Ve své podstatě jsem klidná a trpělivá osoba. V práci mě po létech praxe hned tak něco nezaskočí. Dokážu se domluvit i s málo komunikativními lidmi. Při práci zdravotní sestry je to docela potřeba. Zvladnutí psychologie přístupu k pacientovi je polovina úspěchu k získání jeho důvěry k ošetřujícímu personálu. Ale jsou situace, kdy vystrčí růžky mé temné já. Existují osoby, které mě spolehlivě dokáží během pár vteřin vytočit. To se pak neznám. Vyletím jako čertík z krabičky. Ze zdravotní sestry se vylíhne saň. Umím i být velmi nepříjemná. Pak stačí opět malá chvilka, abyc byla opět hodná, milá a přívětivá. Nabízí se dvě otázky. Co a proč probouzí mé druhé já k jepičímu životu. Je to jednoduché. Jsou to dvě dámy, nespravedlnost a lež. Nemám je ráda. Pokud se dotýkají jen mě, dokážu je spolknout, ale pokud se nabourají do druhých lidí, saň ve mě ožívá. Vím, není to dobře. Měla bych se umět ovládnout. Jenomže ono je to někdy hodně těžké. Ovšem mám ve svém nejbližším okolí lidi, kteří mou občasnou neschopnost krotit se a nebuchnout jako malá činná sopka, trénují. Pod jejich vedením zvládnu sem tam jen tak lehounce vypouštět páru a neexplodovat. Dráždí moje vznětlivé já a dělá jim moc dobře, když začínám soptit. Jenomže v ten moment se procitne moje pravé já, uvědomí si absurditu situace a trenéři utřou nos. No a díky nim si pak můžu říct sportem k trvalé asertivitě... :-)
Moc hezky jsi to napsala, tak elegantně jsi vyjádřila jak řešíš situace. Já tomu rozumím. Také jsem klidná a nekonfliktní, ovšem v životě to chodí tak, že lidé si na to zvyknou a myslí si, že člověk si nechá na sobě štípat dříví. V práci si dnes úplně mladý nemůže moc vyskakovat, ale když člověk stačil už ukázat, že něco dovede, je to jiná věc. Člověk se mění nebo jinak - mění ho lidé a společnost. V jádru jsi stejný člověk, ale na základě zkušeností už jednáš jinak. Já to tak mám. Ode mne v práci se také očekává asertivita, ale došlo mi, že všeho s mírou. Takže jsem se naučila říkat ne, otevřeně vystoupit a říci svůj názor, i když se to někomu nelíbí. Slušně, ale důrazně. Život není jen o úsměvech, aby pak člověk nevypadal jako... však víš. Někdy je třeba i přitvrdit, oni si pak ti dravci už tolik nedovolí. Mám to ověřeno a funguje to. Přeji ti, ať to nadále zvládáš a jsi sama sebou. O to jde.
OdpovědětVymazatRoky se člověk mění. I já se naučila, že není nutno zavděčit se všem.
OdpovědětVymazatMám to podobně..možná proto, že jsem taky zdravotník? A nesnáším lež, což moje děti dobře ví.. Krásné svátky, Chudobko.
OdpovědětVymazatPřiznám se tu bez mučení, že jsem bývala cholerik. Dnes už jsem jen slabým odvarem cholerika, a když už náhodou vybuchnu, moc mě to pak mrzí. Jak píše Intuice, člověk se mění.
OdpovědětVymazatPřeji krásné "posvátčí".
Asi jsem si dost podobní, zůstávám v klidu dlouho a když vybuchnu tak to stojí za to, ale myslím si, že to není zas tak špatná vlastnost, na některé lidi nic jiného neplatí...
OdpovědětVymazat[1]: Máš pravdu, někdy je opravdu potřeba přitvrdit. ono se to pak vyrovná
OdpovědětVymazat[3]: Ono to v práci někdy jinak prostě nejde...
OdpovědětVymazat[2]: No, je to tak, člověk se mění i když si to třeba nechce připustit
OdpovědětVymazat[4]: Taky jsem se časem otupila v síle výbuchu. Ale občas prostě zasoptím
OdpovědětVymazat[5]: Někdy je prostě potřeba rázně zavelet
OdpovědětVymazatKdo se ovládne, přeroste se. :)
OdpovědětVymazat[11]: Hm, tak už vím proč nevyrostu....
OdpovědětVymazatTak já patřím k těm, co se umí navenek hodně ovládat, ale někdy taky nevydržím a bouchnu. To pak ale všichni koukají, protože si o mě myslí, že jsem hrozný kliďas a že na sobě nechám dříví štípat.
OdpovědětVymazatRenátko, nejsou všechny dny stejné. Já se snažím také vše řešit po dobrém a také nemám ráda lež. Nejčastěji mne částečně vytočí manžel, ale krotím se, každý jsme nějaký, no ne?
OdpovědětVymazatMůj muž tvrdí, že reaguju na první našlápnutí a má pravdu. Zajímavé je, že takto startuju většinou doma, i když teď už to zdaleka není to, co bylo. V práci jsem se dokázala ovládat úplně v pohodě, takže problémy naštěstí nebyly
OdpovědětVymazatNespravedlnost a lež mě obě taky hodně vytáčejí. To jsem pak až nespravedlivá A nápravu netrénuju!
OdpovědětVymazat[13]:Něco jako tichá voda břehy mele...
OdpovědětVymazat[14]: Můj muž to taky dobře umí
OdpovědětVymazat[15]: Já se obvykle umím krotit, ale .... znáš to
OdpovědětVymazat[16]: Já se zatím ještě snažím o nápravu...
OdpovědětVymazatJsem kliďas, ale ne nekonečný. Pokud bouchnu, pak je to dost tvrdý zásah a jsem nekompromisní.Přítomní jsou dost často překvapeni,když zjistí, že se opravdu dříví na mě štípat donekonečna nedá. Slovo ne vyslovené s úsměvem, ale důrazně je taky kouzelné
OdpovědětVymazat[21]: To kouzelné slovo se budu muset naučit víc používat
OdpovědětVymazat