebe.
OdpovědětVymazat[2]: Rádo se děje
OdpovědětVymazat[4]: Děkuji za slova pochopení
OdpovědětVymazat[3]: Ani já s tím nic nenadělám. Musejí mít oba svoje vlastní zkušenosti. Když ono je to definitivní, doteď se vraceli a odteď budou mít svoje nové domovy a k nám budou jezdit už jen na návštěvy...
OdpovědětVymazat[5]: To víš, že mu to přeju. Jen si člověk uvědomí, že život jde sál, že stárne, že z jeho dětí se stávají dospělí lidé se vším všudy...
OdpovědětVymazat[6]: Jsem
OdpovědětVymazat[8]: Pořád jsem si říkala, že ten čas roztáhnutí křídel je ještě daleko...a on už přišel
OdpovědětVymazatPro rodiče asi těžké, když potomci opouštějí rodné hnízdo, naši to dlouho špatně nesli i když jsme s bráchou zůstali ve městě, každý na druhém konci... řešili to tím že byli pořád u nás, nejvíce u mě, protože bráchova holka jim to řekla na tvrdo, že to nejde... soustředili se na mě, já jsem neměla dlouho odvahu s ohleduplnosti k nim to zarazit, i když mě to velmi vadilo... po druhé být v této situaci, tak bych se raději odstěhovala hodně daleko, je to nejlepší řešení pro všechny, já bych měla svou samostatnost a rodiče by si rychleji zvykli a žili by svůj vlastní život...
OdpovědětVymazat[15]:Nevím, jak máš staré děti, asi mám své starší a ještě jsou poblíž.
OdpovědětVymazat[16]: Oni už jezdí domů jen na víkend a ještě ne každý. Jenže teď se budou stěhovat - tím bude jejich odchod z domovadefinitivní...Začíná jim nová a pro ně jistě nádherná a vzrušující etapa života
OdpovědětVymazat[17]: Mladší má 22 a starší 25 let🌞 🌞 🌞
OdpovědětVymazat[19]: Tak to mám fakt starší.
OdpovědětVymazatMůj syn mi už taky uletěl, byť jen 2 stanice Metrem. Stejně se mi stýská, i když už to pár let je. Málo se vídáme, i když je tak blízko. Chápu Tě, jak se cítíš... 200 kiláků je dost.
OdpovědětVymazat[21]: Je to hodně. Začínám uvažovat o veb kameře a skypu...
OdpovědětVymazatbude to určite veľká diaľka, ale verím tomu a zoberiem to tak trošku optimisticky, že zase až tak zlé to nebude. Veď navzájom si za sebou budete môcť robiť výlety. Oni sa radi budú vracať domov a ty zas spolu s nimi spoznáš a uvidíš niečo nové... :) držím mu palce, aby sa mu štátnice podarili a aj všetko ostatné... :)
OdpovědětVymazat[23]: To je fakt, když nebudeme vědět kam na výlet, můžeme do Jihlavy nebo do J.Hradce
OdpovědětVymazat