Je pátek podvečer. Jsem po hodně náročné noční službě. Sedím na posteli. Tablet mi leží na kolenou, vedle stojí sklenička dobrého vína. Venku je stále 32 stupňů. Projíždím internet a hledám informace o situaci v Litvínovské chemičce a myslím při tom na Ježurku. Víno ze skleničky pomalu mizí, pije se opravdu moc dobře. Je to nějaký druh stáčeného Rulanského, nevím už jaký. Ne, alkohol není mým problémem. Nepiju ho často. Opít mě je velmi těžké. Můj muž by o tom mohl vyyprávět na pokračování.
Mým prokletím se na hodně dlouhou dobu stalo něco úplně jiného. V hlavě svítil veliký neonový nápis: Kdo vlastně jsem. Rozblikal se vždy, když přišly problémy s manželem nebo s tátou. V prvním případě jsem se cítila jako nepotřebný a zcela zbytečný kus hadru. V práci silná a sebevědomá ve funkci zástupkyně staniční sestry, doma submisivní podpantoflačka. Bylo velmi těžké vzbouřit se a začít prosazovat sebe samu ve své domácnosti. Čím víc stoupalo moje sebevědomí, tím víc se zlepšovalo chování mého muže ke mě. Z démona v hlavě se stával ďábel. Nápis Kdo vlastně jsem jen sem tam zablikal. Rozsvítil se jen málokdy. Vlastně jen když jsem přemýšlela o svém původu. Celá moje rodina byla proti tomu, abych o sobě zjistila pravdu. Čím víc jsem se je snažila poslechnout, tím častěji mi ďáblík uvnitř hlavy napovídal. Našeptával: najdi svoje kořeny, je to tvoje rodina, možná máš sourozence, to sis přece vždycky přála. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky. Co valstně chci zjistit, co jsem ochotná riskovat. Nebýt velké podpory mých dvou přátel, nevím, jestli by pekelník nevyhrál. Bála jsem se, moc, ale touha vědět byla silnější. Chtěla jsem mít vedle sebe manžela. On si myslel, že když nepojede, nechám toho a vzdám to. Spletl se. Doprovodil mě přítel. Z ďáblíka v hlavě se stal jen malý čertík. Neonový nápis už nesvítí, došly mu baterky...
Čertisko občas vystrčí růžky. Hold svůj původ nezapřu. Ani ho nechci zapřít. V každém společenství, v každé rase jsou lidé dobří i zlí. Poctiví i nepoctiví. Každý jsme nějaký. Každý máme svoje chyby, nikdo nejsme neomylní. Snažím se být na té správné straně. Nedat tomu malému rohaci uvnitř hlavy šanci vystrčit svoje růžky...
Čertík
Ten tvůj původ, zdá se, tě pořád straší a nejsi asi schopna se s tím vyrovnat. Je možné, že ti to někdo stále připomíná a je mi hloupé to říct... není to občas třeba tvůj muž, který se tím tvým původem nedokáže vyrovnat?
OdpovědětVymazatMyslím, že jsi se rozhodla dobře. Každý přece chce vědět co nejvíce o své rodině, ať už je jakákoli. Stejně vždy záleží na osobě jako takové, a to vím jistě, ty se nemáš za co stydět ať už tvoje kořeny sahají kamkoliv. Nejsem na blogu dlouho, ale o tomhle přesvědčená jsem. K dobrému vínku přeji hezký večer
OdpovědětVymazatChudobko, ďáblík v Tobě je ten nejmilejší z nejmilejších
OdpovědětVymazatJe vlastně úplně fuk, odkud pochází, jsi to Ty, taková, jaká jsi a taková, jakou Tě máme rádi
[1]: Ne Pavlíku, manžel ani jeho rodina to není. Oni všichni mi dali najevo, že je jim naprosto jedno odkud jsem vyšla - v dobrém. Nepochopili, jak bylo pro mě důležité zjistit trochu víc. Občas mě poškádlí okolí, občas blbnu sama...
OdpovědětVymazat[2]: No a já to zjistila, odkud pocházím. Jsem ráda, že to vím. Mám pocit, že až teď jsem celá. Vínečko bylo dobré. Spala jsem po něm jako kotě
OdpovědětVymazat[3]: Milá Beruschko, tvoje slůvka mi roztáhla pusu od ucha k uchu. Děkuji
OdpovědětVymazatA když ses dopátrala, odkud jsi vyšla, dalo Ti to něco pozitivního, nebo jsi zklamaná...?
