Za synem do Jindřichova Hradce

Syn pracuje u vojska. Na vánoce měl hotovost, musel být schopný se do dvou hodin dostavit do služby. Volno dostal až 31.12. Pracuje a žije v Jindřichově Hradci, vzdáleném od našeho Prostějova přes 200 km. Stihnout se to dá, pokud by šlápl na plyn a měl volnou D1. Tak jsme se vydali po svátcích my za ním. Manžel si vzal dovolenou a já si udělala v práci volno. Nebyl to žádný problém, protože ortopka byla zavřená a všichni sloužili u nás.

Zdroj mapky

V pondělí ráno jsme po malých zmatcích naložili staršího syna. Musel na noční. Vyjelo se směr Jihlava. Navigace v tabletu stávkovala, ale syn ji zkrotil. Muž totiž odmítl koupit dálniční známku. Takže se jelo přes Boskovice a Žďár nad Sázavou. V Jihlavě jsme se rozloučili s jedním synem a vydali se za tím mladším. Protože mužíček několikrát minul tu správnou odbočku, navigace stále přepočítávala trasu. Do Jindřichova Hradce nás dovezl kolem 15. hodiny. Stačilo jen najít zamluvený penzion, kde přespíme. Syn měl totiž normální pracovní den, za náma přišel až po 16. hodině. Dali jsme si na pokoj věci a vydali se na obhlídku pro nás neznámého města.

Penzion je ve středu města a noc pro dva zde stojí 890 kč.

K dispozici byla káva nebo čaj, Tv, wifi.

Na dveřích obchůdku se někdo přiznal, jak to s ním vlastně je...

Ve městě je ještě jedna prodejna čokoládových dobrůtek.

Tato byla první cestou na náměstí.

Jak nám později přiznal, Kozlovna je jedna z mála hospůdek, kterou syn zná i zevnitř.

Na náměstí stojí krásný vánoční strom s jesličkama ze slámy.

Nádherně vyvedená domovní znamení

Tak na tomhle ujíždím. Mám totiž kouzelný foťák.

Jakmile uvidí nějaký podobný poutač,

sám začne fotit...

Jak je vidět, naše kroky míří k zámku.

Zámek Jindřichův Hradec

Škoda, že jsme se nedostali dovnitř, v podnělí mají tradičně zavřeno.

Mrkla bych třeba do růžového Rondelu.

U schodů stojí trpasličí stráž, zajímavě pojatá vánoční výzdoba.

Pořádně promrzlí jsme se po 16. dohině vraceli zpět na náměstí.

Sraz určil syn u rozsvíceného stromečku.

Po nezbytném objímání v radostném setkání naše kroky mířily k autu.

No řekněte, není tenhle dům hezky nasvícený?

No a barvně svítící kašna mě dostala.

Stála jsem u ní plná dojetí. Neptejte se mě proč, sama to nevím. Snad na mě zapůsobilo dojemné setlání se synem. Možná mi bylo líto, že se kluci o vánocích neviděli. Prostě emoce si se mnou v tu chvíli dělaly co chtěly. Pomaličku jsme došli k autu a jeli do synovy ubytovny.

Tohle je jeho stromeček.

Když se rozdaly poslední vánoční dárečky, jelo se zpět na město. Pozvali jsme syna na večeři. Hospůdka to byla docela útulná. Chlapi si dáli hned po jednom pivu. Já, věčná zmrzlina, se musela trochu ohřát dobrým kafíčkem. Oba dva si objednali stejné jídlo a moc jim chutnalo. Já takové štěstí neměla. Cibulka, která se ke kuřecím kouskům se sýrovou omáčkou moc nehodila, se kuchaři povedlo spálit. Dočerna. Naštěstí jí tam moc nebylo a dala se vybrat. Pak manžel objednal pálivé oříšky a všichni jsme si mlaskali blahem. Setkání se moc povedlo. Kdyby syn nemusel ráno do práce, sedíme tam snad do zavíračky. Ale jeho ještě čekala procházka do ubytovny. Chtěla jsem ho zavézt, ale on nechtěl, že se projde. My dva posmutnělí rodičové zůstali zase sami. Ale těšilo nás vědomí, že je tady spokojený a že na Silvestra přijede na pár dnů domů.

Který nápoj je vám bližší?