Stokrát si můžeme říkat, nedám se sešněrovat nějakými pravidly, příkazy, rituály, stejně nakonec podlehneme. Ani já nejsem žádná výjimka. Pomaloučku, polehoučku mě velmi šetrně svazují tradice. Mě, která je nesnášela. Mým heslem bylo život je změna.
Myslím, že jako první mě dostal Mrazík. Nesmějte se, už jako dítě jsem se na něj strašně těšila každé vánoce. Dodnes ho musím vidět, kdyby to mělo být jen pár minut, prostě musím. Vloni jsem u něj dokonce mírně ovíněná usínala.
Na intru jsem třeba nesměla slyšet písničku Pepy Melena Ne pětku ne. Při jejích prvních tónech se vypínalo rádio, aby náhodou některá z nás nebezpečnou známku nedostala. Nesmělo se šlápnout na hranatý poklop kanálu a že jich cestou do školy bylo. Přinášelo to smůlu. Zato na kulatý se muselo pro štěstí skočit oběma nohama naráz. Vynechat se ale nesměl, to by se nám smůla lepila na paty. Taky se dodržoval rituál zeleného trabanta viděti, nutno dvakrát snožmo skákati. Od těchle dívčích rituálů jsem se postupem času odpoutala.
Jiné mě však svazují dodnes.
Jsem závislá na čtení knih. Musím mít vždycky nějakou rozečtenou. Když jím sama, čtu si při tom. Vím, je to hrozný zlozvyk. Jenže stát se součástí příběhu, prožívat jej po boku postav, to je hodně silná droga. Beru si knihu i na dovolenou. To se manželovi moc nelíbí, což docela chápu. Jenže já si vůbec nedokážu představit, že bych třeba týden nic nečetla. Asi bych se zbláznila. Zrovna čtu Orfeus v podsvětí.
Miluju hudbu. Nezáleží na žánru. Musí mě zaujmout. Mám ráda rytmickou hudbu, silné basy kytary, temný zvuk bubnů. Dokážu se zaposlouchat i do vážné hudby, zazpívat si u dechovky i zapařit u rockové hudby. Když jdu, jedu na kole nebo na kolečkových bruslích sama, mám v uších sluchátka s mixem bezva písniček a skladeb. Další nepěkný zlozvyk. Existuje jedna tradice, které se nemíním vzdát. Jednou ročně, v létě, se na přehradě koná vzpomínková akce Memory of rock. Hraje tam několik kapel pecky mého mládí. Na prvním ročníku jsme byli s mužem spolu. Pak jsem chodila několikrát sama, respektive s holkama z práce. Jednou jedinkrát jsem vynechala a trpěla jsem jak kůň. Od té doby chodí muž se mnou. Já si to s ním náležitě užívám.
Nemůžu být v nečinnosti příliš dlouho. Vysoká škola mě naučila efektivně využít každičkou hodinu drahoceného času. Jak bych se tedy mohla jen tak, mírnyx týrnyx, dívat na televizi. Musím u sledování TV pořadu něco dělat. Žehlit, vyšívat, plést, háčkovat, skládat z papíru (momentálně je to 3 D origami tank). Dokážu tvořit i sledovat film. Jsem přece žena, ne?
Jak vidíte, jsem sešněrovaná v korzetu.
Navlékla jsem si ho dobrovolně.
Je ušitý na míru, ani příliš stažený,
ale ani příliš volný.
Mám ho ráda.
On je vlastně mým já.
Zvýrazňuje moje přednosti
Já na kulaté kanály skáču dodnes a hranatým se vyhýbám, jak jen to jde aspoň trošku nenápadně
OdpovědětVymazatA přiznám, že jsem tuhle po letech viděla zeleného trabanta a ze samé radosti jsem si taky poskočila
A knížky jsou hrozná závislost. Moc dobře to znám
Jen já NEmůžu mít knihu rozečtenou. To nedávám a tak sedím a čtu a čtu a čtu, dokud nepadnu a nebo nedočtu Krásně napsáno, jako vždy
[1]: A to jsem ráda, že v tom nejsem sama
OdpovědětVymazatHezký článek :) To s těma kanálama jsem nikdy ani neslyšela. Ale musím souhlasit se čtením knih
OdpovědětVymazatPěkně napsáno. Vidím, že jsem zcela jiná, nemám korzet. Beru život, jak přichází.