OdpovědětVymazat[6]: To je dobře, sice to dělá vrásky, ale jen takové slušivé
OdpovědětVymazatA prodlužuje to život
To je téma, které každý asi vnímá jinak. S tím původem tě chápu. Já to sice mám jinak, ale také jsem došla do věku, kdy jsem chtěla zjistit nějaké podrobnosti o svých předcích, protože v dětství se některé skutečnosti děcku podají jinak. Tak jsem také nelitovala času - a toho bylo, ani peněz a bádala v zemském archívu, v matrikách. Proto plně chápu tu tvoji snahu, i to, že k těm lidem už nejdeš. A mít zdravé sebevědomí je hodně důležité. Nakonec i ostatní si dovolí to, co jim ty sama dovolíš. Mám to ověřeno. Pěkný víkend přeji.
OdpovědětVymazatMinulost je minulost a co je dnes, to je dnes. Minulost je stejně založena na vzpomínkách vyprávějících, je to jen jeden pohled. Druhý by to řekl jinak.
OdpovědětVymazatJá si myslím, že je to těžké, zjišťovat nebo ne? Ale důležité je, že jsi dobrý a hodný člověk, my všichni tě máme rádi takovou, jaká jsi, též by bylo takových většina, ať už jakékoliv pleti. Jsem ráda, že jsem tě mohla poznat aspoň tady.
OdpovědětVymazatVíno nemusím, nechutná mi. A sama nevím, zda bych potřebovala zjištovat původ, nějak si myslím, že to není důležité. Důležitá je přítomnost a pak budoucnost, jak si ji vytvoříme.
OdpovědětVymazatNěkdy je lepší moc nevědět a soustředit se na budoucnost, co bylo to bylo...
OdpovědětVymazat[8]: Já budu mít asi hodně vrásek, občas se nesměju, ale přímo řechtám
OdpovědětVymazat[7]: Obojí. Zklamaná v pravdě, uklidněná v tom, že ji konečně znám
OdpovědětVymazat[9]: Moje sebevědomí roste hodně pomaličku
OdpovědětVymazat[10]: Ať chci nebo ne, minulost mě pořád dohání. V dobrém i zlém. Nejde se od ní úplně odstřihnout...
OdpovědětVymazat[11]: Milá Ježurko, děkuji za laskavá slůvka, krásně se to čte, jsi milá
OdpovědětVymazat[12]: Víš, když máš biologické rodiče, nepochopíš tu touhu vědět kdo vlastně jsi... Nejde si šťastně prožít dnešek, když tě straší včerejšek...
OdpovědětVymazat[13]: Nejde smést ze stolu co bylo, když nevíš co vlastně bylo...
OdpovědětVymazatVykašli se na původ,já bych po něm nepátrala,co z toho?Proč hledat někoho,kdo se na tebe kdysi vykašlal a nezajímal se o tebe?To nechápu.Jestli ti to ale pomohlo...Jsi dospělá,něco jsi dokázala,máš svoji rodinu,své zájmy,chtělo by to jen víc sebevědomí.Přemýšlela jsi někdy o tom,proč se z tebe stává doma podpantoflačka?Tohle u žen taky nechápu,sorry.
OdpovědětVymazat[21]: Možná být bílá, neřešila bych to, vždyť já nechtěla znát své biologické rodiče, chtěla jsem jen vědět, kdo jsem. Nemůžeš to pochopit, když sis neodžila zmatené pocity při zjištění o své adopci. Máma ji zapírala i když jsem to měla černé na bílém. Sebevědomí mi stále ještě trochu chybí, ale podpantoflačka rozhodně už nejsem Suverén těžko pochopí nejistého člověka a většinou ho bohužel skoro vždy odsoudí za jeho nerozhodnost. Každý nemá to štěstí, aby z něj rodiče vychovali sebevědomého člověka. Láska někdy opravdu nestačí...
OdpovědětVymazatUdělala jsi dobře
OdpovědětVymazat[23]: Udělala
OdpovědětVymazat