Levandulové Tihany

Naše dovolená se třetí den překulila do své druhé poloviny. Dnes se trajektem pojedeme podívat do Tihan. Těila jsem se strašně moc. Možná jsem měla trochu ubrat plyn...

Koupit lístek a přitom se dovědět, jestli neexistuje něco, jako jeho zpáteční verze?

Nešlo to, takže jen: "Tihany, please" a k tomu dva prsty do véčka...

Líbilo se mi připlouvající trajekt pozorovat.

Klidná plavba přes Balaton trvala jen pár desítek minut.

Před námi jsou Tihany rév - přístav Tihany.

Město je od přístavu poměrně daleko, asi 2 km.

Jezdí tam vláček, ale my se vydali pěšky. Bylo slunečno, tak proč se neprojít.

Musela jsem si odskočit, ale WC nikde. Tak jsem skočila do lesíka.

Objevila jsem tuhle nádhernou vyhlídku.

Tihany je levandulové městečko. Tohle je náš první levandulový dům.

Vydali jsme se tedy na levandulovou ztezku.

Na první ceduli bylo zvířátko zvané hermelin :-) Pak tam ještě byly žáby - béka. Muž se divil, od kdy žába béká. U ptáčka podoblému našemu leďáčkovi prohlásil, že asi snědl maďarský guláš se čtyřma, když je tak nafouklý. Pak jsem se přestala smát a ztuhla jako sloup při pohledu na hada pojídajícího rybu. Muž naučnou ceduli okomentoval tím, že jsem se naprosto zbytečně bála v rybiček v Balatonu...Prořechtali jsme se tedy ztezkou a vydali se do středu Tihan, protože žaludky si žádaly svůj polední příděl.

Paprikov dům. Naproti něj stála červená poštovní schránka.

Nahořu po schodech se šlo do rybí restaurace.

Kousek od ní stál další levandulový dům.

No a tohle je ten vláček, kterým jsme se mohli svézt.

Zaujaly mě slámové střechy domů,

dodávají městečku ten správný, starodávný punc.

Uprostřed další lampička, každá trestaurace má svoji.

Zde jsme se naobědvali. Uvnitř měli krásné modely lodí.

Před vchodem visela zeleně rámovaná lampička.

Z restaurace jsme vyšli druhou stranou. Schody nás dovedly ke kostelu.

Vstup za nemalého HUFa nás odradil.

Za kostelem stála socha královského páru Andráše a Anastázie.

Kousek od nich byla zajímavá křížová cesta.

Vedle kostela jsme se kochali pohledy na modrou hladinu Balatonu.

Ten E.T. je můj muž.

Nepříliš hlubokými vodami jezera se proháněly nejrůznější lodě,

motorové čluny a dokonce i krásný parník.

K zvláštnímu suvenýru nás přilákala jeho zvláštní intenzivní

a přitom příjemná vůně.

Vysušené ozdobně nařezané citrusové plody šly na dračku.

Levandulových domů a domečků bylo opravdu hodně.

Neodolala jsem a zazvonila na skleněné zvonečky.

Tohle kolo stálo před levandulovou zmrzlinou...

A zde jsem to celé pokazila.

Chtěla jsem se nechat vyfotit u keramické pece, jenže unavený muž začal brblat,

jestli jsme sem přijeli jen fotit...a já se urazila...

šla jsem cestičkou k okénku s keramikou, nakoukla dovnitř

a tam na policích stálo spousta nádherně malovaných hrnečků a talířků.

V trávníku vyrostly keramické houby, svítily keramické lucerničky

a to vše okukovali keramičtí ptáčci...

Moje nálada klesla k nule. Cestou zpět do přístavu se mě muž snažil rozveselit, jenže já se cítila ublížená.

Vím, že to s focením nemyslel zle, řekl to jen ze srandy, tak proč se mě to dotklo?

Na další jeho pokusy o rozveselení jsem reagovala úsměvem,

jenže to moc nešlo od srdce.

Tenhle dům stál kousek od městečka, byl na prodej.

Tihany rév trochu zblízka.

Tentokrát jsme při koupi lístků udělala botu.

Dala jsem pokladní HUFíky jeza jednoho.

Nebylo to úmyslněm, prostě jsem to špatně odpočítala.

Po příjezdu do Siofoku jsme se navečeřeli z domácích zásob.

Chtěla jsem se jít projít k vodě, ale muž byl unavený.

Tak jsem šla sama a u vody na mě čekalo překvápko,

ne jedna, ale celé hejno labutí.

Normálně jsem se rozbrečela radostí...

Pokusila jse se je zachytit na fotkách.

Potom jsem jen tak stála adívala se na ně.

Nikdy jsem tolik labutí pohromadě neviděla.

Při pohledu na elegantní symboly věrnosti mi bylo neskutečně krásně.

Všechno najednou bylo jasné a čisté.

Uklidněná a uvolněná jsem obešla břeh až k místnímu přístavišti.

Večerní focení mi moc nejde,

jenže obloha vytvářela tak zajímavé obrazy,

že nešlo jen tak postávat a kochat se,

ale o tom příště...