OdpovědětVymazatKrásný korzet sis nechala ušít, jen co je pravda!
OdpovědětVymazatMáš to moc hezky napsáno, ostatně jako Téma týdne vždy. Tady je vidět, co nás hlavně sešněrovává od raného dětství. Je to společnost, její zásady, pravidla a vše, co se očekává. Já si ani tak sešněrovaná nepřipadám, ale třeba v čem jsem v posledních letech zvolnila - to jsou Vánoce. Po tolika letech pečení jsem přestala péct cukroví úplně, i některé zvyky jsem vypustila, je to akorát na strašení lidí. Vidím to v rodině mé dobré kamarádky. Podotýkám, že je mám ráda všechny, v celém domě. Ale co nesnáším, je pověrčivost, kterou tam zavedla maminka a přenesla ji na rodinu, hlavně na dceru - kamarádku. To jsou někdy tak zvláštní vžité zvyky, že to až hraničí se zdravým rozumem. Totiž doma jsem se s ničím takovým nesetkala, moje maminka byla pravý opak.Naštěstí.
OdpovědětVymazat[4]: Každý jsme jiný a tak to má být. Byla by nuda, kdybychom byli všichni stejní
OdpovědětVymazat[3]: Knihy jsou silná droga
OdpovědětVymazat[5]: Děkuji
OdpovědětVymazat[6]: Já si myslela, že nejsem pověrčivá ale na Nový rok jsem. Nezametám a nevynáším smetí - jen v ten jeden den
OdpovědětVymazatMě vždycky těšilo jít přesně proti tradici a dělat vše, co se podle zvyku nemá. Takže když to přeženu jen trochu, dalo by se říct, že Nový rok je jeden z mála dní v roce, kdy zametám .
OdpovědětVymazatTak to fakt ne.Nechci být ničím sešněrovaná,chci být volná jako pták:)!A dívat se na televizi a něco u toho dělat...? Tak to ani náhodou! Maximálně jíst a pít;) 🍔🍎
OdpovědětVymazat[11]: Já nikdy nebyla ta odvážná. Nechtěla jsem se nikdy moc lišit
OdpovědětVymazat[12]: Jsem svázaná jen svými zálibami a to není tak hrozné jak by se mohlo zdát
OdpovědětVymazat[10]:O tom zametání to neznám, ale na Nový rok se má jíst čočka, no tak čočkovou vařím i jindy. Má být něco s mákem, tak jsme léta pekli makovou bábovku, to jsem už odbourala, žádné pečení. A maso? Nemá se jít drůbež nebo ryby - to aby neuletělo nebo neuplavalo štěstí, jen ze zvířete, co má 4 nohy . No naši předkové toho navymýšleli, plno pověr a "blbostí" s prominutím.
OdpovědětVymazat[15]: Čočkovou taky míváme i během roku Mák zase neznám já. No a to peří, to prostě dodržuju
OdpovědětVymazatTaké už jsem odbourala spoustu pravidel a zvyků, co se má a kdy se to má. Škoda, že jsem na to nepřišla dřív, jak by si člověk ulehčil práci. Jinak peří a čočku znám, mák ne. U nás se ještě dodržovalo to, že na Nový rok nesmí být prádlo na šňůře, jinak během roku odejde někdo z blízkých. Tak to dodržuju
OdpovědětVymazat[17]: No vidíš, já taky sundávala na Silvestra prádlo
OdpovědětVymazatmyslím, že tá tvoja závislosť v čítaní vôbec, ale vôbec nie je pohoršujúca alebo nejaká alarmujúca, ktorá by ti ohrozovala zdravie... :) maximálne len - žiješ častejšie v inom svete, než v tomto. Čo sa ti ani nečudujem. Je to pekná závislosť, ktorá ti naopak aj veľa dáva a nie berie... :) A tvoje 3D origami je prekrásna záľuba! :) Len tak ďalej... :)
OdpovědětVymazat[19]: Je fakt, že někdy by bylo jednodušší utéct do světa fantazie a ztratit se v příběhu...
OdpovědětVymazat