Koho by nebavilo žít, když jsou dny prozářeny sluncem, dobrou náladou a smíchem. Když všechno jde tak jak má. Bez zádrhelů a nečekaných problémů...dokud nepřijde den blbec. Jeden Murphyho zákon pak střídá druhý.
- Nalezneme-li čtyři různé faktory, kvůli nimž se náš postup může nevydařit, a vystříháme-li se jich, rázem se objeví pátý.
- Každé řešení přináší nové problémy.
- Když už není, co by se pokazilo, něco se vždycky najde.
To by se pak jeden nejraději vygumoval nebo se stal neviditelným...
Ještě že máme kolem sebe prima lidičky, kteří dokážou naše slzy proměnit v smích, zvednout nás třeba i z úplného dna a donutí nás jít dál. Bez nich by to bylo hodně těžké. Bez věrných přátel a milující rodiny si to spousta z nás nedokáže představit. Přátelé nám leckdy do šedé každodennosti vnesou kousek světla. Naše drahá polovička s námi sdílí život v dobrém i zlém. Hádky jsou sice kořením života, ale usmiřování se pod peřinou taky není k zahození. Takové intenzivní udobřování se může mít i celoživotní následky... :-) Sluncem našeho putování životem jsou právě děti. Komu jinému než jim, bychom měli ukazovat krásy života. Jsou to naše zrcadla. Odráží se v nich kus nás samých. Nesou si do života naše názory, naši lásku k životu. Kdo z nás by chtěl vidět, jak se utápějí v sebelítosti, smutku a depresích? Není hezké pozorovat jejich spokojenost a radost ze života? Sledovat, jak se synáček zachytil v osidlech lásky své slečny a jak se oba snaží, aby ten druhý byl spokojený? Jak spolu zakládají novou rodinu, radují se z narození malinkého človíčka? Ruku na srdce, kdo z nás by si neřekl rád, dobře jsme své děti vychovali. Asi každý.
Není třeba dělat žádné velké činy. Stačí malé, drobné dobré skutky. Pozdravit neznámé lidi na zastávce. Dát přednost mamince s dítětem u pokladny. Pustit auto stojící na vedlejší silnici. Přidržet dveře osobě s plnýma rukama. Ukázat správný směr člověku ztracenému ve velkém městě. Kdo to celé spustil? No přece radost ze života!
Dvě malá sluníčka :-)
Krásně jsi to napsala. Máš pravdu, že člověk nemusí dělat velké činy. K tomu , aby někomu udělal radost a zpříjemnil mu den stačí opravdu málo.
OdpovědětVymazatZ Murphyho zákonů mám nejraději Bellův teorém. Tělo ponořené do vany způsobuje, že začne zvonit telefon.
OdpovědětVymazatJak pravdivé...
Jinak já tvrdím, že i těm špatným věcem, které nás v životě potkají, se budem smát.
Pravda, některým třeba až za dvacet let, ale i to se počítá.
Není nic lepšího, než si zpestřit život a možno-li i stáří, nějakou vtipně podanou smutnou historkou
Hezky napsané, už jsem ti psala, že Téma týdne je tvoje parketa. Každý den nabízí možnost, aby byl krásný, ale ne vždy to záleží na nás. Tady platí tvé motto v záhlaví, však ho znáš.
OdpovědětVymazatRadost ze života propojená s láskou a úctou k lidem, to nemůže jinak dopadnout než krásným dnem pro všechny okolo.
OdpovědětVymazatSluníčka září krásně
OdpovědětVymazatMoc krásně jsi to napsala, Renátko! Já to přesně tak cítím - sluncem našeho života jsou naše děti a pak i vnoučata. Bez nich by to bylo takové nenaplněné ten život. A ty drobnosti, jak jsi psala já také beru jako samozřejmost. Díky, že jsi to tady připomněla.
OdpovědětVymazat[1]: Asi by si to měl přečíst můj mužíček
OdpovědětVymazat[2]: Máß pravdu, to co dnes vypadá jako konec světa bude za pár let vtipná záležitost
OdpovědětVymazat[3]: Nic jiného dnes ani nedělám, když jsme nejeli na masopust, udělala jsem nám ho doma
OdpovědětVymazat[9]: Chybí mi tam smajlíci
OdpovědětVymazat[4]: Ne, to by vážně nemělo
OdpovědětVymazat[5]: Jsou to malé šikulky
OdpovědětVymazat[6]: Napsala jsem to tak, jak to cítím. Jsem ráda, že i ty to máš stejně
OdpovědětVymazatTo, je moc hezky napsané, sama bych to tak nenapsala, i když to cítím podobně...
OdpovědětVymazat[14]:Je fajn, že to cítíš podobně
OdpovědětVymazatMurphyho zákony jsou většinou natolik pravdivé, až se nechce věřit. Je to hezky napsané a pravdivé. Aniž si to uvědomujeme, opravdu nám někdy stačí k dobré náladě maličkosti. Podržení dveří v obchodě, přání hezkého dne od souseda, milý úsměv paní prodavačky
OdpovědětVymazatPod ten poslední Murfyho zákon bych připsala ještě jeden: Když to nejde opravit, vezmi si větší kladivo.
OdpovědětVymazatU svého syna svůj vklad pozoruju až teď, když už je dospělý. Když byl puberťák... no, darmo mluvit. A dceři je 12 a půl. Však víš Někdy mě ani moc žít nebaví.
Krásné je žít, to je pravda, jen ale pokud ti ten život někteří lidé schválně nekomplikují!
OdpovědětVymazatInu, Murphyho zákony jsou Murphyho zákony. Bez nich by byl život moc jednoduchý a možná i nudný .Dvě malá sluníčka jsou k sežrání!
OdpovědětVymazat[16]: Jen si to uvědomit a hned je veseleji
OdpovědětVymazat[17]: Život není peříčko, ale přesto stojí za to žít Hlavu vzhůru. Tvá sluníčka tě potřebují My tě taky chceme!
OdpovědětVymazat[19]: Nudný život, co to je? Líbíme se ti?
OdpovědětVymazat[18]: Někdy se to zkomplikuje, to je fakt, ale pak se to zase rozšmodrchá, vysvitne sluníčko a je fajn
OdpovědětVymazatI já se snažím o drobné skutky lásky a mám pak radost, když se ten druhý, i když neznámý, třeba na té zastávce usměje také.
OdpovědětVymazat[24]: Jo, to je přesně ono! Hned se mi pak zvedne nálada, usmívám se a ono je to jako virus
OdpovědětVymazatKrásne napísané a tak plné optimistických viet :)... tie murphyho zákony ma dostali a pobavila som sa. Ono to je naozaj tak. Aj keď si myslíš, že nie, tak aj vtedy... :)
OdpovědětVymazatA posledná fotka je úplne rozkošná ... :)
[26]: Líbíme se ti, jsme kočky, že jo
OdpovědětVymazat